Česko-slovenské mosty 2018 (No. 7)

Program 23. ročníku festivalu Setkání Stretnutie uzavřelo včera večer představení hry Mariny Carr U Kočičí bažiny v podání Mahenovy činohry Národního divadla v Brně. V dramaturgickém konceptu letošní přehlídky představuje sice nezařaditelný solitér, ale jako svérázný způsob (sebe)prezentace pořadatelského divadla ji lze přijmout.

Na výrazných hereckých výkonech vystavěná inscenace Martina Františáka se totiž v podstatné míře opírá o jména, jejichž domovskou scénou je (nebo ještě v nedávné době bylo) Městské divadlo Zlín: Helenu Čermákovou, Hanu Briešťanskou a Tomáše Davida. K nim můžeme ještě připočíst na jevišti živě účinkující houslistku Jitku Šuranskou, instrumentalistku zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů.

Irská Médeia, tak bývá ve zkratce charakterizována Kočičí bažina. FOTO NdB

Irská Médeia, tak bývá ve zkratce charakterizována Kočičí bažina nejen pro klasickou antickou formu sjednocující místo, čas a děj hry, ale také pro přiznanou inspiraci touto postavou řeckého dramatu. Keltský tón pak jednoduchému a sevřenému ději dodává snově magická, s mýty pracující linka, jež spolu s venkovským prostředím vyhovuje též uměleckým preferencím končícího šéfa brněnské činohry Martina Františáka.

Ten si jako obvykle vypomohl scénografií Marka Cpina, která apsidovým tvarem i rozměry dominantní stěny vyvolává svíravý dojem fatální, hrdiny přesahující moci. Až ve třetím dějství Cpin doplnil symbolicky výmluvnou řeč tohoto objektu o pro něj typický trojplánový, byť režií v tomto případě ne zcela důsledně využitý rozvrh jeviště.

Na takto vytýčené hřiště je uvedena velká ženská hrdinka. FOTO NdB

Na takto vytýčené hřiště je uvedena velká ženská hrdinka, kočovnice Hester, jež v neúprosném souladu se svým rodovým předurčením a za spoluviny místní falší prorostlé komunity promění svatební den váhavého Kartága Kilbrida (otce jejich dcery, jenž si však bere jinou ženu) v kravou tragédii.

Martin Františák odchází z Brna v životní formě. FOTO NdB

Herecké výkony v těchto dvou i dalších rolích, nesporně zásadní položka inscenace, byly již na stránkách Divadelních novin podrobně hodnoceny (viz O černé labuti z karavanu), proto jen podotkněme, že účin naznačeného dusného dramatu je v této inscenaci mocnější i díky rafinovanému pojednání prostředního dějství (svatební hostiny) v barvách absurdní grotesky. A že pevná režijní ruka Martina Františáka vede irské drama ke gradaci tak spolehlivě, že si vrcholnou závěrečnou scénu vraždy dovolila realizovat jen v náznaku formou divadla poezie. Jde o tečku, jíž byl silný dojem z inscenace ještě umocněn a k níž lze přidat snad jen jediné post skriptum: Martin Františák odchází z Brna v životní formě.

Národní divadlo Brno (Mahenovo divadlo) – Marina Carr: U Kočičí bažiny. Překlad Šárka Císařová, Olga Bártová. Scéna Marek Cpin, kostýmy Markéta Sládečková, pohybová spolupráce Pavol Seriš, světelný design Martin Špetlík, hudba Nikos Engonidis. Dramaturgie Pavel Jurda, Petr KlariN Klár. Režie Martin Františák. Premiéra 22. září 2017. Psáno z festivalového uvedení 19. května ve Velkém sále Městského divadla Zlín.

///

Více na i-DN:

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 1)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 2)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 3)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 4)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 5)

Česko-slovenské mosty 2018 (No. 6)

…

Zápisy ze zlínských setkávání (No. 1)

Zápisy ze zlínských setkávání (No. 2)

Zápisy ze zlínských setkávání (No. 3)