S Napoleonem za zády
Příbramská inscenace podle Stendhalova románu Červený a černý začíná pod gilotinou, kde Julianu Sorelovi (Jiří Vojta) probíhá hlavou v retrospektivě jeho příběh poznamenaný dvěma milostnými vztahy i snahou udělat kariéru. Režie Martina Vokouna (s Kateřinou Fixovou jsou též autory dramatizace) buduje fabuli tohoto nebezpečného životního dobrodružství přehledně a opírá se o herecké výkony členů příbramského souboru i hostů, mezi nimiž lze objevit výkony působivé i problematičtější.
V popředí Helena Lapčíková (Luisa de Renal) FOTO ARCHIV DIVADLA
Protagonista patří k zdejším nejvytíženějším hercům, byl přesvědčivý v jiných „francouzských“ úkolech (jako d’Artagnan i Armand Duval z Dámy s kaméliemi), v charakterově méně jednoznačném úkolu se mu daří střídavě, méně jistý je v první části, jíž dominuje vztah s paní de Renal (Helena Lapčíková), také partnerka nastiňuje poblouzněnou paničku spíš v obecné, víceméně plačtivé podobě. Vojta je přesvědčivější při ztvárnění druhého osudového Sorelova vztahu s Matyldou de la Mol (Barbora Jánová), tentokrát i partnerka přidává do jevištního jiskření prvky sugestivní milostné ambivalence. Julienovu životní cestu dokresluje také aktivita dalších postav, mezi nimiž k pozitivům inscenace přispívají Helena Karochová jako nekompromisně dominantní Matyldina matka, stále charismatická Jana Šulcová v roli decentní madame Dervillové, Martin Dusbaba v partu autoritativně rigidního pana de Renal či Jaroslav Someš jako otcovsky starostlivý abbé Chélan.
Nejproblematičtějším prvkem celé inscenace shledávám němou postavu pana N. (Kateřina Fixová), Napoleona, k jehož vzoru se Julien upíná a s nímž i svérázně komunikuje. Rozumím tomu, že stálá přítomnost této podivné figury na jevišti, již ztvárňuje spoluautorka úpravy, může v praxi znamenat i provozní dohled (pan N. navíc dává autoritativním gestem pokyny osvětlovačům), ale mrtvolné, bizarně groteskní líčení mi mnohokrát připomnělo vodníky z Jiráskovy Lucerny. Postava na jevišti byla z diváckého hlediska zbytečná a občas vysloveně překážela.
Ve scénografickém řešení dominuje motiv gilotiny (visící kosodélníkové objekty malých i větších rozměrů). Téměř permanentní hudební podkres připomíná šumění, občas poněkud rozmlžující pregnantnost dialogů.
Inscenace si své diváky nepochybně najde, také ti při mnou zhlédnuté repríze byli víceméně spokojeni, škoda některých neobratností v koncepci jevištního tvaru.
Divadlo Antonína Dvořáka Příbram – Stendhal: Červený a černý. Dramatizace Kateřina Fixová a Martin Vokoun. Režie Martin Vokoun, výprava Agniezska Pátá-Oldaková, hudba Petr Zeman, dramaturgie Kateřina Fixová a Pavlína Schejbalová. Premiéra 27. března 2014. (Psáno z reprízy 2. května.)
Komentáře k článku: S Napoleonem za zády
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
