Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Reportáž
Cirk-UFF: Cirkus dýchá (No. 1)
Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Cirk-UFF se stal již tradicí, která na severu Čech pravidelně oživovala první červnové dny. Vlivem virové epidemie se termín jubilejního 10. ročníku posunul na konec září. Ze smělých, atraktivních plánů musel slavnostní program poněkud slevit, neboť se kvůli hygienickým restrikcím významně snížila účast zahraničních hostů včetně špičkového australského souboru Gravity and Other Myths. Naopak posílila přehlídka českých souborů a performerů, tzv. „Czech showcase“.
Desátý ročník festivalu Cirk – UFF. Foto: archiv festivalu.
Festival se první dny rozjížděl pozvolna. V překotné době zpřísňujících se bezpečnostních opatření si i přesto lidé našli cestu do šapitó a hlavně před multifunkční společensko-kulturní centrum UFFO. Místní svou účastí skvěle podrželi start festivalu 23. září, kdy uprostřed týdne v podvečer navštívili rodinné novocirkusové představení Hnízdo na nitkách souboru FysioART, které staví na propojení vzdušné a pozemní akrobacie, fyzického divadla, živé hudby a funkční interakce s dětmi. Příběh nonverbálními prostředky vyprávěl o mláděti, které touží opustit rodné hnízdo. I navzdory rouškám se děti neváhaly zapojit a následně po představení využít možnost vše si vyzkoušet, od obručí, žonglování po závěsnou akrobacii na šále.
Hnízdo na nitkách souboru FysioART. Foto: Miloš Šálek
Originální Bratři v tricku zahájili druhý festivalový den svou novinkou Hra o trůn, pohádkou z prostředí toalety. Veskrze humorná a divácky perfektně chytlavá hříčka v režii Karla Kratochvíla těží z všeobecné znalosti tématu. Herci si díky tomu na jevišti mohli dovolit opravdu ledasco, dokonce i to, že loutkový pan Smradimír promlouval ve verších. Bravurní žonglování s předměty běžné potřeby už nebylo překvapením, ale jistotou – vždyť Adam Jarchovský a Václav Jelínek s každým novým titulem vynášejí nové nápady pro využití každodenních věcí a viditelně se mezi nimi stále prohlubuje souhra a přesnost.
Bratři v tricku a jejich Hra o trůn. Foto: Miloš Šálek.
Magnetem čtvrtečního programu se stal Kaleidoscope Cirku La Putyka. Venkovní adrenalinová show v režii Maksima Komara oživila okolí a na chvíli dala zapomenout, že je výjimečná doba utahování sociálních kontaktů. Lidé se bavili, tleskali, obdivovali neuvěřitelné výkony, hudba Jana Balcara burácela do daleka. Exceloval mistr ve skocích na trampolíně Naim Aashab, dlouhodobí členové souboru Daniel Komarov, Jiří Weissmann či Michal Boltnar se odvážně vrhali na naskakovaný teeterboard, ale i do hereckých situací a tanečních choreografií. Kaleidoscope se od své letní premiéry vydal kolem České republiky a s nespočtem repríz získal šmrnc, takovou příjemnou pouliční drzost, která z něj činí osvěžující zábavu pro nejširší veřejnost.
Kaleidoscope Cirku La Putyka. Foto: Miloš Šálek.
Cirk-UFF nabízí v Trutnově od svého vzniku v roce 2011 přehlídku opravdu širokého spektra od špičkových artistických zážitků a pestrých show přes happeningy po představení komorního až intimního rázu. Ten si podrželo poslední představení druhého dne The Same Self, intimní nahlédnutí do útrob ženské podstaty. Jeho autorka, především však zdatná aerialistka Ivana Kolcunová si vybrala téma cyklu ženy v paralele k ročním obdobím a pro scénickou formu zvolila vzdušnou akrobacii na šále, tanec, živý zpěv a činoherní herecké vsuvky. Výsledkem byl kompilát viditelně tvořený se zaujetím, ovšem postrádající základy funkčního divadelního – performativního tvaru. Excelentní sóla Kolcunové na šále, anebo dynamické taneční skicy profesionální tanečnice Fanny Barrouquère se ztrácely v balastu expresivně verbalizovaných motivačních vět o ženské energii a v monotónních písňových textech. Nadějné záchvěvy vznikání poetických obrazů či tolik očekávaných vypointování scén žel mizely a z celku zbyl pocit, že šlo spíše o sólový koncert bezesporu talentované zpěvačky Michaely Jonczy, ale pro velmi úzké, specifické publikum.
Ivana Kolcunová – The Same Self, intimní nahlédnutí do útrob ženské podstaty. Foto: Miloš Šálek.
Trutnovští si během první dekády fungování festivalu díky jeho progresivní dramaturgii zvykli na nové scénické formy, jsou vnímaví a otevření, tolerantní k dramaturgickým přešlapům a nezřídka dokážou navodit až euforickou atmosféru. Energie z hlediště pak exponenciálně vytahuje výkony na jevištních plochách. Zakladatel festivalu Cirk-UFF Libor Kasík za deset let vytvořil platformu, která je svým umístěním sice regionální, ale významem rozhodně ne provinční.
Komentáře k článku: Cirk-UFF: Cirkus dýchá (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
