Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy Reportáž
Cirk-UFF: Cirkus dýchá (No. 3)
S přívalem arktického vzduchu se babí léto přehouplo do vlhké zimy. A tak Cirk-UFF, běžně se odehrávající v červnu na hraně tropických teplot, zaznamenal druhý extrém – diváky v péřovkách. Vzhledem k hygienické situaci se letošní ročník významně soustředil na venkovní program, navzdory nepřízni počasí ale návštěvnost posledních dvou dnů festivalu nezaznamenala výrazný propad. Hvězdný pátek, třetí den festivalu, současně spojený s oslavami deseti let od založení trutnovského svatostánku umění UFFO, zřejmě dostatečně nabudil divácký entuziasmus. Pořadatelům se i v dešti dařilo koordinovat početnou veřejnost, dokonce zajistili i lavičky k sezení a stánek se svařeným vínem! Ke komfortu (a atmosféře vánočních trhů) už snad chyběly jen ohřívače. Sobotní a nedělní program tak příjemně uzavřel (i když Covidem-19 a počasím poznamenaný) jubilejní ročník.
Víkendová dramaturgie se soustředila převážně na rodinná představení. Z akcí před divadlem UFFO to byla každoroční, v dlouholeté tradici neochvějná, bublinová show Václava Strassera Duhové bubliny nebo představení Pan Bonobo a Neviditelný cirkus či žonglérské dílny a skeče Teatro Piccolino, skupiny soustředěné kolem mima a klauna Števa (Štefana) Capka. Pouliční formace Koťátko zkázy (Jakub Urban, Helena Urban) dokázala publikum rozehřát jak smíchem, tak společnou hrou a tanečními kreacemi. Jejich performance 101 věcí, co jste chtěli udělat, ale báli jste se byla především zábavou, i přesto se Koťátkům dařilo posouvat očekávání, a to zejména v rovině párové akrobacie. Jejich vrcholné artistické číslo akrobatka dokonce zvládla se zaslepenýma očima. Noční venkovní program uzavřel mystický Blackout Paradox, ohňová exhibice skupiny Shamaniac.
V šapitó v sobotu postupně přituhovalo zimou. Performerky z představení Rozladěné držky (Anežka Hessová, Rozálie Havelková) sice jely na vlně neutuchající energie a nadšení ze společné hry, ale všudypřítomný chlad divákům nepomáhal v koncentraci na příběh Rozálie, která se na prahu dospělosti rozhodla utéct k cirkusu a splnit si tak svůj romantický sen. Dvojice tanečnic vášnivě i citlivě vyprávěla o procitnutí do reality, o vztazích na cestách s maringotkou, o sobě samých. Akorát z celku nebylo patrné, kdo je kdo a kdy se mění v koho a na jakých principech se melodrama odvíjí, zda jde o písňový recitál inspirovaný svobodně zvoleným kočovným životem či storytelling oživený profesionálními tanečními vsuvkami. Inscenaci ale prostor cirkusového stanu svědčil a osobnostní herectví performerek bylo natolik autentické, že prokázalo potenciál oslovit nejen jejich vrstevníky.
Následující titul Božena dalšího „holčičího“ týmu, příznačně nazvaného Holektiv, se věnoval životu první české pilotky Boženy Laglerové. Téma zmarněných přání a touhy po slávě se stalo hlavním tématem výpravného počinu absolventek HAMU Evy Staré, Karolíny Křížkové a Andrey Vykysalé, které v předchozích dvou inscenacích prokázaly talent pro situační a typové klaunství a tanec provázaný s akrobacií hand to hand. V Boženě prostor určovala rozměrná posuvná křídla, zvedací zařízení, kašírovaný mrak nebo porost či konstrukce pro výrobu leteckého stroje. Vizuálně zajímavé prostředky a nápady pro fyzické akce se naneštěstí ztrácely v nepoměrně zdlouhavých přestavbách či rytmicky nevyrovnaných, dějově nevýznamných číslech, které celek držely jen díky skvělé týmové souhře, vyspělým akrobatickým pasážím a hudební lince Julie Lupačové. Podobně jako u Rozladěných držek se tedy i zde jako stěžejní ukázaly bezprostřednost, zaujetí a vstupní energie účinkujících.
Marocký cirkus s představením FIQ! (Wake Up!) podruhé doslova rozburácel sál UFFO. Soubor už vystupoval sebevědoměji, veškeré akce navazovaly bez zaváhání. Groupe Acrobatique de Tanger se prostě sžil s prostorem a ve výsledku vytáhl kvalitu ještě výš než při páteční české premiéře. Virtuozita artistů, kteří v podstatě neustále mezi všemi výstupy metali salta, fliky, přemety, jako by nepodléhala žádným ohraničením. Akrobatická vybavenost se násobila synchronizovanými scénami, při kterých se v jevištním mumraji stíralo rozdělení prostoru na vzduch a koberec. Cirk-UFF si na svou pomyslnou listinu objevů rozhodně může připsat tuto Africko-francouzskou fúzi, která má svou tematickou a žánrovou mnohovrstevnatostí skvěle nakročeno vystoupit ze škatulky exotického, angažovaného či dokonce „jen“ národnostního cirkusu/ divadla. Úspěchu FIQ! nahrává originalita zpracování, patrná i přes zařazení tradičních cirkusových disciplín, a nepředvídatelně se odvíjející dějová linka, obohacovaná špičkovými dovednostmi typově zajímavých performerů.
Nedělní odpoledne zakončilo představení pro celou rodinu Poutníci po hvězdách souboru FysioART. V teple divadelního sálu UFFO a za zvuku originální živé hudby citeristy Michala Müllera se děti spolu s poutníky vydaly okolo světa, po lesních pěšinkách i městských ulicích na místa svých snů. Nonverbální, fyzické divadlo s prvky pozemní akrobacie a interaktivními pasážemi pro všechny malé diváky završilo pětidenní trutnovský Cirk-UFF.
Programová skladba festivalu těží z dlouholetých vztahů s tuzemskými cirkusovými soubory, klasikou je každoročně účast Cirku La Putyka nebo Bratrů v tricku, ale dramaturgie se nebojí ani neprověřených novinek, začínajících umělců a specifických experimentů bez ohledu na předsudky, možný přehmat nebo divácky vlažnou odpověď. A právě tímto se festival řadí mezi několik málo odrazových platforem pro novocirkusové, nonverbální a pouliční komediální produkce. Letošní 10. ročník se sice neblýskl australskými hvězdami, nepřekypoval neobvyklými událostmi, ale naštěstí ani nepropadl skepsi z aktuálního dění a ze strany pořadatele s ohledem na diváky a za spolupráce s umělci vytěžil současné možnosti na maximum.
///
Festival nového cirkusu Cik-UFF se konal v Trutnově od 23. do 27. září 2020.
///
Více se o festivalu dočtete zde.
Komentáře k článku: Cirk-UFF: Cirkus dýchá (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)