Divadelní noviny > Festivaly

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 2)

Třetí den koncentroval festival Setkání Stretnutie svou pozornost k inscenacím autentických textů, jež vznikaly primárně ze soukromých pohnutek, bez prvotního úmyslu je zveřejňovat, a tedy bez literárních, neřkuli jevištně dramatických ambicí.

Jejich divadelní podoba je tak (či měla by být) přirozeně víc než u inscenací „pravidelné“ dramatiky odvislá od přesvědčení tvůrců, že přináší téma, jež má potenciál rezonovat s diváky tady a teď. To je jak případ martinské inscenace Vojna nemá ženskú tvár dle knihy Svetlany Alexejevičové tak i nitranské Anny Frankové a inscenace Přes ploty Slováckého divadla, které středeční festivalový program otevíralo.

Zmíněná premisa aktuálnosti je v případě uherskohradišťské inscenace naplněna nesporně. V čase zjevného nárůstu národoveckých až fašistických tendencí napříč Evropou, tedy i v České republice a na Slovensku (Okamura, Kotleba), sáhlo Slovácké divadlo po edici mailové korespondence, kterou spolu vedli slovenský sociolog Fedor Gál a „Matěj“, sám sebe označující za národního socialistu. Možná bychom mohli psát bez uvozovek, neboť onen mladý muž ze Slovenska se tak asi opravdu jmenuje, nicméně jeho identita zůstává přece jen v jistém zamlžení. Gálova a Matějova kniha Přes ploty tak mimo jiné pracuje s fenoménem anonymity jako podstatným atributem virtuální digitální komunikace dneška. Nechutné hospodské žvásty, jež bychom si dřív spojili s konkrétním obličejem, se nyní slévají v bezejmenné žumpě internetových „diskusí“, jež jsou ideálním prostředím k šíření všemožných zvráceností.

Inscenace Michala Skočovského tento jev příhodně pojednává rozdělením Matějovy postavy mezi osm protagonistů různého věku a pohlaví. Vystihuje tím jak problematickou uchopitelnost skrytého diskusního partnera, tak průnik jím prezentovaných postojů rozličnými věkovými a sociálními skupinami: Matějem se za jistých okolností může stát kdokoli. A v neposlední řadě slouží toto řešení k rozehrávání scénických interakcí a situací, jež ilustrují, komentují, ale konečně i oživují epistolární povahu předlohy. Mikroporty této osmičky i občasné zdvojení scén paralelním obrazem z kamery a živé snímání fotografií k naznačenému výkladu patří. Oproti tomu titulkovací zařízení, na kterém jsou vysvětlovány některé pojmy či korigována určitá sdělení, se zdá zbytné, neb inscenaci propůjčuje nadbytečně edukativní nádech.

Rušivá je rovněž občasná nabádavost situací. Třeba když si Matěj utírá ruce od kečupu z fastfoodového jídla do papírů s protižidovskými zákony, jimiž předtím Fedor Gál argumentoval. S takovým individuem by stěží zapředl letitou výměnu názorů. V ní on, vlastně již starý, stále však sršatý židovský intelektuál (v „gálovsky“ stylizovaném podání Pavla Hromádky) zůstává konzistentním obhájcem demokracie a lidské svobody, zatímco protivník Matěj prodělává vývoj od dvacetiletého sečtělého, ironického nacionalisty s výbuchy nenávisti ve skeptika, který základní názorovou výbavu sice nemění, proniká mu však do ní sílící sociální akcent, s nímž hořce glosuje negativa slovenské, potažmo evropské společnosti a často prázdných schémat jejího historického sebevnímání. Z jeho schopnosti nepříjemně se tázat  – třeba na to, co jsou hodnoty, za které by byl současný Evropan ochoten nasadit život – v rozpravách o tom, že „síla kultury se měří schopností obstát v konfrontaci s jinou kulturou“ a v úvahách nad tím, zda „Západ umírá na nemoc z vítězství“, se oba muži k sobě přibližují až k hranici jakéhosi existenciálního porozumění.

Obavy – a vyslovuje je v programu k inscenaci i samo Slovácké divadlo – do jaké míry je únosné dát na jevišti prostor nacionalistické a xenofobní rétorice, jsou liché. V souhlase s míněním Fedora Gála platí, že stojí-li dvě strany o dialog, má dialog smysl, třebaže je zřejmé, že plot, přes nějž probíhá, nevyvrátí. Stávající sezona uherskohradišťského divadla má v souvislosti se stoletým jubileem republiky podtitul Kde domov tvůj? Inscenace Přes ploty je věru jejím podnětným příspěvkem.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Fedor Gál @ Matěj: Přes ploty. Překlad: Miroslav Zelinský, dramatizace: Martin Kubran, Michal Skočovský, režie: Michal Skočovský, scéna: Michal Skočovský, kostýmy: Kateřina Doleželová, hudba: Ondřej Švandrlík, dramaturgie: Markéta Špetíková. Světová premiéra: 6. 1. 2018. Psáno z festivalového uvedení 16. 5. 2018 v Malé scéně MD Zlín.

///

Více na i-DN:

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 1)

Zápisy ze zlínských setkávání (No. 1)

• Autor: Marcel Sladkowski
• Publikováno: 17. května 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Česko-slovenské mosty 2018 (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ