Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Čert Tě vem! (No.1)
Ach, i festivaly divadelních škol se již probouzejí ze svého spánku pandemického. A já šťasten jsem a míním se jim věnovat. Jest tady tudíž čtení čas. Tak vítejte!
Party úvodní jsem minout zkrátka nemohl, zvlášťě když celé noci úterní zavládl koncert uskupení PAST, jež si již záhy od vzniku svého ukradlo oblibu řady podivných lidí včetně té mé. Jde sice zcela jistě o derivát WWW, Holek, Bambibi di Praga, hlukové kulisy ze Zverimexu a řady dalších inspiračních zdrojů, jež ovšem ve tvůrčí dikci Danicha Krana a Iva Sedláčka nabírají rozměrů obskurní nádhery, jež mnohých hvězd se dotýká. Zlomvaz odstartoval s úderností, jež pouze jemu vlastní jest. Natěšen jsem na věci příští.
S ránem středečním jsem zcela svěřil se do péče místních královen – studentek divadelní produkce, které letošní ročník organizačně štítí – a velmi bych si přál, aby jejich úžasná energie, vehementní entusiasmus, a bezprostřední ochota nebyly budoucí profesní existencí nikterak ztupeny. Jest skvěle v Praze, v Disku přívětivém náručí!
Ductus Deferens: Ductus Deferens² . Foto: Ranaji Deb
Mou startovní čárou reje středečního stala se inscenace kočovné divadelní družiny Ductus Deferens: Ductus Deferens² a bez debat šlo o zážitek z rodu skvělých, jenž bych jednoznačně doporučil všem objektivně i jen duchem mladým. Hej školy, slyšte mne, a lístky na reprízy budoucí skupovat hleďte, neb téma dospívání již dlouho nebylo zpracováno tak atraktivní formou, a komplexně. S vtipem, kolektivním napojením, i zjevnou obří radostí, nikoli smutku prosto. Kombinace činohry, fotbalu a prostných cviků. Frňka na Cibulce! Zázraku nablízko a naprosto vhodné k opětovnému nášupu. Bez váhání vstupte!
Následující Šárka, v níž studenti HAMU křepce naskočili na téma archetypálního staro-pověstného konfliktu disponovala sex appealem, vřelostí i temperamentem. Violoncellista se dosti bál o nástroj svůj a tak se v kotli vášní vroucích chvílemi částečně ztrácel. Jinak však bylo krásy moc!
Brněnské JAMU monodrama Na tom nesejde staví na evidentní podobnosti svého představitele Martina Mihála s Benedictem Cumberbatchem, jenž postavu Patricka Melrose ztvárnil v televizní seriálové adaptaci románů Edwarda St Aubyna. Vrstevnatá prozaická předloha je dramaticky přetavena v přímočarý crowd-pleaser, jehož korunou je totální aktérův ponor do hlubin duše domněle zhýčkaného zhýralce. Úroveň produkce zbytečně snižují ubohé fligny tipu „z kámošky-herečky (Karolína Vaňková) dělám náhodného diváka“, i naivní výprava ve sterilním stylu někdejších BBC soap oper, pěšcem, jezdcem, dámou i králem hodinového opusu jest však Mihál sám. A své korunovační klenoty drží skvěle – neláme je jak figurky z kinder vejce, ale vládne. Emocemi, gesty, i postupně se na povrch deroucí něhou. Díky!
KALD: O jako Otesánek. Foto: archiv festivalu
O jako Otesánek, transformuje dědictví české loutkařiny do světa křemíku i hlíny. Příbuznost tradičního požírače a Golema je vtahující a i inspirace plna. Relikty výdobytků moderních technologií se dostávají do vzrušujícího kontrapunktu s tvůrčí prahmotou. Škoda jen příliš přepálené stopáže, v níž se původně neotřelý koncept do mrtě vyčerpá.
Sólová Skanča sice rovněž částečně doplatila na neústrojné hrátky s vlastním časem, nakládání s pozvolna odkrývaným ústředním tématem, precizně koncentrovaný herecký výkon a pozorná, leč neinvazivní režie jsou velkými přísliby do budoucna. Na stráži jsem!
Hlavní program festivalové středy pak završili krakovští přátelé s inscenací Argue with me! Eva a Adam jako marshmalouni? Vtipné, imaginativní, aktuální. Jen práce s kostýmem a rekvizitami měla být mnohem uvědomělejší. Výživná půlhodinka jinak uplynula skvěle. A party poté? Krásná byla!
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Čert Tě vem! (No.1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Tereza Havránková
K odstavci o monodramatu Na tom nesejde.
Martin Mihál je podobný B. C.? Cože? Pisatel asi nikdy neviděl buď Martina nebo Benedicta.
Kdo je Karolína Vaňková a jak souvisí s monodramatem?
A ta kinder vajíčka tam dělají co, prosím?
Recenze na mě působí neobjektivně s nádechem osobního konfliktu.
03.10.2021 (22.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr KlariN Klár
Vážená Terezo,
je mi velmi líto, že ke zdejším komentářům nelze přiložit fotografie obou pánů, jež ovšem naprosto není problém si dohledat. Už z jen letmého srovnání je jejich vzájemná podoba zřetelná. Uměleckou tvorbu jednoho i druhého samozřejmě v rámci možností dlouhodobě sleduji, což je ostatně evidentní již z dané formulace. Karolína Vaňková je Martinova herecká kolegyně z ročníku (což jako spolustudentka obou samozřejmě víte), která s ním na pražské repríze v úloze „náhodné divačky“ účinkovala, čímž se původně avizovaný žánr monodramatu logicky ocitl na své vlastní hranici.
Kinder vajíčka jsou zde použita coby nástroj literární figury – přirovnání, tedy představy herecké úlohy jako něčeho, co neobratnou manipulací může být velmi jednoduše deformováno, k čemuž však, jak jednoznačně z kontextu vyplývá, v inscenaci nedochází.
Jako člověk, profesně se zabývající divadlem již dávno, jistě víte, že objektivita je v reflexi umění z podstaty nedosažitelným ideálem. A když už jsme u žánru, tak v tomto případě nejde o recenzi, kritiku, ani analýzu, leč o pouhou, osobně nikterak zatíženou glosu.
Obávám se, že jediný, kdo tu má zájem na zakládání osobních konfliktů, jste vy.
S přáním pondělí příjemného,
Petr KlariN Klár
04.10.2021 (13.25), , Trvalý odkaz komentáře,