Český rozhlas versus Hus & Berlusconi
Naposledy se vracíme k polemice Pavla Kohouta s Českým rozhlasem, v případně další výměny názorů budeme rádi pokračovat na iDN. Pavel Kohout požádal o reakci na text Jana Vedrala (DN 13), Irena Žantovská o zveřejnění plné verze svého dopisu, z něhož Pavel Kohout citoval (DN 12) a zvýrazněné pasáže nepoužil.
Mistr Jan Hus na hranici REPRO ARCHIV
Příteli (!) Jene Vedrale, tak ses ponořil do mé duše, až se divím, jak málo ji znáš, když otazníkem za slovem přítel naznačuješ, že jím nebudu pro všední spor o Český rozhlas.
Tkví v tom, že jste se rozhodli chtít od autorů Kohout & Mašínová text, který by byl rozhlasově inspirativní (dramaturg Pekárek), aneb suverénní auditivní dílo (Ty), a mne učinit rozhlasovým autorem druhé dekády 21. století (zase Ty), zatím co my chtěli jednoduše vyprávět složitý příběh ze století patnáctého, drama převratného koncilu v Kostnici, o němž vědí Češi, pokud vůbec, že nám upálil Husa. A jelikož známe Tvůj opus Xaver o lháři, jemuž rozhlas věnoval sedm večerů, jeví se nám, že tři, které jsme vyprosili my, si téma zasloužilo víc nežli šéfdramaturgyní Žantovskou dokonce žádaný přepis v rozsahu jedné klasické rozhlasové inscenace.
Zazlívám vedení ČRo zásadně, že autory, které o dílo tak umělecky i časově náročné požádá, nechá půl roku pracovat bez smlouvy, jež by je částečně odškodnila, nestrefí-li se do „připomínek“. Nemravný systém dává dramaturgům libovolnou možnost nátlaku.
Zazlívám vedení ČRo konkrétně, že zkušeným autorům nadělí režiséra, který jim z nedovzdělanosti zakáže užít středověké onikání i náznak latiny, a že režii nesmí převzít svolný mistr ze Síně Slávy ČRo Karel Weinlich se zdůvodněním, že nepracoval s digitální technikou (opět Ty). Ještě trapnější je, že ho, už jmenovaného porotce Prix Bohemia Radio 2014, brzy po zveřejnění mé Zprávy v DN Helena Eliášová z Vaší firmy (Moc se Vám, pane Weinlichu, omlouvám, že tímto musím zrušit Vaši účast, jde o celkovou ideovou změnu směru festivalového korábu a doufám, že na nás nezanevřete a že v blízké budoucnosti se na Vaše zkušenosti a znalosti obrátíme) vyexpedovala expresně do sklepa slávy ČRo.
Svůj text jsem netradičně poslal dva dny předem řediteli ČRo Duhanovi, aby měl čas o něm přemýšlet. Protože jediný jej znal, musel to být on, kdo místo toho nazítří vyslal Tebe přemluvit tradičně za zády autorů šéfredaktora DN, aby jej stáhl, neboť maří boj Českého rozhlasu proti berlusconisaci médií.
Zazlívám generálnímu řediteli osobně, že s ní bojuje postnormalizační duhanizací, když omezuje osobitost tvorby jen proto, že neodpovídá představě dramaturgů, krytých šéfy dle hesla Rozhlas jedna rodina. O vztahu ČRo k autorům, kteří si dovolí bránit se veřejně, říká vše Tvá věta: Tvůrčí otevřenost na straně kolegů se zavřela. Po textu publikovaném v Divadelních novinách nadobro. To je síla! Hněv pracujících a následné umlčení předcházely už našemu vyhnání do Rakouska…
Jenže, ať se přeme sebevíc, příteli (!) Jene, nelze nás rozsoudit, když to dvakrát odmítnuté dílo nikdo nezná. Což změním:
Obě verze rozhlasové trilogie Volá Kostnice! vzniklé podle divadelní hry i televizního filmu Ecce Constantia! (a jako bonus první díl další verze, v němž jsme zkusili jiný přístup, což Vám ani nestálo za lektorát) vyvěšuji na „vepsajt“ www.pavel-kohout.com, oddíl Aktuálně.
Lomikaři, Lomikaři, hať se hukáže, hdo z nás!
Pro Divadelní noviny v srpnu 2014
Pavel Kohout
V Praze 27. 6. 2013
Vážený pane Kohoute,
Je mi líto, že se nám naše spolupráce takhle zašmodrchala a z dobrého nápadu se stává spor, jinak už to v tuto chvíli nazvat neumím.
Jsem stejně jako mí kolegové přesvědčena, že vaše divadelní hra Ecce Constantia je ve třech hodinových inscenacích rozhlasově neúnosná. Nebudu opakovat, co podle mého přesně vyjádřily poznámky režiséra Dudíka a dramaturga Pekárka. Zcela je podepisuju a přiznám se, že já jsem dokonce od počátku přesvědčená, že by si vaše divadelní hra (byla kdy inscenována?) zasloužila rozhlasový přepis v rozsahu jedné klasické rozhlasové inscenace, klidně přesahující hodinovou stopáž. Významným dílům taková stopáž přísluší.
Museli byste ale přistoupit na to, že hru pro rozhlas přepíšete (dbalí prioritně srozumitelnosti děje a jednání postav, eliminujete mnohé motivy i fakta a vytvoříte pro drama zvukový prostor). Namísto toho jste hru upravili, tedy rozdělili na tři části.
Rozpínat dílo, postavené na květnatém diskurzu a rétorice, jakož i na přemíře historických faktů (jistě zasluhujících obdiv) a z nich vyplývajících vztahů mezi postavami (preláty! tehdejší Evropy), je spíš kontraproduktivní a pro posluchače natolik náročné, že je to může od poslechu dalších dílů odradit.
Je opravdu na Vás, jestli chcete s námi spolupracovat, nebo ne. A přirovnávat naše dramaturgické zásahy, normalizačním je, jak se mezi židy říká, chucpe.
Ráda se s Vámi, Vaší ženou, dramaturgem Hynkem Pekárkem, případně i s Janem Vedralem, který naši spolupráci „spískal“, sejdu a vysvětlím, co není jasné.
Nepodpořím Vás ale v tom, že si najdete jiného režiséra či dramaturga a postavíte tak sebe a svůj text mimo pravidla, která tady platí pro všechny stejná.
Srdečně a s úctou,
Kristina Žantovská
t. č. šéfdramaturg Centra výroby ČRo
Komentáře k článku: Český rozhlas versus Hus & Berlusconi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
