Divadelní noviny > Kritik Lab Kritika

Cestou necestou se Zikmundem a Hanzelkou

Copak ale není možné cestovat, i když zůstaneme u sebe doma? Otázka, která otvírá téma nové inscenace Činoherního studia  Hanzelkazikmund (zde jsou lvi). Tedy… jde po vzoru Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda sledovat v dnešní době cestovatele z pohodlí gauče?

Autorskou hru napsala dramaturgyně Kateřina Součková na základě deníků a reportáží dvou známých československých cestovatelů a režijně ji zpracoval Adam Svozil.

Ústecké jeviště se stává dějištěm cest po světě a zároveň je prostorem, ze kterého lze zážitkům naslouchat z pohodlí gauče. Hranici těchto prostorů určuje domácky zabydlená část hlediště, v níž při příchodu diváků sedí pětice WANNABE Cestovatelů (Adam Ernest, Klára Suchá, Jan Hušek, Petr Uhlík a Andrea Berecková). Se zhasnutím sálu začnou horlivě řešit, co všechno si musí vzít na dlouho plánovanou cestu do světa. Pod župany je přitom tato pětice v cestovatelských stejnokrojích – světle béžových kraťasech a stejně zbarvené košili. Jako správní Češi–turisté zdobí jejich sandály vysoké ponožky. V touze stát se Hanzelkou a Zikmundem se postavy přetahují o dva cestovatelské kloboučky, které umožňují privilegium stát se alter egy československých cestovatelů a vyprávět ostatním zážitky z cest. Zbylé tři postavy jsou vždy usazené v gaučích a nechávají se vtáhnout poutavým vyprávěním H+Z do světa – k Cheopsově pyramidě, do pralesu nebo horu Kilimandžáro.

Herci a herečky se v rolích vypravěčů/cestovatelů prostřídávají. Jeviště rozděluje závěs, před nímž je několik zkosených praktikáblů, které po úpravě dvěma kulisáky důvtipně představují různé světové dominanty, jež cestovatelé zdolávají a výstupy komentují. Jednotlivá prostředí tematicky dokresluje jimi vyžadované barevné osvětlení, jež se mění podle atmosféry prostředí (např. Afrika je zobrazována v odstínech oranžové).

Vedle světelných efektů je pro inscenaci důležitá i zvuková stopa, kterou pro inscenaci připravil hudebník Ian Mikyska. Díky skutečných dobových rozhlasových zpravodajství z cestovních příhod Hanzelky a Zikmunda si mohl inscenační tým hrát se zvukovými detaily typickými pro rozhlasové reportáže. Nápaditě je například zpracován výšlap na Kilimandžáro, při němž tři mužští herci výstup doprovází šustěním suchých listů, šlapání bot po kamenech nebo hlasitým oddechováním. To se děje přímo na jevišti pomocí mikrofonů, podložek a krabic s různými přírodními materiály (kamení, písek apod.).

Každý z pěti herců přistupuje ke své postavě s vlastním specifickým elánem, který zdůrazňuje – a je čitelný – od počátku představení. Zatímco cestovatelská nátura Adama Ernesta je energicky výbušná a nesouhlasná, cestovatel v pojetí Petra Uhlíka je hravě přemýšlivý. Andrea Berecková svou cestovatelku pojímá s dobrodružným zápalem, zatímco druhá ženská cestovatelka v podání Kláry Suché je důsledně pečlivá a jedná rozmýšlivě. Podobně tak i pátý cestovatel v podání Jana Huška. Mezi všemi postavami působí silné dávky adrenalinu spojeného s cestovatelským nadšením a touhou být „jako slavní H+Z“. Nebo se jim aspoň trochu přiblížit. Kdo je zrovna z pětice posluchačem, prohazuje letmé dialogy směrem k divákům, kteří se tak stávají stejně zapálenými posluchači jako oni.

Inscenační tým se ale tímto přístupem, kdy propojuje původní texty a životní osudy H+Z s jednáním jejich imaginárních obdivovatelů, dostal na hranu srozumitelnosti toho, co chce inscenací říct. Na jedné straně důmyslně pracuje s dochovaným archivem H+Z, na druhé herci neustále zdůrazňují svou hru na cestovatele nebo dychtivé československé posluchače usazené v gaučích. Historickými fakty a detaily dokázal inscenační tým sice přehledně zpracovat cestovatelské milníky dvojice H+Z, jenže příběh začne pokulhávat a slábnout v situacích, kdy se dostávají v Československu k moci komunisté a kdy do života cestovatelů vstupuje politika. Z jejich jednání není jasné, jaké byly jejich politické postoje a historické postavení v rámci tehdejší situace. Vtažení tohoto bezesporu nutného historického kontextu do dříve čistě cestovatelského tématu náhle ubírá inscenaci na tempu.

Opakovanou práci představitelů H+Z s psacími stroji symbolizujícími jejich vozidla, která se neustále rozbíjela a jež se stává jakýmsi mottem jejich cestování, neúměrně protahují jejich zdlouhavé dialogy coby bezradných cestovatelů. Tyto zádrhely vrcholí v závěru inscenace, který se odehrává v dialozích H+Z vybraných z dopisů, které si cestovatelé na konci života vyměňovali. Se stejným zápalem a nadhledem dokázali psát o svém chalupaření, jako si dopisovat o svých dávných exotických cestách. Tento přerod H+Z od cestovatelů k chalupářům se jeví jako oslí můstek ke směřované tématice o současné době bezbřehé svobody cestování, jež tvůrci naznačují v samém úvodu. Původní téma inscenace se náhle vytrácí či rozpouští a vzniká otázka, jestli bylo potřeba příběh československých objevovatelů takto aktualizovat a konfrontovat s dnešní dobou. Fenomén cestování je v současné době velké téma globalizace a post-pandemické nálady ve společnosti, které je ale velmi vzdálené dobám, ve kterých H+Z žili a cestovali.

Náhlá smyčka nasměrovávající inscenaci ke kritice současné cestovatelské horečky působí v kontextu první části produkce nekompaktně a vyznění inscenace zbytečně rozmělňuje. Přitom model aktivních cestovatelů a jejich gaučových posluchačů je dnes více než aktuální. Travel influenceři mají na sociálních sítích tisíce sledujících, kteří jejich zážitky sledují z klidu domovů na svých mobilních obrazovkách. Obdobně jako v dobách H+Z…

Myšlenka inscenátorů propojit odkaz cestovatelů Hanzelky a Zikmunda se současným fenoménem cestování zní poutavě. Ve zvolené formě se ovšem pointa vytratila a převýšila ji pozoruhodnost životních cest cestovatelů, která se těžko pojí s dalšími tématy.

Činoherní studio Ústí nad Labem – Kateřina Součková a Adam Svozil: Hanzelkazikmund (zde jsou lvi). Režie Adam Svozil, dramaturgie Kateřina Součková, výprava Anna Brotánková, hudba Ian Mikyska. Premiéra 27. ledna 2023. Psáno z 2. reprízy 1. února 2023.

///

Více na i-DN:

Cestovat může každý…?

…

• Autor: Ludmila Zajíčková
• Publikováno: 13. února 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Cestou necestou se Zikmundem a Hanzelkou

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ