Divadelní noviny > Názory – Glosy
Ch. W. Gluck: Orfeus a Eurydika
Koprodukce Hudební fakulty a Divadelní fakulty JAMU, režie Marek Mokoš, dirigent Jiří Habart
Je to zřejmě teprve podruhé, co studenti jaksi svépomocí stvořili operní inscenaci, mimo školní osnovy, jen s podporou svých učilišť. Poprvé tak učinil před více než deseti lety Jiří Heřman na pražské HAMU, jenže neměl k dispozici zdaleka takové možnosti, jaké studentům nabízí Divadlo na Orlí a jeho osvícené vedení. Navíc na projektu participují posluchači činoherního a muzikálového herectví, neboť jeho jasným uměleckým záměrem bylo interpretovat operní partituru formou pohybového, chcete-li fyzického divadla. Marek Mokoš a jeho tým zkrátka dali najevo, že operní divadlo dneška je spojením hudby s hereckým jednáním, a to v promyšleně sestaveném a umně prosvíceném dramatickém prostoru jeviště. Základní poučky? Jestli ano, kolik z našich operních divadel je zná?
Takový aparát by byl k ničemu, kdyby nevěděl, čemu slouží – další základní a tolik nerespektovaná poučka. Studenti ve známém příběhu odhalují úskalí partnerského a manželského svazku, ptají se, proč se z něho vytrácí láska, co vede lidi k tomu, aby se vzájemně trápili, ale také aby se usmiřovali a odpouštěli si. Z inscenace je to dobře čitelné. Navíc se tu výtečně zpívá: Tadeáš Hoza jako Orfeus (hraje se v italštině vídeňská verze s barytonem), Zdislava Bočková coby Eurydika a Tereza Maličkayová v roli Amora. A také hraje, přestože i orchestr musel dirigent Jiří Habart poskládat ze studentů, kteří do takového dobrodružství šli. Mladí herci činohry a muzikálu byli v nezvyklých ryze pohybových až tanečních rolích výteční! Sbor VUT Vox Iuvenalis zněl působivě z ochozů. Nebylo zatím na víc než dvě představení, ale byla by škoda tuto produkci neopakovat.DN
Komentáře k článku: Ch. W. Gluck: Orfeus a Eurydika
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
