Divadelní noviny > Kritika

Chovejme se tak, aby o nás muži mohli říci…

Souhlasím s tvůrkyněmi nové inscenace Studia Paradox Zasnoubené se smrtí, že na ženské hrdinství se často zapomíná, tudíž je důležité se k němu vracet. Nelze ho však stavět jako protipól k tomu mužskému a pravděpodobně tak nevědomky diváky vybízet k hodnocení, co je horší a co lepší…

Ve středu dění stojí válečný pilot Josef Bryksa (Petr Pavlas) a především jeho činy jsou vyzvedávány, přestože textu má tato postava nejméně. Jeho život samozřejmě všechny čtyři naše hrdinky spojuje, ale je také jejich hlavní definicí. Hrdinství první manželky Marie (Natálie Pelcová) vyvstává z trucu a zahořklosti, protože Josef si dovolil ji opustit. Trudi (Táňa Hlostová), druhá Bryksova žena, zase bojuje za uznání mužova hrdinství. Určitou výjimku představuje Bryksova dcera z druhého manželství a zároveň vypravěčka Sonia (Jana Filová), která hrdinně čelí roztroušené skleróze. Leč jejímu osobnímu příběhu není dáno příliš prostoru. Partyzánka Irena (Tereza Chytilová) to bere z gruntu – chce dohnat a ohromit celý mužský svět. Právě ona pronáší zatrápenou větu začínající slovy: Chovejme se tak, aby o nás muži mohli říci…

Všechny zmíněné herečky přitom disponují potenciálem ztvárnit velké hrdinky. Hrdinky jímavé, tvrdé, hrdé, neoblomné i nešťastné a srážené na kolena, jednoduše ženy plné protikladů a bouřících emocí, které mohou diváky strhnout a ohromit. Takový byl však pouze zpěv Jany Filové oddělující jednotlivé scény, v němž zaznívá ona nekonečná šíře ženské duše.

Tempo představení se navíc stále zpomalovalo a dámy hřímaly pořád se stejnou silou – bez jakéhokoli prostoru pro vývoj či gradaci. Stejně tak postava personifikované doby (ohlašující citáty státníků a proměnu režimů) a příležitostný policajt v jednom (Bohdan Špondr) neustále křičí. A snad by bylo lepší i méně originality – divákům by pro orientaci v čase lépe posloužily narážky v textu.

Nehodlám se přít s tvrzením, že přežít válku či totalitu je hrdinství samo o sobě. V této inscenaci však, předpokládám, mělo jít o jiné téma – hrdinství žen. Nebylo ale dostatečně naplněné, jelikož se neobešlo bez věčného srovnávání s tím mužským.

Studio Paradox – Simona Petrů: Zasnoubené se smrtí. Režie Tereza Lexová, scéna a kostýmy Lenka Přibylová, hudba Michaela Riedlová. Psáno z reprízy 19. ledna 2016.

• Autor: Jiřina Hofmanová
• Publikováno: 6. února 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Chovejme se tak, aby o nás muži mohli říci…

1. simona petrů

   

   Děkuji za recenzi Jiřině Hofmanové.
   Abychom neumenšovali hrdinství mužských hrdinů (a jsem zcela přesvědčená, že v naší inscenaci se nepokoušíme nic takového ani naznačit), legendární pilot RAF se jmenuje Josef Bryks.

   10.02.2016 (17.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Jiřina Hofmanová

     

     A já se velice omlouvám za svůj Word, který upravuje jména bez mého vědomí.

     10.02.2016 (19.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ