Cesta lemovaná anděly a světlem
Záliba Vladimíra Morávka ve velkých a patetických gestech je všeobecně známá, leč ne vždy bývá přijímána. Ale ukázalo se, že období adventu a ovzduší nasáklé sněhem a nadcházejícími svátky svědčí jeho režijnímu stylu a Betlém se tak stal milým preludiem k vánočnímu klidu a míru.
Andělé vám ukáží cestu FOTO ARCHIV DIVADLA
Divácké putování začíná ve foyer Husy, odkud občerstveni teplým čajem vyrážíme s jedinou instrukcí – Andělé vám ukáží cestu – vstříc Marii a Josefovi, abychom se připojili k jejich pouti za bezpečným přístřeším. A opravdu, cesta na Denisovy sady je lemována prozpěvujícími anděli, kteří svítícím prstem sem tam ležérně mávnou po směru trasy. Na „konečné“ čeká nejen sud s planoucím ohněm, ale i malé pódium s trochu kýčovitým a trochu vtipným kolážovým pozadím (např. Michelangelova ruka Boží posetá ovečkami sbíhajícími z oblohy do Betléma), na němž se odehraje první část představení. Po slabé čtvrt hodince se kroky všech stáčí zpět k divadlu, jehož jeviště z obou stran obestavěné diváky představuje samotný Betlém. Prostor je navíc polarizován (sic ne zcela důsledně) na stranu dobra a zla. Jednu stranu zabydlují jesličky, případně jakékoli jiné shromáždění lidí dobré vůle, kdežto druhou stranu využívají postavy špatné jako jsou Ďábel (Ivana Hloužková), Smrt (Nicole Maláčová) či Herodes (Milan Holenda). I zde zadní prospekty tvoří již zmíněné koláže, nyní výrazněji pod vlivem fresek různých období. Zvlášť poutavý je výběr nebeských bytostí pasujících se s hříšníky na ďábelské straně.
Hra a v jeho duchu i inscenace jsou stavěny coby aluze lidového divadla. Toto směřování se projevuje nejen ve slovní zásobě textu, postavě Opovědníka (Vladimír Hauser) či v často opakovaných promluvách, ale i jednoduchosti kostýmů, prostých koledách a antiiluzivním herectví. Aktéři nehrají pro sebe, neodcházejí do uzavřeného jevištního světa. Naopak, otevírají se a chtějí, abychom společně „šli“ v zástupu a zažili nábožnou úctu k nově narozenému králi či strach z možného vítězství temnoty. Jedná se zde o souhru a nelze tudíž vyzvednout individuální výkony, ač výstupy trojice zloduchů podbarvené dostatečně démonickými bubny a trubkami vyčnívají z řady díky své působivosti, zajisté především pro mladší diváky.
Vánoční setkávání zůstane krásně sentimentálním, ať se to odmítavým škarohlídům líbí nebo ne. Stejně tak je tomu v případě Betlému. Ano, nemáte-li rádi prosincové svátky splněných přání, můžete s cynickým úšklebkem inscenaci minout. Ovšem doufáte-li stále ještě ve zjevení nejjasnější hvězdy nad jesličkami s dětinským zachvěním v očích, inscenaci naopak minout nesmíte. Přes určitou rozpačitost premiérového tempa a drobná herecká zaváhání totiž Provázek stvořil slavnostní atmosféru tak, jak to umí jenom on.
Divadlo Husa na provázku – Jan Antonín Pitínský: Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému jezulátku. Režie Vladimír Morávek, dramaturgie Lucie Němečková, Sabina Machačová, hudba Karel Albrecht, kostýmy Eva Morávková., scéna Martin Ondruš s použitím koláží Miroslava Huptycha. Psáno z obnovené premiéry 8. 12. 2013.
Komentáře k článku: Cesta lemovaná anděly a světlem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
