Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Česko-slovenské mosty 2019 (No. 8)

    Půvabné retro jménem Saturnin

    Na česko-slovenský divadelní festival Setkání Stretnutie, který se orientuje na prezentaci dramatických či dramaturgických novinek, Saturnin spíše nepatří. Že jde o titul známý a nepřekvapivý, dokazuje ostatně fakt, že je verze Městského divadla Zlín čtvrtou inscenací tohoto díla za poslední rok. A další se už nějaký čas hrají, například nepříliš zdařilá v Mahenově činohře v Brně. Zlínská verze si místo na přehlídce vydobyla tím, že se jedná o původní dramatizaci, Alena Herman ji však zpracovala s apriorní úctou k románové předloze, která tak svou idylizující nostalgií za světem první republiky a konvenčně vykreslenými hrdiny nepřináší nic nového – byť je na druhou stranu pravda, že přistoupit k textu takového typu výrazně jinak by nejspíš nemělo valného smyslu. Námitka tedy směřuje spíše k účelnosti nasazení takové inscenace na festival.

    Starožitně zařízená scéna s dobovým nábytkem a tapetami v tmavě květinových tónech poslouží Jiřímu (Marek Příkazký) a jeho sluhovi Saturninovi (Zdeněk Julina) i jako hausbót. Foto MdZ

    Když už nic jiného, dostali diváci alespoň možnost posoudit zručnost dramatizace (adekvátní v rezignaci na pasáže z žánru literární parodie a eliminaci jisté rozvláčnosti předlohy) a vhodnost určení populárního titulu pro malou klubovou scénu. Inscenace se hraje v Dílně, nejmenším ze tří hracích prostorů Městského divadla (vedle Velkého sálu a Studia Z), kterému svědčí kabaretní a hudební produkce. Genius loci klubového prostředí však tvůrci k velké škodě využili jen pramálo, neboť dramatizátorka do textu vměstnala maximum románového děje a lokací. Režiséru Janu Bártkovi se je sice za cenu dílčích ztrát podařilo elegantně uplatnit na drobném jevišti, nabízející se interakce s publikem je ovšem řídká a hudební složka (klavírista ilustrativně doprovázející děj a pouhé dvě písně, nadto excentricky zasazené až do poslední třetiny večera) jen zhruba naznačuje, jak mohl dílu slušet výraznější kabaretní ráz.

    I tak ovšem Saturninovi neschází lahodný starosvětský půvab, patrný z výpravných kostýmů i starožitně zařízené scény s dobovým nábytkem, těžkým kobercem a tapetami v tmavě květinových tónech, která poslouží jako byt Jiřího i letní sídlo jeho dědečka a jež se drobnými akcenty mění v hausbót, kavárnu či s pomocí vtipné herecké akce v tramvaj, automobil nebo noční ležení u lesního ohniště. A také se může pyšnit hereckými výkony: především Marka Příkazkého, zdařile vykreslujícího komický profil zdrženlivého mládence Jiřího, jemuž meze společenského taktu pomáhají stejně tak maskovat nevýbojnou povahu, jako ohledávat dosud nejisté pole zmužilosti a plaché dvornosti. V titulní roli uhlazeného a šibalsky vynalézavého sluhy Saturnina se s komicky trefným účinkem pohybuje Zdeněk Julina. Pěkně se uplatňují rovněž představitelé většiny vedlejších postav: Lucie Rybnikářová v roli sličné slečny Barbory, vytvářející s Jiřím zvláště ve scénách opatrného sbližování vskutku poutavou dvojici, Radovan Král coby otravný i v ješitné pýše raněný hejsek Milouš, Pavel Leicman v úloze mírně vrtošivého dědečka a Radoslav Šopík jako nonšalantně glosující rodinný přítel Vlach. Vcelku tak zlínský Saturnin vychází jako půvabné nostalgické retro, které obecenstvo přijímá s přátelskou sympatií.

    A s pomocí vtipné herecké akce (Lucie Rybnikářová, Zdeněk Julina a Marek Příkazký) se nejmenší scéna Městského divadla Zlín promění i v automobil. Foto MdZ

    Městské divadlo Zlín – Zdeněk Jirotka, Alena Herman: Saturnin. Dramatizace: Alena Herman, spolupráce na scénáři: Vladimír Fekar a Jan Bártek, režie: Jan Bártek, dramaturgie: Vladimír Fekar a Jana Kafková, scéna: David Janošek, kostýmy: Katarína Chválová, světla: Jan Hartig, zvuk: Jiří Janiš, na klavír doprovází Štěpán Holík. Hrají: Zdeněk Julina, Marek Příkazký, Lucie Rybnikářová, Pavel Leicman, Radoslav Šopík, Eva Daňková, Radovan Král a Marie Drobilíková. Premiéra 30. 3. 2019 v Dílně. Na festivalu Setkání Stretnutie 18. 5. 2019.

    ///

    Více o festivalu na i-DN:

    Setkání Stretnutie


    Komentáře k článku: Česko-slovenské mosty 2019 (No. 8)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,