Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
Český Těšín, regionům zaslíbený (No. 4)
Těšínskou festivalovou DMS středu nejprve rozhycoval vyhlášený divadelní harcovník z Ostravy, zběsilá menstruační kabaretní show Dvě čárky, o níž jsem již kdysi, a to veskrze pozitivně referoval. Inscenace režisérky a dramaturgyně Terezy Agelové, jejímž základem je její vlastní text, v roce 2019 oceněný v soutěži Evalda Schorma, jistě zpracovává důležité téma a činí tak s evidentním zápalem pro věc, i smyslem pro bryskní bourání bariér mezi jevištěm a hledištěm, jehož primárními strůjkyněmi jsou vynikající herečky a performerky Anna Bangoura a Karolína Vyhlídal Hýsková, její nesporné kvality však problematizuje jeden principiální fakt.
V mnoha ohledech se totiž jedná o stylistickou nápodobu tematicky spřízněného projektu Generácia Z: Krása nevídaná, který měl v bratislavském divadle Petra Orságha Hviezdoslava premiéru o více než půl roku dříve. Otázky a odpovědi týkající se mýtu krásy, respektive manipulace a sexuálního násilí sice v případě Ostravy střídá akcent na reprodukční cyklus ženy, množství styčných vizuálních bodů, i podobně fungujících scén je ale zarážející, empatie a něha slovenského předobrazu jsou zde navíc často nahrazeny sugestivně kárajícím přístupem, a aktivistickou proklamací „jediného“ správného přístupu. Efektně i efektivně provedený, v podstatě však sektářsky manipulativní atak na první signální nervovou soustavu. Feminismus na baterky.
Divadlo Šumperk s.r.o., pak do programu přispělo scénickou adaptací Wassermanovy dramatizace Keseyho románu Vyhoďme ho z kola ven, i v našem kontextu dávno bezpečně provařené pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem. Letitý evergreen sice dávno již poztrácel ledacos ze své někdejší aktuálnosti, pořád se ale jedná o tematicky výživnou, divácky atraktivní látku, jež je zároveň mimořádnou výzvou k prověření kolektivních tvůrčích sil souboru. Disproporci v ženských partech se inscenátoři pokusili vyřešit genderovou změnou šikanátorského dua ošetřovatelů na ošetřovatelky, což ale v kontextu inscenace, kdy fyzicky drobné postarší dámy (Olga Kaštická a Hana Vonzino), s chlapácky klátivou chůzí obřími falickými obuchy popichují vzrostlejší, navíc psychicky nestabilní muže, působí jako logický lapsus. Režisér Jiří Š. Hájek, který se rovněž autorsky chopil i výpravy šumperského kusu, striktně dodržuje jednotu místa děje, dramaturgická úprava Michaela Sodomky pak na notné minimum redukuje „indiánskou“ monologicky vyprávěcí linii náčelníka Bromdena (Matěj Kašík), jenž zde mnohem víc funguje coby stoický protipól hédonisticky rozjařeného rebela Randle Patricka McMurphyho, než bolavé svědectví věčně ponižovaných původních obyvatel Ameriky. Jan Hönig se v hlavní roli urputně drží ikonického filmového předobrazu, za nějž Jack Nicholson v roce 1976 obdržel prvního ze svých tří Oscarů, což jen zbytečně zdůrazňuje obří rozdíl mezi oběma totálně nesouměřitelnými hereckými talenty, a konec konců i zvolenými médii. Šumperský Přelet se odehrává mimo konkrétní prostor a čas, což sice posiluje klaustrofobicky stísněnou atmosféru adaptace, zároveň ji však připravuje o jakýkoli přesah, a stává se pouhou, i když poměrně solidní replikou výjimečného díla. S jedinou, avšak zcela zásadní výjimkou. Tou je soustředěný, virtuózně strohý výkon Dany Tolarové v ústředním antagonistickém partu. Její vrchní sestra Ratchedová se suverénně vzdaluje filmové interpretaci Louise Fletcherové, a nese v sobě neklamné rysy profesně vyhořelé bytosti, jež svou funkci vykonává jen ze setrvačnosti, dogmaticky, bez špetky soucitu, vnitřně přitom pohrdajíc svými pacienty, kolegy i podřízenými. Zlo, jež plíživě evokuje své příbuzenství s kauzou Slunečnice, i dalšími fatálními selháními zdravotnického či pedagogického personálu v minulosti i dnes. Detail, povyšující úroveň celku. Respekt.
Dokončení příště!
Komentáře k článku: Český Těšín, regionům zaslíbený (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)