Autismus pro amatéry
Aktuální znovuzrození činohry Městského divadla Karlovy Vary představuje pro místní umělecký mikrokosmos pozitivní zprávu, zneklidňujícím se naopak jeví způsob, kterým toto zmrtvýchvstání dosud probíhá. Dramaturgická sázka na jistotu či rozpočtové limity by se snad daly v případě instituce ledva z letargie probuzené částečně přehlédnout, pokud by byly vyváženy výrazným režijním gestem či precizním vedením pečlivě vybraného hereckého ansámblu. Jiří Seydler režíruje českými jevišti prověřenou románovou dramatizaci Chvála bláznovství aneb Elling a Kjell.
Tomáš Petřík a Michal Malátný v hlavních rolích inscenace FOTO ARCHIV DIVADLA
Příběh konfrontace dvou nestandardních vnitřních světů s realitou všední, většinově „normální“ společnosti je zneužit coby pouhý prostředek k obsahově vyprázdněnému pseudohumoru, jenž je v hereckém projevu místy dekorován průvodními jevy duševní odlišnosti, vyčtenými snad z příručky Autismus pro amatéry. Dobře vystavěné drama s komediálními prvky je degradováno na nesoudržné leporelo zdánlivě nesouvisejících, povětšinou chabě pointovaných epizod. Dramaturgicko-režijní koncepce navíc zmrzačila vedlejší postavy do podoby zbytných torz či trapné stafáže pro rozmarné eskapády ústředního dua, jejichž životní výstřednost se tak nemá kde zrcadlit a stává se pouhou křečí. Lenka Ouhrabková se sice snaží herecky odlišit trio žen, jež postupně ztvárňuje, uvěřitelnou postavu ovšem nevykřesala ani jednu, což rozhodně zamrzí zejména v případě Kjellova objektu lásky, těhotné sousedky Reidun. Režie nenašla pochopení ani pro postavu „strážného anděla“ obou autistů, sociálního pracovníka Franka. Ten je Karlem Besedou interpretován coby esence nijakosti, pouhý nástroj mašinérie sociálního státu.
Záchranné lano režijní absenci se rozhodně snaží poskytnout herečtí představitelé autistických hrdinů, Tomáš Petřík coby na osobu matky chorobně fixovaný intelektuál Elling a Michal Malátný jako jeho duševně zaostalejší protipól Kjell. Jejich jevištní součinnost sice nepostrádá atributy kvalitního hereckého řemesla, nicméně kompaktní partnerskou dvojicí dosud nejsou, navíc v případě proti typu obsazeného Michala Malátného, frontmana skupiny Chinaski, jehož herecký comeback má být zásadním zdrojem divácké atraktivity inscenace, jsou léta jevištního exilu evidentní. Vnitřní stavy Ellinga a Kjella se režie sice snažila ozřejmit prostřednictvím dvojice připsaných „altereg“ (Magdalena Hniličková a Linda Kotisová), i jejich přítomnost s sebou nakonec nese spíše stigma snaživé kulisácké výpomoci, nikoli nabídku plnohodnotné herecké akce.
Dojem kritického nedostatku kreativity navíc umocňuje i výtvarný koncept inscenace – Ján Zavarský sice mocně zneužívá videoprojekce i porůznu visící objekty, ty ale ve výsledku jen retardují inscenační temporytmus. V případě kostýmů Tomáše Kypty lze pak už rovnou hovořit o stylové rezignaci a náhodném výběru. Nízký rozpočet nemůže být argumentem.
Čest karlovarské Chvály bláznovství nakonec srdnatě hájí především hudba Jiřího Šlupky Svěráka, která je nejen adekvátně emotivní, ale zčásti i živě interpretovaná přizvanou violoncellistkou. Případné „groupies“ budou v závěru poněkud nepřekvapivě odměněny písní ve společném podání pánů Petříka a Malátného.
Městské divadlo Karlovy Vary: Axel Hellstenius a Petter Næss (na motivy novely Ingvara Ambjørnsena): Chvála bláznovství aneb Elling a Kjell. Režie Jiří Seydler, dramaturgie Petra Kohutová, scéna Ján Zavarský, kostýmy Tomáš Kypta. Premiéra 20. října 2012. (Psáno z pražské reprízy 8. listopadu 2012.)
Komentáře k článku: Autismus pro amatéry
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
