Divadelní noviny > Burza Kontext
ČPS: Černé na bílém
Hlavní Pirátské priority resortu kultury pro čtyřleté volební období počínaje 2017 jsou v programu „Černé na bílém 2017“ https://www.pirati.cz/program/psp2017/kultura/
Ve videu jsou shrnuty odpovědi na Vaše otázky z delšího dokumentu: https://drive.google.com/open?id=0B9PwqDMOeoFIZTM5a0Z3czF2SG8
Přepis shrnutí videa Piráti /Ivan Bartoš: Vybráno z dokumentu/:
Jak vážně Piráti berou kulturu? Garantem tohoto programového bodu a tedy i potenciálním kandidátem na ministra kultury za Piráty jsem v tuto chvíli já jako předseda strany. Nejen jako aktivní hudebník a autor, ale zejména jako vystudovaný doktor filozofie oboru Informační věda a knihovnictví. Bez ohledu na to, zda budeme ve vládě či v opozici, se fungování ministerstva kultury bude věnovat náš expertní tým.
Podporujeme razantní navýšení prostředků pro kulturu. Chceme, aby o jejich určení mohl rozhodovat každý daňový poplatník svými preferencemi. Navrhujeme zavedení daňové slevy ve výši až 2000 Kč ročně, kterou bude moci uplatnit každý občan za dar na vybranou kulturní neziskovou či veřejnou organizaci, například divadlo, filharmonii nebo i nezávislé médium.
Majetkové vyrovnání s církvemi nemá být součástí rozpočtu ministerstva kultury. Spíš než absolutní výši výdajů však považujeme za důležitější užitek pro občany, a ten bude daleko lépe a efektivněji měřen jejich preferencemi, než když peníze rozděluje a kontroluje ministerstvo.
A jestli se má ministerstvo kultury zachovat, anebo zrušit? Podstatné pro nás není, zda má nějaký resort samostatné ministerstvo, ale co reálně dělá. Činnost současného ministerstva kultury má velký prostor pro zlepšení, a to např. i v oblasti péče o památky a tradice, připomeňme si třeba zbořený památkově chráněný dům na Václavském náměstí, nebo malou kontrolu nad autorskými svazy jako je OSA.
Rovněž se domníváme, že by stát měl mít jednu strategii, která bude zahrnovat všechny resorty a bude flexibilně aktualizována a rozpracovávána, nikoliv množství nesouvisejících dokumentů. Abychom zefektivnili spolupráci resortů, chtěli bychom zřídit odborné plánovací a analytické pracoviště při úřadu vlády (podobně jako např. IPR v Praze).
///
Odpovědi AND ČR – Česká pirátská strana:
1. Kdo je vaším kandidátem na post ministra kultury? Neprosadíte-li svého kandidáta, jakým způsobem budete po volbách kontrolovat práci ministerstva?
Piráti mají více odborníků ve vlastních řadách, ale i mezi spolupracujícími osobnostmi. O významu kultury pro nás hovoří i to, že garantem programového bodu kultura a tedy i potenciálním kandidátem na ministra kultury za Piráty, jsem v tuto chvíli já jako předseda strany. Nejen jako aktivní hudebník a autor, ale zejména jako vystudovaný doktor filozofie oboru Informační věda a knihovnictví, s know how v oblasti těchto informačních institucí i v oblasti umění a hudby. V týmu navíc máme řadu l lidí, kteří se zabývají živou i institucionalizovanou kulturou. Spolupracujeme například s Filipem Smoljakem nebo s autorskoprávním specialistou advokátem JUDr. Šalamounem, který je dvojkou na naší kandidátce v kraji Vysočina. Bez ohledu na to, zda budeme ve vládě či v opozici, se bude fungování ministerstva kultury věnovat náš expertní tým.
2. Podporujete dosažení 1 % ze státního rozpočtu na kulturu bez výdajů na církve?
Podporujeme razantní navýšení prostředků pro kulturu. Ale ne tak, že o rozdělení rozhodoval ministr kultury budoucí vlády nebo jeho úředník. Chceme, aby rozhodovat daňoví poplatníci svými preferencemi. Navrhujeme zavedení daňové slevy ve výši až 2000 Kč ročně, kterou bude moci uplatnit každý občan za dar na vybranou kulturní neziskovou či zřizovanou organizaci, například divadlo, filharmonii nebo i nezávislé médium. Dnes existuje pouze možnost snížit si o tuto částku základ daně, což využívá pouze cca 150 000 lidí (v čemž jsou ovšem zahrnuty i dary politickým stranám, hasičům apod.) a příjmy pro kulturní sektor jsou celkem nízké.
Zavedení slevy na dani znamená, že při cca 5 milionech ekonomicky aktivních obyvatel může kulturní sektor získat od občanů až částku kolem 10 miliard korun (tedy přibližně 0,2 % HDP a 0,7 % příjmů státního rozpočtu). Aby byly prostředky pod veřejnou kontrolou, bude tato dotace vyplacena pouze těm, kdo hospodaří transparentně. Byla by to skutečná revoluce, protože by se i dramaticky prohloubil osobní vztah mezi divákem či fanouškem a divadlem.
Vedle toho samozřejmě bude i nadále financováno Národní divadlo, Národní muzeum a další celostátně významné veřejné instituce v rozpočtu Ministerstva kultury (cca 4,5 miliardy) a v menší míře zůstane i grantový program (financování krajských a obecních veřejných institucí je v gesci krajů a obcí). Ukazatel 1 % ze státního rozpočtu na kulturu bez výdajů na církve bychom tedy splnili, byť by asi bylo lepší měřit výdaje procentem HDP. Majetkové vyrovnání s církvemi opravdu nemá být součástí rozpočtu ministerstva kultury. Spíš než absolutní výši výdajů však považujeme za důležitější užitek pro občany, a ten bude daleko lépe a efektivněji měřen jejich preferencemi, než když peníze rozděluje a kontroluje ministerstvo.
3. Plánujete zachování MKČR i jeho agendy?
Podstatné pro nás není, zda má nějaký resort samostatné ministerstvo, ale co reálně dělá. Činnost současného ministerstva kultury má velký prostor pro zlepšení, a to např. i v oblasti péče o památky a tradice, připomeňme si třeba zbořený památkově chráněný dům na Václavském náměstí. Podobně jako v jiných oblastech, i tady se ministerstvo bohužel chová netransparentně a alibisticky. Za problém považujeme například malou kontrolu nad autorskými svazy jako je OSA a protežování církevních projektů pod vedením KDU-ČSL. Přitom je ministerstvo ochotno investovat neskutečnou energii a peníze do činnosti svých odborných poradců na obhajobu sebe sama a vyhýbání se odpovědnosti za vlastní chyby. Samozřejmě pak musí existovat také účinná kontrola a vymáhání pravidel hry, která jsou nezbytná pro rozvoj tzv. “malé kultury” a kvalitní tvorby, jež si sama na sebe tržně nevydělá. Praxe ministerstva kultury jako ochránce velkých subjektů, agentur, obchodníků s uměním, money makerů a tvůrců netransparentních projektů – musí skončit.
4. Považujete za dostatečné cíle Státní kulturní politiky 2015–2020? Budete její znění konzultovat s kulturní veřejností?
Je samozřejmostí, že všechny podobné dokumenty budeme projednávat s veřejností. Je dobře, že veřejným připomínkováním prošly i “cíle”. Problém je vymahatelnost strategií a jejich závaznost a to na všech úrovních.
5. Podporujete investice do kulturní infrastruktury?
Investice do kulturní infrastruktury se samozřejmě odvíjí od toho, kdo je její vlastník a provozovatel. Pokud jde o veřejné instituce, podporujeme investice již dnes na úrovni obcí a krajů (například rekonstrukce Vinohradského divadla v Praze, výstavba nového koncertního sálu apod.) a stejně tak je budeme podporovat na celostátní úrovni. Je nicméně primárně zodpovědností města či obce, aby reagovalo na potřeby svých občanů v oblasti kultury a město na to má odpovídající data o potřebách a návštěvnosti a další nástroje. Na to také dostává peníze z centrálního rozpočtu. Představa, že bude vše centrálně plánovat ministerstvo, jednoduše nefunguje. Ministerstvo může poskytnout maximálně metodickou a projektovou pomoc, případně pomoci s úvěrovým rámcem. Ovšem u velkých subjektů, které přesahují významem hranici měst, je zapotřebí, aby začaly fungovat kraje a participovaly na nákladech, to je chybějící článek funkční podpory.
6. Legislativa pro sektor kultury je nedostatečná. Podporujete vznik nezbytných zákonů?
Máme za to, že legislativy je už nyní víc než dost. Problémy existují právě proto, že systém reguluje činnosti, které být regulovány nemají. Není zřejmé, co konkrétně by měl zákon o kultuře řešit. Právní forma státem zřizovaných institucí by měla být aktualizována. Ale sama právní forma instituce je dle mého mínění až to poslední, co by mělo činit problém. Šli bychom tedy spíše cestou zjednodušení a zefektivnění legislativy.
7. Podporujete vznik novely Zákona o Státním fondu kultury a vyřešení problémů finančních zdrojů pro Státní fond kultury?
Nejsem si jist, zda má smysl snažit se o oživení fondu, který neplní svou funkci a navíc za sebou vláčí staré dluhy z nepovedeného záměru zkrachovalé kulturní loterie. Pokud chce ministerstvo kultury podpořit konkrétní projekt, může tak činit napřímo. Mělo by proběhnout oddlužení a povést by se mohla i transformace po vzoru slovenského art councilu. Ať stát ponechá alespoň část peněz v kapsách daňových poplatníků a oni si svou kulturu najdou a zaplatí sami, budou-li chtít. Pokud nebudou mít zájem, stát by jim neměl vnucovat kulturu proti jejich vůli.
8. Zasadíte se o zvýšení transparentnosti Ministerstva kultury a způsobu sestavování jeho rozpočtu?
Za nejdůležitější považujeme zaměřit se na tzv. skryté granty, které jsou poskytovány bez soutěže, netransparentně a které znevýhodňují nepodporované projekty. Úlohou ministerstva kultury by mělo být sledování a náprava takového jednání. V tuto chvíli se však bohužel samo podílí na tomto systému “skrývání”.
Transparence je pro Piráty velmi důležitá. Požadavky na rozpočet musí vycházet zejména ze strategických dokumentů a jejich vymahatelné implementace a umožnit dlouhodobé plánování rozpočtu institucí. Piráti mají v programu a prakticky uskutečňují celou řadu opatření ke zvýšení průhlednosti a předvídatelnosti rozhodování (např. registr faktur, projednávání návrhů s veřejností, veřejný diář politiků, průhledné nominace ředitelů a dozorčích rad apod.).
9. Garantujete ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytváření podmínek pro využívání této svobody?
Pro Piráty je svoboda naprosto stěžejní. Nemyslíme si, že by se dotace měly rozdělovat podle stranické knížky a také upozorňujeme na případy, kdy se to děje. Máme za to, že financování kultury občany pomocí darů a slevy na dani by dalo umělcům mnohem větší svobodu a zlepšilo by kontakt s jejich diváky. Svobodnou tvorbu také reálně omezuje extenzivní výklad autorského práva nejen v České republice, ale na úrovni Evropské unie, který brání umělcům se inspirovat díly jejich předchůdců a v přiměřené míře na nich stavět. Samozřejmě souhlasíme s tím, že umělec by měl mít podíl na profitu ze svého díla.
Ještě bychom se vrátili k tezím, které jste uvedli k této otázce, tedy že rozdělování veřejných prostředků má být apolitické na základě hodnocení odborníků. Fakt je ten, že rozdělování prostředků z veřejných zdrojů není nikdy apolitické a ideální, pokud v oblasti kultury vůbec něco takového jako ideální odborník spravedlivě rozdělující peníze může existovat. Jednak je správně, že politici zvolení lidmi prosazují svoje názory, pokud se tak děje průhledně. Odbornou komisi také musí politici jmenovat a nějak tam ty lidi vybrat a členové komise mají své známé, protože se skoro všichni v oboru znají.
Podle našeho názoru se musí všechny tři prvky vzájemně doplňovat, základem je financování občany, které doplňují politická rozhodnutí o zásadních věcech (např. stavba nové budovy, podpora určitého segmentu) a odborné hodnocení. Pro jmenování odborníků by měl existovat definovaný nominační proces včetně zveřejnění životopisu a navrhovatele a dále by měla platit pravidla předcházející střetu zájmů (např. bodové hodnocení projektu více lidmi naslepo).
10. Budete koordinovat činnost MKČR s dalšími sektory?
Ano, resortismus je zlo. Řešením je živá, agilní spolupráce již za chodu. Bohužel stejně jako ve všech velkých organizacích se některým úředníkům vytvoří tunelové vidění, nevidí celkový společensky prospěšný cíl, ale chtějí si pouze “hrabat na svém písečku”. Chybí týmový duch a snaha přispět svou perspektivou k řešení společného problému. To je třeba řešit flexibilním ustanovením týmů pro řešení aktuálních meziresortních úkolů (např. v podobě rady vlády, která má vládou jmenovaného vedoucího, případně prostřednictvím IPR, viz dále), dohodnutím pravidel pro efektivní a agilní spolupráci dvou resortů již během společného řešení mezioborové problematiky, tvrdým požadavkem vlády na spolupráci úředníků ve všech mezioborových věcech (např. zohledněním blokování spolupráce v odměňování, projednáním stížností přednesených vedoucím týmu na vládě).
Rovněž se domníváme, že by stát měl mít jednu strategii, která bude zahrnovat všechny resorty a bude flexibilně aktualizována a rozpracovávána, nikoliv množství nesouvisejících dokumentů. Abychom zefektivnili spolupráci resortů, chtěli bychom zřídit odborné plánovací a analytické pracoviště při úřadu vlády (podobně jako např. IPR v Praze). Přesunuli bychom do něj část expertů z ministerstev (experty na strategie v dané oblasti) a spolupracoval by s Akademií věd. Doplnili bychom ho špičkovými odborníky v relevantních oborech (např. ekonomy, právníky, sociology, antropology, procesními modeláři, počítačovými experty, aplikovanými matematiky, politology, odborníky na etiku). Zajišťoval by aktualizaci vládní strategie a připomínkování návrhů zájmovými organizacemi a politickými stranami. Zpracovával by komplexní analýzy společenských problémů, shromažďoval by vládní data a připravoval by návrhy všech nových předpisů. Ministerstva by se věnovala výhradně správě svěřených záležitostí.
Zpracoval Ivan Bartoš
///
Úvodní dopis Platformy uměleckých profesních organizací s přesným zněním otázek a komentářů k nim najdete zde:
Komentáře k článku: ČPS: Černé na bílém
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
