Černá celebrace. Penetrace bohem
Tanečník, performer a choreograf Martin Talaga v nové sólové produkci Headless Mule detabuizuje tělo. Tělesnost zbavuje zakonzervované rituality kléru, který přes deklarovanou asexualitu čelí rozsáhlým skandálům zneužívání na lokální úrovni i nejvyšších místech. V intimní megashow hledá performer vztah těla a spirituality očištěné od liturgické zátěže.
Martin Talaga se tyčí před oltářem z reflektorů, které ozařují jeho tělo jako božské oči FOTO DARJA LUKJANENKO
Příchylnost ke konzervativním hodnotám bývá mimo jiné průvodním jevem snahy vyrovnat se s překotnými společenskými změnami a najít pevný bod ve světě bez jistot. Takovou vnitřní oporou je pak i víra. Ale pokud tyto osobní prožitky někdo dogmaticky ohraničí, vytrácí se moment spontánnosti a zůstávají stále kostnatější tradice a soubor povinností, které když někdo nedodrží, potrestá jej všem nadřazená entita. Nebo církev. Martin Talaga celebruje svou černou mši přes mytickou postavu z brazilského folkloru, která dala jméno celé inscenaci. Proměna v Bezhlavou mulu je prokletím, odplatou za nepokoru a hřích. Tím je třeba styk s knězem, lhostejno, zda dobrovolný, protože pošpiněna je ta, kdo smilnila. Trestat se dá v důsledku vše – od vzhledu až po sexuální preference. O podobné démonické bytosti zřejmě nebude v evangeliích ani slovo, takže se zde setkává vrcholně lidová kultura s tvrdou bigotní pěstí a pověrčivost s kanonickým strachem. Brazilský folklor jako zrcadlo nastavené tomu slovenskému i všem sociálním fobiím dohromady. Zrcadlo bolesti z ponížení jako bolesti z nepochopení nebo rovnou odmítnutí okolím.
Projekty Martina Talagy lze rozdělit do tří kategorií. Již několik let pořádá parádu PiNKBUS, formát kombinující queer kabaret s burleskou, pro nějž teatrologie určitě brzy najde nějaké sexy označení. Akce si právem vysloužily respekt nejen v LGBTQ+ komunitě, ale i mimo ni. Dále vytváří inscenace, do nichž vstupuje nejen jako performer, ale zejména jako choreograf. Za všechny je třeba zmínit soubor pojednání o renesančním vnímání těla SOMA, který se podle mezinárodní poroty festivalu Česká taneční platforma stal inscenací roku 2019. Do poslední kategorie patří introspektivní, intimní sóla – ať již pocta Nižinskému sólu Faunus, nebo právě produkce Headless Mule. Ta se jeví ze jmenovaných jako nejextrémnější.
Talaga se tyčí před oltářem z reflektorů, které ozařují jeho tělo jako božské oči. Malou zkratkou diametrálně proměňuje význam náboženských symbolů, když namísto Panenky Marie instaluje na ambon z pivních bas vibrátor. Jeho pompézní kostým by inkvizice jistě označila za obscénní – na obličeji má náhubek šířící do prostoru laserové paprsky, na nohou mechanická kopyta, jež jeho končetiny prodlužují o další kloub. Snaží se vymanit z prokletého těla. V expresivním souboji se napíná až ke zklidňujícímu výdechu. Vedle schopnosti soustředěně ovládat takto znevýhodněné tělo prezentuje i svůj nesporný pěvecký talent. Libozvučné modlitby seká do mnohojazyčného remixu a za přispění ambientního soundtracku (Tanita Yankova) boří chrámy. V mluvených pasážích používá mimo jiné nářečí, kterému i člověk s určitou znalostí slovenštiny či některých východomoravských dialektů stěží rozumí.
Performance může evokovat i jiný latinskoamerický živel, a sice tvorbu venezuelského audiovizuálního mága Alejandra Ghersiho Rodrígueze, jenž je nyní známý jako umělkyně Arca. Její dosavadní dílo lze interpretovat jako dlouhou pouť k sebepoznání a následnému hledání tolerance. Jak ona, tak i Talaga docházejí ke stejnému zásadnímu poznatku: ne všechno tradiční je přátelské a otevřené a svoboda se manifestuje nejen přesvědčením, ale také možností volby.
Studio Alta, Praha – Martin Talaga: Headless Mule. Choreografie a interpretace Martin Talaga, dramaturgie Tomáš Procházka, hudba Tanita Yankova, světla Karlos Šimek. Premiéra 2. prosince 2022.
Komentáře k článku: Černá celebrace. Penetrace bohem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
