Česko-slovenské mosty 2019 (No. 6)
Pamätá zem na Karola Duchoně?
Sté výročí Československa si v této sezóně připomínala kromě českých pochopitelně také slovenská divadla a mezi nim též Slovenské komorné divadlo v Martine, které nabídlo od renesance po současnost rozprostřenou, přitom však dramaturgicky sevřenou skupinu titulů zpracovaných slovenskými i českými tvůrci. Jedním z nich je také Zem pamätá, životopisná inscenace o Karolu Duchoňovi, výrazném fenoménu slovenské populární hudby 70. a 80. let. S hereckým souborem divadla ji sestavili dramaturg Róbert Mankovecký a režisér Jiří Havelka, snad ponouknuti renesancí zájmu o zpěváka, který byl označován za slovenského Karla Gotta či Toma Jonese, jeho tvorba však po předčasné smrti v roce 1985 z paměti posluchačů docela rychle vyprchala.
Duchoňův svět jako jeden velký intenzivní mejdan vyjádřila martinská inscenace scénografií v podobě televizního nahrávacího studia. Foto archiv divadla
Venkovský jinoch Karol Duchoň vplul do světa hudby a šoubyznysu v půli 60. let a rychle se proměnil v zářící kometu, která vlivem značně nespoutané životosprávy strávila samu sebe a po nedlouhém čase se rozpadla. Duchoňův svět jako jeden velký intenzivní mejdan vyjádřila martinská inscenace scénografií v podobě televizního nahrávacího studia a zejména skvělým nápadem s chodícím pásem, na který Tomáš Grega, představitel hlavní postavy, na začátku vstoupí a až do konce představení jej neopustí. Poměrně zrádný, protože statický prvek (byť na něm herec paradoxně nachodí, odehraje a odzpívá asi deset kilometrů) nejen spolehlivě poutá pozornost, ale též metaforicky vyjadřuje dostředivou pozici mladé hvězdy na kolotoči zábavy, z něhož nemůže – a ani nechce – vystoupit. Vše se tu točí okolo jeho osy (zpěvák na páse absolvuje i svatbu či vtipně pojatou autogramiádu), a i když představení tu a tam postihne i jistá dávka jednotvárnosti (výměna ilustrativních velkoformátových fotografií hbitými technikáři atd.), dynamický ruch a odpich – též díky doprovodné kapele a nasazení herců v řadě vedlejších rolí – spolehlivě převládá.
Nepochybným kladem inscenace je faktografický grunt, který tvůrci nashromáždili a jenž jim po právu umožňuje označovat výsledný tvar za dokumentární divadlo. Divák je v něm přesně orientován též pomocí přítomných letopočtů doplněných heslovitými informacemi k danému roku na běžících titulcích, ale třeba i výměnou jmen kapel na bláně bubnu – a že jich Karol Duchoň vystřídal během své krátké kariéry bezpočet. Ani poctivá dokumentární příprava ovšem inscenaci neuchránila před poněkud problematickým okouzlením. Jistě, nevyhýbá se soukromým karambolům hrdiny daným jeho láskou k alkoholu a určitou naivitou, až prostoduchostí v jednání, ale poněkud zanedbává zpěvákovu roli v oficiální kultuře normalizačního Československa. Titulní píseň Zem pamätá, napsaná na režimní objednávku a odměněná vítězstvím na Bratislavské lyře (1974), je připomenuta jakoby mimochodem (přitom je její text paradoxně o několik řádů kvalitnější než drtivá většina Duchoňových hitů, plná slovních klišé a banalit) a jeho projev k Antichartě interpretován tak, aby bylo zřejmé, že k němu byl donucen. To už je ovšem ryze fanouškovský výklad v rozporu s tím, co inscenátoři sami uvádějí v programu a co je zřejmě nejblíž pravdě, že totiž spievanie je najdôležitejšou vecou v jeho živote. Politika, ani iné veci he veľmi nezaujímali.
Martinskou inscenaci lze přesto přijmout a ocenit jako důkladně připravenou a divadelně strhující připomínku části (česko)slovenské kulturní historie – připomínku, která na programu divadelního festivalu Setkání Stretnutie pozoruhodně (v politickém, společenském i uměleckém smyslu) korespondovala s premiérou dokumentárního filmu Válek.
Slovenské komorné divadlo Martin – Róbert Mankovecký a Jiří Havelka: Zem pamätá. Režie: Jiří Havelka, pohybová spolupráce: Ján Ševčík, dramaturgie: Róbert Mankovecký, scéna: Lucia Škandíková, kostýmy: Tereza Kopecká, hudba: Róbert Mankovecký. Hrají: Tomáš Grega, František Výrostko, Eva Gašparová, Barbora Palčíková, Alena Pajtinková, Tomáš Mischura, Marek Geišberg, Daniel Žulčák, Róbert Mankovecký a Marián Frkáň. Premiéra 29. 3. 2019. Na festivalu Setkání Stretnutie 16. 5. 2019.
///
Více o festivalu na i-DN:
…
Komentáře k článku: Česko-slovenské mosty 2019 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
