Činoherní studio Ústí nad Labem
Ústecká činohra má v kontextu českého divadelnictví výjimečné postavení. Nejedná se o typ standardního repertoárového souboru, ale od roku 1972, kdy Činoherní studio vzniklo, se mohlo Ústí pyšnit scénou, která měla charakter spíš klubový, často i experimentální.
Jan Jankovský a Jaroslav Achab Haidller v inscenaci Nepřítel lidu (režie Filip Nuckolls) FOTO ARCHIV DIVADLA
V období normalizace, především za uměleckého vedení Ivana Rajmonta (1975–1986), se k tvorbě v tomto souboru uchylovali umělci z Prahy víceméně vykázaní (režírovali tu kupříkladu Jan Grossman či Evald Schorm, ze zakázaného dramaturga Leoše Suchařípy se stal v Ústí herec), na zdejší scéně se objevovaly tituly, které by v Praze cenzuře asi neproklouzly (Kunderův Jakub a jeho pán, i když krytý Schormovým jménem, původní hry Karla Steigerwalda). V souboru působila celá řada pozdějších hvězd (nicméně právě v Ústí podávajících mimořádné herecké výkony): Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček, později též Kateřina Burianová, Jan Hrušínský, Jiří Schmitzer, Tomáš Töpfer, Ondřej Vetchý. Činoherní studio patřilo v sedmdesátých letech k nejprogresivnějším českým divadlům a jeho hostování v Praze bývala dlouho dopředu vyprodána a pak nadšeně přijímána (například zmiňovaný Jakub a jeho pán či Tři sestry, obě inscenace v režii Ivana Rajmonta, či jevištní zpracování Páralovy Profesionální ženy, nastudované Evaldem Schormem). „Dobrou značku“ si Činoherní studio udrželo i po změně politických poměrů, vystřídalo se tu postupně několik uměleckých šéfů a fungoval přirozený příliv i odliv herců. Za zmínku nepochybně stojí období s uměleckým šéfem Jiřím Pokorným v čele (uvedl tu v roce 1999 poprvé svoji hru Taťka střílí góly, která výrazněji reprezentovala ozvěnu cool dramatiky u nás).
Snímek z inscenace Artaud (režie David Jařab) FOTO ARCHIV DIVADLA
Osud se s divadlem v blízkosti splavné řeky nikdy nemazlil, po povodni 2002 se musel soubor se svými představeními uchýlit na dva roky do nedaleké chemické továrny Setuza. Větší pohromou než přírodní živel se letos jevilo jednání zdejšího magistrátu. Soubor, v jehož čele v poslední době stáli Vladimír Čepek a Filip Nuckolls, nadále patřil v pestré konkurenci různých forem českého divadelnictví k jistotám svěží a nerutinní umělecké tvorby. Na začátku roku, tedy v lednu 2014, vyhlásilo „město“ grantové řízení – k tomu došlo namísto udělení avizované dotace a bez udání důvodů. Soubor i působiště na Střekově se ocitly v ohrožení, které se blížilo totální likvidaci. Poměrně značně medializovaná kauza se stala jedním z největších dobrodružství živé kultury v posametovém období, divadelníci o působiště na Střekově přišli, soubor změnil značku na Činoherák Ústí, povolal do zbraně krizového manažera Jana Kvasničku (ten se na přechodné období stal vlastně vůdčí osobností při různých typech vyjednávání), objevila se možnost působit v bývalém kině Hraničář. Soubor hrál na různých místech, hostoval – a dosud hostuje – také v pražských divadlech Komedie a v Celetné. Příznivý obrat znamená povolební situace v Ústí, kvůli proměnlivosti a dynamice posledních dní uvádíme datum, kdy manažer Divadelním novinám odpověděl na několik otázek.
Rozhovor s krizovým manažerem Janem Kvasničkou
(11. prosince 2014)
Jak změnily regionální volby situaci ústeckého Činoheráku?
Volby v Ústí změnily situaci radikálně, a to nejen v oblasti divadla. Polomafiánské struktury z řad ČSSD za podpory místních komunistů ovládaly město a vedly ho směrem zpět do osmdesátých let. Náhubková vyhláška, která omezovala možnost projevu místních občanů na zasedáních zastupitelstva, vyhazování nepohodlných kritiků z městských komisí i restrikce vůči Činohernímu studiu jasně dosvědčovaly, že vedení města neumí akceptovat jiný názor než ten svůj. Stávající koalice ANO a PROÚstí veřejně deklarovala změnu a její součástí má být partnerský přístup k Činoheráku. Věříme, že se vytvoří podmínky pro návrat divadla do budovy na Střekově. Město slíbilo rok 2015 profinancovat přímou dotací spolku Činoherák Ústí a na léta 2016–2020 vypsat dlouholeté granty. Na mechanismu by se měla podílet i Asociace profesionálních divadel. To je pro divadlo v Ústí určitě veliký pokrok.
Počítá se tedy s účinkováním v bývalém kině Hraničář i v původním divadle na Střekově?
Základem budoucího fungování Činoheráku Ústí by mělo být působiště na Střekově, tedy původní scéna. Je tam adekvátní zázemí, které v Hraničáři zatím není. V bývalém kině bude spolek využívat malou scénu pro komornější představení a pro velkou scénu bude připravovat konkrétní nové inscenace. První by měl být Kafkův Zámek s plánovanou premiérou v březnu.
Bude se nějak měnit profil divadla?
Soubor divadla nadále vede dosavadní umělecký šéf Filip Nuckolls, takže se dá předpokládat, že nové inscenace navážou na dosavadní směřování.
Dramatická situace v posledních měsících přiměla několik herců k přesunům na jiná působiště. Hodlá se někdo z nich vrátit a jak budete soubor doplňovat?
V podstatě všichni ze souboru nějaké nabídky v době krize dostali. Někteří odešli do nového angažmá, jiní hostují. Je to pochopitelné, každý se musí nějak živit a my jsme nemohli zajistit dostatek práce, aby jim stačilo jen hraní pro spolek Činoherák. Většina herců přišla do Ústí z jiných měst, léta tady tvořili a místo, aby jim někdo z radnice poděkoval, tak si o sobě přečetli propagandistické pomluvy v Městských novinách. Vůbec se nelze divit, že hledali vstřícnější místo pro život i práci. V souboru jsou ale i srdcaři, kteří nehledali nová působiště a pevně věřili, že krize bude mít dobrý konec. Ti tvoří jádro, třeba Honza Jankovský nebo kluci z jevištní techniky a další. Pokud vím, jedná se o návratu Honzy Plouhara. Jiní, jako Jirka Maryško, slíbili omezit hostování v jiných divadlech a postupně se vrátit. Čas ukáže, jakou podobu bude mít soubor v září 2015. Doufám, že budou personálně stabilizovány umělecká i provozní složka a po době turbulencí bude chvíli klid.
Komentáře k článku: Činoherní studio Ústí nad Labem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
