Divoká čertovská pohádka
Již tři sezony má Národní divadlo Brno v čele ředitele Martina Glasera a je to znát. Divadlo se přestalo divákům podbízet a oslovuje je dobře volenými tituly v promyšlených nastudováních. Opět se naplňuje prastaré poslání divadla – totiž možnost dívat se a očistit se.
Ovčák Jirka (Aleš Voráček) připomíná turistu, Káča (Václava Krejčí Housková) jižanské děvče z tančírny – a proč ne? FOTO ND BRNO
Antonín Dvořák napsal operu Čert a Káča na libreto mladičkého Adolfa Weniga. Pod názvem Ovčák zvítězilo v soutěži vypsané Národním divadlem na operní libreto z českého života – klikaté mohou být cesty k výtečnému dílu! Jiří Heřman svou inscenaci zaměřil na dětského diváka, na jeho vnímání, fantazii a smysl pro magičnost. Výsledkem je roztančené „peklo“, poskakující (dnešní terminologií by se dalo říci hyperaktivní) Káča, čerti, děti, vesničané. Dění plné chytrých detailů, hříček, vtípků, scénických vychytávek ve spojení s Dvořákovou hudbou plnou krásných dramatických melodií v pěkném hudebním nastudování dirigenta Jakuba Kleckera. Pořád se na jevišti něco hýbe, tancuje, hraje a zpívá, i když se choreografie Mária Radačovského malinko drží při zemi. Ale nelze jí upřít, že roztančila a rozhýbala celý operní sbor a komparz. Na jevišti účinkuje hrubým odhadem stovka aktérů, sólistů, sboristů, tanečníků. A také dětí z Dětského sboru Brno, které přijíždějí s paní učitelkou (Marie Urbánková) autobusem na školní výlet do Mokré Lhoty, při prohlídce zámku se ocitnou v zámecké kuchyni a prožijí celý příběh s tancechtivou Káčou, ovčákem Jirkou a všude přítomnými čerty. Děti občas jen přihlížejí, občas se do dění zapojí. Právě proměnlivá scéna Pavla Svobody je nejpůsobivější stránkou brněnského nastudování, zámecká kuchyně plná stolů, lavic, kotlů, kastrolů, vařeček, propojená funkčními detaily s dalšími prostorami zámku. Nechybí otvor do pekla zakrytý poklicí. Hrnce, vidličky, nože i další propriety se mohou zvětšit do gulliverovských rozměrů. Kuchyně se snadno promění v peklo především rudým nasvícením v perfektním světelném designu Daniela Tesaře. Odpovídají tomu i kostýmy Alexandry Gruskové, zvláště čertovské trenýrky jsou nezapomenutelné. Ne každému diváckému oku musejí lahodit Káčiny žluté šatičky s bílými puntíky à la osmdesátá léta, ale předpokládám, že dětem se divoká barevnost líbí.
Veškeré jevištní dění ve spojení s Dvořákovou hudbou prostě vtipně a hravě evokuje dětskou fantazii. Včetně herecky propracovaného provedení hlavních postav. Káča Václavy Krejčí Houskové je divoká nespoutaná dívka z masa a kostí. Když se pověsí na krk čerta Marbuela, má jeho představitel Roman Hoza co dělat, aby to ustál. V pekle Káča dělá pořádek, na její povel lezou po kolenou a drhnou podlahu všichni čerti, a kolik jich tam je! Pro nebojácného ovčáka Jirku se Aleš Voráček dokonale hodí vzezřením i hereckým a pěveckým projevem. Postavu Lucifera umocnil Jan Šťáva ďábelským výrazem v jednání i v pěveckém výrazu. O vysokých kvalitách brněnského sboru a orchestru už je skoro zbytečné hovořit, opakovali bychom se.
Opera Čert a Káča se ještě před premiérou stala vyhledávaným návštěvnickým trhákem, který oprávněně táhne do divadla celé rodiny.
Národní divadlo Brno – Antonín Dvořák: Čert a Káča. Opera o třech dějstvích na libreto Adolfa Weniga. Hudební nastudování a dirigent Jakub Klecker, režie Jiří Heřman, scéna Pavel Svoboda, kostýmy Alexandra Grusková, sbormistr Josef Pančík, dramaturgie Patricie Částková. Premiéra 10. prosince 2016 v Mahenově divadle.
Komentáře k článku: Divoká čertovská pohádka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
