Chlapi sobě?
Na podzim 2018 měla na Nové scéně pražského Národního divadla premiéru inscenace Návštěva, v únoru 2022 inscenace Otec hlídá dceru. Mezi oběma tituly režírovanými Janem Fričem lze nalézt souvztažnost hlubší než jen faktografickou a personální, pro jejíž výčet tu není prostor. Hrdiny Návštěvy jsou čtyři stárnoucí chlapíci, kteří se sejdou na večírku a vedou řeči, přičemž k Zemi se mezitím blíží asteroid… Řečeno aktuálním slovníkem: Návštěva je jakousi inventurou, kterou provádí kvarteto více či méně cynických boomerů. Text hry Otec hlídá dceru akcentuje muže mileniálního, řekněme empatičtějšího, než jsou kumpáni z Návštěvy; vlastně by mohl být synem některého z nich. Odpovídá tomu i různá generační příslušnost autorů textů – Emila Hakla (*1958) a Ondřeje Novotného (*1984).
Ocenit lze „orchestrální“ sehranost herecké sestavy FOTO PATRIK BORECKÝ
U obou inscenací byl prostor Nové scény využit nestandardně. Stranou zůstalo rozsáhlé hlediště se svými pověstnými uspávacími sedačkami. Herci i diváci se scházejí na jevišti, v případě novinky pak upraveném tak, že publikum se nachází na dvou podélných stranách a mezi protilehlými nepočetnými řadami sedadel je koridor na jednom konci zakončený trampským ohništěm, na druhém velkou projekční plochou, na niž se promítají kresby, materiálové struktury a další artefakty, které na stole pod plátnem naživo připravuje jedna z hereček.
A nyní střih od objektivizujícího popisu souvislostí k subjektivnímu náhledu na „otce hlídajícího dceru“. Jsem v současnosti mírně udiven tím, když je s pelem závažnosti tematizován fakt, že otec hlídá dítě. Pravda, pokud už něco pamatujete, nemůžete si nevšimnout, že dnes se na ulicích, hřištích, v parcích vyskytuje daleko více otců s kočárkem nebo prostě s dětmi než kdysi. Pro mě osobně je ovšem také skutečností, že dceru, narozenou v roce 1987, jsem jako malou hlídal velmi často prostě proto, že žena pracovala jako zdravotní sestra, nejednou přes celé víkendy. Hlídat dceru byla samozřejmost, nikoli „téma“. Tudíž mě těžko oslovuje už sám začátek Novotného hry, kdy žena (Jindřiška Dudziaková) vypravuje na vycházku s dcerou manžela (Radúz Mácha) s kontrolními dotazy: Kam půjdete? Máte vodu? Během následujícího děje dost předvídatelně dojde na malé dobrodružství a mužovu sebereflexi, která se pro mě co do výstižnosti otcovství ani na vzdálenost světelného roku nepřiblíží reflexi, již Peter Handke podal v tematicky příbuzné próze Dětský příběh (1981, česky 1997).
Ocenit lze „orchestrální“ sehranost herecké sestavy, kterou si Frič pro odsekávané, stručné repliky vybral, zručnost Veroniky Lazorčákové, která po většinu inscenace tvoří podklady promítané na projekční plochu, jejíž využití je však sporné – to, co se na ni promítá, odvádí pozornost nejen od slov, ale někdy i od akce v koridoru, zejména pokud k ní dochází na jeho opačném konci. Nebylo těžké si všimnout, že nejeden divák rezignuje buď na jedno, či na druhé z toho.
Když se pak otec vrátí s malou dcerou domů, což je zhruba ve dvou třetinách inscenace, následují obrazy v opačném gardu: dospělá dcera (Lazorčáková) pečuje o stárnoucího otce (Ondřej Pavelka) a současně o své děti. Zde se vícehlasý, orchestrální koncept rozpadá, v podstatě jde o citlivou variaci mnohokrát popsané zkušenosti s chřadnoucím rodičem, do níž je ovšem vsazen výstup ženina bratra, který si říká Tančící oblak (Šimon Krupa). Tenhle pán v monologu vyřve, že na celý svět s jeho civilizačními výdobytky chčije, akorát že tak činí s mikrofonem v ruce. „Oblak“ měl z inscenace dramaturgickým kopancem vysmahnout.
Každá generace může či musí z určitých „věčných“ situací a zkušeností vydat svůj počet. Otec hlídá dceru je právě taková záležitost, která je pro mě osobně více sociologickou zprávou než uměleckým počinem. Bez diskuse je však jedna věc: Návštěva je dosud na repertoáru a všechny plánované reprízy novinky jsou až do konce května vyprodány.
Národní divadlo, Praha – Ondřej Novotný: Otec hlídá dceru. Režie Jan Frič, dramaturgie Jan Tošovský, scéna a kostýmy Jana Hauskrechtová. Premiéra 17. února 2022 na Nové scéně ND.
Komentáře k článku: Chlapi sobě?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
