Orffovy veselé opery
Nejlepší skladbou Carla Orffa jsou Carmina Burana – potvrdil jsem si to při zhlédnutí jeho oper Chytračka a Měsíc podle pohádek bratří Grimmů v pražském Národním divadle. Chytračka je příběh u nás známý jako Chytrá horákyně, druhá opera pojednává o čtyřech mladících, kteří ukradnou Měsíc, vezmou si ho do hrobu, tam však probudí zemřelé k bujaré pitce, kterou ukončí a zemřelé vrátí do hrobu až nebeský Petr – ten Měsíc jednou provždy zavěsí na nebesa. Komický efekt je v Chytračce vyvoláván hudebně dnes už hodně opotřebovanými prostředky – vysokými rejstříky ve zpěvu i doprovodu, převážně staccatovou artikulací a frázováním. Měsíc považuji za vážnou operu, v Národním divadle se však publikum veselilo už od předehry.
Orffova opera Měsíc začíná příjezdem automobilu značky Trabant na tábořiště v lese FOTO PATRIK BORECKÝ
Pro Chytračku našel režisér Jiří Nekvasil spolu se scénografem Danielem Dvořákem a kostýmní výtvarnicí Simonou Rybákovou celkem přiléhavý scénický ekvivalent v konstruktivisticky koncipovaném výtvarném rámci a tomu odpovídající pohybové stylizaci – trochu mechanický balet podle výmarského Bauhausu. Místy sice bylo hopkání a doslovného baletního ilustrování hudebního komična až příliš, ale budiž.
Jevištní tvar Měsíce byl však dalším z, bohužel, častých případů oktrojování režisérovy koncepce dílu, což v důsledcích znamená zásadní změnu jeho vyznění, případně až jeho destrukci. Nekvasil příběh o ukradeném Měsíci přenesl do doby rozkvětu Německé demokratické republiky (DDR) s využitím tehdejších reálií – nejprve na louce u lesa stojí Trabant combi a stanuje FKK rodinka (ovšem v plavkách), později reálný německý socialismus deklarují úryvky z filmu Vinnetou, fasáda paneláku s cedulkou Karl-Marx-Stadt, zjevení Waltera Ulbrichta líbajícího se s univerzálním mixem prvního tajemníka KSSS, kapela Die Puhdys, tanečnice z Ein Kessel Buntes apod. Sboristé stojí na spartakiádních značkách v teplákových soupravách německé tělovýchovné federace. To všechno je sice „zábavné“, ale nemohlo to zakrýt z dnešního pohledu zbytečnou rozlehlost díla. Původně skladatelem předepsané postupy lidového divadla naopak mohly vhodně podtrhnout původní mravoučné ladění příběhu.
Dirigent Zbyněk Müller vedl orchestr k preciznímu projevu, především v Chytračce bylo příjemné poslouchat staccatové pasáže. V koloraturním partu titulní postavy byla Jana Sibera poněkud mimo obor, k zvládnutí technických nároků partu si „pomáhala“ také deformací vokálů; v jejím projevu převažovala rozdrobená, prvoplánově efektní vokální linie. Roman Janál charakterizoval Krále semiparlandem jako poněkud formalistickou personu, František Zahradníček (Sedlák) úpěnlivě volal svoji dceru. Trio pobudů (Václav Lemberk, Jiří Hájek a Pavel Švingr) v „pracovních“ oblecích dnešních lobbistů s mobily v rukou bylo velmi dobře sezpívané. Také partitura Měsíce byla provedena případně – zvláště Jaroslav Březina zaujal perfektně vyrovnaným „kontratenorem“ (lépe řečeno zesíleným falzetem). I ostatní sólisté dostáli nárokům svých partů a splnili požadavky režijní koncepce.
Hrálo se česky, ve výborném překladu Jiřího Jorana, obohaceném o zbytečné aktualizační narážky Ondřeje Hučína.
Národní divadlo Praha – Carl Orff: Chytračka, Měsíc. Dirigent Zbyněk Müller, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Simona Rybáková, sbormistr Pavel Vaněk. Sbor a Orchestr Národního divadla. Premiéra 20. října 2016 v Národním divadle.
Komentáře k článku: Orffovy veselé opery
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
