Muži sobě aneb Romeo a Julie
Příznivci ústeckého Činoherního studia letos pravděpodobně nezlobili, a proto byli po zásluze odměněni. A to prezentem, jenž se stal specifickým dokladem o aktuální formě pánské části souboru i přizvaných hostů. Na divadelní souboj byli vyzváni Romeo a Julie ve výborném překladu Jiřího Joska. Dramaturgicko-režijní tandem Čepek s Nuckollsem naštěstí naprosto odolal sirénskému vábení laciných řešení, a tak na nežádoucí náznaky homosexuální interpretace můžete zapomenout.
Prim naopak hraje přímočarost, živočišnost i brutalita, které jsou ideálně zprostředkovány se zdánlivě úspornou, ve skutečnosti však nesmírně efektivní, bojovou choreografií (Václav Luks). Spor dvou rodů je zde traktován jako zdroj archetypální pohnutky, primitivního pudu, instinktu k vraždě. V tomto ohledu představuje výkon Jana Jankovského v roli Tybalta brilantní studii ze řetězu urvaného zla, jež svou zvrhlost ledabyle maskuje povýšenými manýry, které svévolně vyhandlovalo za domněle přežitou noblesu a čest. Naopak pro Merkucia, v temperamentním ekvilibristickém podání Jiřího Maryška, je konflikt rodin především inspiračním zdrojem eruptivních výronů kreativity notorického šaška. Jeho skon pak dokonale funguje jako mrazivá pointa absolutně dokonaného fóru, kterým je také nastartována žánrová transformace díla.
Ostrá ruka dramaturgicko-režijní koncepce razantně přiřízla i otce Lorenza (Petr Panzenberger) a Chůvu (Dan Dittrich), obě postavy zde navíc spojuje i jejich zřetelná tendence k pravidelné autointoxikaci, byť s rozdílnou látkovou preferencí (chůva dává tradičně přednost tvrdému alkoholu, kněz inklinuje k inhalaci THC). Oba herečtí aktéři ovšem zdařile fungují nejen jako zdroje komiky, ale především coby charaktery do značné míry suplující funkci rodičovskou. Skuteční rodiče v ústecké Veroně totiž buď dávno rezignovali, hlásí se ke svým dětem pouze formálně, případně se omezují na diktaturu kategorického imperativu. Jejich (pseudo)postoje tak ostře kontrastují s nekompromisními stanovisky ústřední milenecké dvojice, jíž Jan Plouhar (Romeo) a Vojtěch Kadeřábek (Julie) propůjčili ideální mix uvěřitelnosti, razance, neokázalosti i něhy. Tohle není Twillight ani jiné placebo, snaha ústeckých produkuje autentické emoce diváků. Navíc za pomoci živé hudby souboru Nauzea, jež je jednoduše výborná. Nejlepší divadelní Vánoce za posledních mnoho let. Neváhejte ochutnat!
Činoherní studio – William Shakespeare: Romeo a Julie. Překlad Jiří Josek, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Václav Čepek, bojová choreografie Václav Luks, hudba Ulrich, Dieter a Jens (Nauzea), kostýmy Jan Löbel. Premiéra 20. listopadu 2012.
Komentáře k článku: Muži sobě aneb Romeo a Julie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Marek
Do jisté míry shledávám pikantním, že množství detailů režijního zpracování a obsazení ústeckého představení je téměř shodné s představením „Romeo a Julie a co jako“ uváděné divadlem NaHraně v divadle Kampa a v režii Jana Friče, uváděné tam od června 2012. Jen jedna ženská role je však hrána mužem, pro připomínku shakespearovského divadla oněch dob. Jen o tom nikdo z recenzentů nenapsal ani čárku. Nic ve zlém.
25.01.2013 (15.10), , Trvalý odkaz komentáře,