Česko-slovenské záseky 2016 (No. 1)
Včera byl ve Zlíně zahájen 21. ročník Mezinárodního divadelního festivalu Setkání/Stretnutie, který se pravidelně zaměřuje na konfrontaci současné inscenační tvorby v Česku a na Slovensku. Jeho cílem je upozornit na aktivní vztahy českých a slovenských divadel a divadelníků, tvůrčích týmů, ukázat výsledky vzájemné spolupráce, vyvolat diskusi o vzájemném dialogu české a slovenské divadelní kultury. Nabízíme denní zpravodajství.
David Doubt: Zásek, Dejvické divadlo Praha
Hra Zásek má téma jako stvořené pro divadlo komorních rozměrů. Celá se odehrává v komoře zvící 2×2 metry, v níž se městná pětice zaskočených, zaseklých lidiček. Budiž vzdán hold dejvickým inscenátorům: do tohoto kamrlíku se spolu s nimi podařilo vměstnat celý svět. Svět privátních stesků, úzkostí, obsesí, předsudků, snů, resentimentů i zklamání. V zaseklém výtahu, z něhož únik je věcí nejasné budoucnosti, je takovýto duševní striptýz – jak se hra snaží přesvědčivě dokládat – zákonitý a nevyhnutelný.
Ivan Trojan toho ve svém režijním debutu dělat mnoho nemusel. Komunikace na miniscéně – sama o sobě náročná – těží z léty vyzrálé sehranosti dejvických herců fungujících zde jako skvěle sehraná parta. Existenciální spodky, někdy už značně obnošené, vyvěrají stále více na povrch. Někdy trochu chtěně vtipné hlášky byly nicméně vděčně přijímány nadšeným zlínským publikem aplaudujícím naprosto všemu. A vše tak spělo ke svému symbolickému závěru.
Příjemná hodinka, nesoucí se, v dobrém i zlém, ve znamení kolektivní autorské improvizace. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se z toho dalo vytěžit ještě víc.
///
Tomáš Vůjtek: Slyšení, Komorní scéna Aréna
Původní hra Tomáše Vůjtka se zařazuje do předlouhé řady námětů nesoucích ve svém štítu holocaust jako mediálně nejvíce exploatované téma poválečné doby. Další hra o Adofu Eichmannovi, byť tentokráte pojatá jako jeho dialog s Bohem – to mne, přiznám se, od počátku nenaplňovalo žádným velkým nadšením. Nakonec jsem byl celkem mile překvapen, jak úrovní textu, tak seriózním inscenačním přístupem, který se poctivě snažil nesklouzávat po povrchu mediálně výživného námětu, ale doloval z něj nějaká hlubší poznání.
Jediným větším problémem je nevyváženost obou částí, s výrazně lepší první. Po přestávce se Vůjtkův text, stojící před úkolem dotáhnout to k nějaké katarzi, neubrání několikrát i hodně provařeným klišé. Závěrečné antisemitské běsnění z úst popravovaného Franka a Eichmanna varujících lidi před „jedem z Judeje“ (Stále to trvá!) jsem vnímal jako značně neorganicky a neoriginálně přilepené poselství: Vy nás popravujete, a my jsme přitom bojovali za vás. S židy budete mít stále problémy. Vzhledem k tomu, že i herecké výkony šly po přestávce dolů, byl ve výsledku celkový propad dost citelný. Hodnota Vůjtkova příspěvku k tomuto konjukturálnímu tématu tím byla pro mne trochu snížena – přesto, díky za něj.
Z celkového pléna velmi dobrých hereckých výkonů vyčníval Marek Cisovský – vykreslil svého Eichmanna jako slušného úředníka, který jen plní státní objednávku a proti židům jinak nic nemá. Je to čistý portrét, jenž imponuje svou promyšleností a důsledností, ale nese i rysy jisté mechaničnosti. Nutno ocenit i to, že si i po roce na zlínském festivalu inscenace dokázala uchovat vše, co je na ní cenné.
///
Letos bude na festivalu poprvé udělena Cena Martina Porubjaka za mimořádný osobní přínos ke slovensko-českým vztahům v oblasti divadelního umění. Převezme ji herec Martin Huba. FOTO archiv festivalu
///
Více na i-DN:
Setkávání na mnoho způsobů ve Zlíně
Komentáře k článku: Česko-slovenské záseky 2016 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
