Cesty a exity
Zpěvačka a kdysi herečka Divadla Semafor Hana Hegerová oslavila 20. října významné životní jubileum. Firma Supraphon jí při té příležitosti vydala box deseti CD Cesta, který shrnuje její oficiální českou albovou tvorbu od roku 1966, doplněnou o německy zpívané exportní LP/CD Chansons z roku 1987 a německou koncertní nahrávku z Renitenztheater ve Stuttgartu z roku 1994 s – vesměs – německými verzemi u nás Hegerovou už proslavených písní S+Š, George a Iry Gershwinových, Weilla/Brechta, Brela, lidových a dalších. Desátým albem boxu je pak – jediný původní ediční počin – výběr třiadvaceti písní z SP a EP z šedesátých let. Pro fanouška Hany Hegerové zdánlivě paráda, pro sběratele zdá se nezbytné.
Jistě, mít v jedné úhledné krabičce v podstatě celou diskografii Hany Hegerové není od věci. Vždyť v ní chybí jen eponymní živé album z roku 2006, jež – spolu se stejnou nahrávkou na DVD – vyšlo u firmy Sony/Columbia a obsahuje pouze její známé písně, a živé dvojalbum Recital ’70 live, v loňském roce objevená a vydaná koncertní nahrávka z roku 1971 z Divadla Na zábradlí. Pak už jen v zahraničí vydané desky. Jenže… existuje vůbec nějaký fanoušek české pop-music či šansonu, nemluvě o fanouškovi Hany Hegerové, který mnohá (ne-li všechna) její alba nevlastní?
Důvod, proč takový „absolutní“ výběr vydávat, by však neměl spočívat jen v přehledném souhrnu všech vydání, ale je příležitostí a – troufám si říct – mělo by být i vydavatelskou povinností doplnit celý box i jednotlivá alba o nevydané rarity, které se k daným nahrávkám vážou, a především vydat spolu s nimi i obsáhlý booklet zabývající se vznikem oněch nahrávek, jejich dobovým kontextem a shrnujícím uměleckou a nahrávací činnost interpretky, nemluvě o fotografickém archivu, který jistě není až tak těžké dohledat. Právě a jedině tím by takové vydání mělo sběratelskou i vydavatelskou hodnotu. Tak před časem vyšly boxy nahrávek Semaforu, Šimka a Grossmanna či u stejné firmy – časově vzdáleněji (v druhé půli devadesátých let a začátkem tisíciletí) – reedice alb a nahrávek Olympicu a zpěváků „zlatých šedesátých“ či ještě vzdáleněji (v letech 1994–1995) Osvobozeného divadla. Takový booklet a bonusy však Cesty postrádají. Všechna alba vycházejí v původním rozsahu, v boxu je dvacetistránková knížečka přetiskující doprovodné texty tehdejších editorů Lea Jehna z prvního LP, Jiřího Černého z LP/CD Live z roku 1990, několik reklamních citací z německého tisku a krátkou ediční poznámku editora Karla Deniše k závěrečnému CD – výběru SP/EP z šedesátých let. Plus pět fotografií a soupis písní. Nic víc. Bez této „přidané hodnoty“ je však otázkou, proč si box pořizovat. O kvalitách již klasického – v podstatě divadelně dramatického – zpěvu ani o významu osobnosti Hany Hegerové a jejím vesměs skvělém repertoáru není třeba pochybovat a všechna CD to samozřejmě potvrzují. Dvě německy zpívaná jsou – obávám se – skutečně raritní a trochu navíc. Kvalita Hegerové tvorby tkví především v jejím česky (případně slovensky) zpívaném repertoáru. A tak jedinou „přidanou hodnotou“ je výběr SP/EP z šedesátých let, i když i tyto nahrávky lze z velké části na jiných výběrech najít. Editor je řadí chronologicky a přidává i dvě úplná (tedy čtyřpísňová) a na CD nevydaná EP, čímž celkem přehledně dovoluje sledovat Hegerové umělecký vývoj od roku 1963, kdy začínala v Semaforu, přes „léta dozrávání“ a prvních pokusů o osamostatnění a mezinárodní kariéru po hotovou osobnost konce šedesátých let jedinečně interpretující jak původní, tak songy a šansony.
Kdyby toto CD vyšlo samostatně, bylo by to – i jako připomenutí Hegerové letošního výročí – dostačující a vhodné. A mohl být čas k edičně pečlivě připravenému kompletu s pořádnou a fundovanou dokumentací a bonusy. Vydání „kompletního díla“ nelze uspěchat, těžko se kdy zopakuje.
Ale nejedná se jen o Hanu Hegerovou. Supraphon vydal na podzim i dva boxy s celkově třinácti původními alby zpěváka Luboše Pospíšila, kdysi – od roku 1971 do roku 1982 – nepřeslechnutelného poznávacího hlasu skupiny C&K Vocal, poté sólisty, vedoucího skupiny 5P. Oba boxy se jmenují Route 66 (název odkazuje k letošnímu věku zpěváka a samozřejmě i ke slavné americké dálnici z centra kontinentu Chicaga na západní pobřeží do Los Angeles). První box s označením Exit 1 obsahuje reedice šesti Pospíšilových sólových LP z let 1978–1993 plus závěrečné CD se všemi singly z let 1978–1986. Druhé – Exit 2 – nabízí pět původních CD a jako šesté „Běžné rarity“, tedy Pospíšilovy různé spolupráce, převzaté písně a živé nahrávky. Obdobný přístup jako u Hegerové… Bohužel také bez bonusů a také s „nijakými“ booklety. Opět pro fanouška zbytné vydání, u nichž se mohla vydat jen ona výběrová CD. Jinak ale, pokud Pospíšilova alba nemáte a chcete, je to vhodná příležitost si je za přijatelnou cenu pořídit. A poslechnout si je v jednom zátahu za to stojí. Dokládají jeho neústupnou a neuhýbající cestu civilně romantického folkrockového zpěváka, který ctí a cítí hudbu i obsah textu a dokáže je převést do střídmě apelativního projevu plného nepatetického napětí, jímž se posluchačům vpíjí hluboko duší. Kdo by neznal Vzpomínku na jednu venkovskou tancovačku. Nebo Tenhle vítr jsem měl rád… Je to obdobné jako u Hany Hegerové. Písně v jejich podání vám budou dlouho – ne-li navždy – znít v uších. I když Pospíšil je odkojen nikoli frankofonním šansonem jako Hegerová, nýbrž anglofonní rockovou hudbou šedesátých let, především folkrockovými skupinami Animals, Band, Lovin’ Spoonful… a zpěváky typu Paula Simona či Petera Gabriela.
Komentáře k článku: Cesty a exity
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
