Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Cirkus v záři reflektorů (No. 2)
České šapitó v neděli 15. srpna hostilo pražskou premiéru souboru Žongléros Ansámbl. Plzeňští si v inscenaci Vpřed vzali na mušku zákazníkův konzumní vztah k obchodním centrům a středobodem dění se stal nákupní vozík.
Na celovečerní inscenaci se kromě pěti performerů podílela choreografka Markéta Vacovská a divadelník Roman Černík. Významnou součástí projektu, někdy i silnější než samotné pohybové akce, je i Ema Brabcová, která přímo na jevišti mixovala autorskou hudbu, zvuky a zpěv, a Jan Hugo Hejzlar, jenž doslova kouzlil se světlem.
Vpřed. Foto František Ortmann
Představení, inspirované stejnojmennou grafickou básní Václava Havla, si s nadsázkou pohrávalo se spotřebitelskými choutkami. Již v samotném úvodu byla naznačena kompetitivní rovina, kdo s koho, kdo co dřív urve, či kdo objeví výhodnější slevu. Dvě ženy a tři muži, nejprve čelem položení na podlaze, vyběhli na povel zákaznického centra „vpřed“ za vidinou výhry či snadno dosažitelného zboží. Zahajovací závod ve formě detailně propracované techniky slow motion předestřel (ne)pravidla hry, neboť kdo dřív přijde, ten prostě bere vše. Hon na zboží za soustavné podpory zvukových efektů a nesmyslně vykonstruovaných sloganů útočící na smysly nakupujících se stal sondou do davové psychózy.
Vpřed. Foto František Ortmann
Výtečným pomocníkem, jenž se sice neodklonil od svého původního významu, se stal nákupní vozík, který se v pohybových partiturách stával zásadním hybatelem všeho dění. Akrobaté s jeho dopomocí vytvářeli plastické obrazy asociující prostor k nákupu, samotný akt vybírání věcí, v abstraktní rovině pak touhu, chtíč i marnotratnost. Běžný objekt se ocitl na nakloněné rovině teeterboardu, nebo tlačený v čele lidské karavany, či se vyvrbil jako skořepina pro lidské tělo. Například Martina Vaněčková uvízla na jeho nižší plošině jakoby v jeho útrobách. Svými pozicemi mezi kovovými tyčkami následně dokázala vytvořit iluzi „vcucnutí“ se. Stala se metaforou konzumního pohlcení.
Vpřed. Foto František Ortmann
Žongléros ansámbl se opřel o prvky pozemní a párové akrobacie, taneční synchronizované variace a na úplný závěr překvapili ve skocích na houpačce. Scénografii tvořil již zmiňovaný košík, teeterboard, žíněnky a rekvizity, jako například dámské lodičky a oděvy. Ačkoliv ne vždy se dařilo využít naplno možnosti všech předmětů, nebo dotáhnout nazkoušené artistické prvky k lehkosti a plynulému provedení, dá se i přesto konstatovat, že představení proudilo na vlně sounáležitosti, hry a zjevně promyšlené dramaturgie.
Vpřed. Foto: František Ortmann
Plzeňský soubor po svém propojil nonverbální divadlo s cirkusovými disciplínami. Díky tematickému sevření se nerozmělnil v adrenalinově podmanivých výstupech, ale prezentoval především svou odvahu (chvílemi možná ještě troufalost?) udržet dynamický formát a nesklouznout jen k nápodobě vyzrálejších uskupení. Rukopis představení naznačil, že tvůrčí tým vyzrává a hledá si vlastní způsob komunikace s diváky.
Žongléros Ansámbl, Plzeň – Vpřed. Režie Žongléros ansámbl; hudba Ema Brabcová; light design Jan Hugo Hejzlar; kostýmní design Lucie Bartošová; pohybová supervize Markéta Vacovská; divadelní supervize: Roman Černík. Účinkovali Jan Brand, Jiří Hlaváč, Jiří Misař, Lucie Misařová, Martina Vaněčková.
///
Více na i-DN:
Cirkus v záři reflektorů (No. 1)
…
Projekt vydávání letních reportáží, recenzí a denních zpravodajství na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Cirkus v záři reflektorů (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
