REPORTÁŽ: Cirkusový Montréal (No. 7)
Patnáctý ročník festivalu Montréal Complètement Cirque v hlavní programové sekci hostil jak uskupení mladých profesionálů, tak především po několik dekád již etablované hráče na cirkusovém poli. Britské uskupení Gandini Juggling vzniklo v roce 1992, domácí Cirque Éloize vloni oslavil třicet let své existence, australská společnost Circa letos dvacetiny. Co tyto soubory kromě nespočtu zkušeností a let s cirkusem propojilo? Opětovná setkání v rámci dramaturgie montréalského festivalu, a především pak inspirace z historie! Smashed2, Bon Voyage, Duck Pond versus Kontakthof, Pacific Express 1886, Labutí jezero.
Soubor Gandini Juggling žonglérů Seana Gandiniho a Kati Ylähokkaly, kteří manipulaci s objekty zasvětili svůj profesní život, se v Montréalu prezentoval v roce 2013 s inscenací Smashed (shlédla jsem až o měsíc později v Edinburghu). Tentokrát, o jedenáct let později přivezli Smashed2. Původní „Jednička“ vznikla na motivy legendární choreografie Piny Bausch Kontakthof z roku 1978, avšak s osmi desítkami kusů jablek a dále s podšálky, hrnky a konvičkami, které nikdy „nepřežily“ představení. Tehdy na jevišti stálo sedm mužů a dvě ženy, všichni odění v elegantním kostýmu a z pomyslného gramofonu zněl Vivaldi, Bach, Mill Brothers, Armstrong… V aktuální volné adaptaci onoho ikonického díla nadhazovalo sedm žen a dva muži osmdesát pomerančů a přišlo do kontaktu se sedmi vodními melouny. Taktéž nechyběl šarm, vtip, souhra i krokující řady s přesnými gesty a rytmicky překvapivé variace s výhozy, úchopy a přehmaty, ale co víc – oproti „prvotině“ se otázka mužsko-ženských vztahů přehoupla do roviny ženské pomsty, i když se z reproduktorů linul například Verdi nebo Gillian Hills a její nezapomenutelný hit Zou Bisou Bisou.
Smashed2 FOTO MONTRÉAL COMPLÈTEMENT CIRQUE
Místní Cirque Éloize sídlí v budově bývalého nádraží Dalhousie v historické části Montréalu, ve které také mj. v období 1989-2003 sídlila Národní cirkusová škola. V programu se letos objevila zbrusu nová multimediální inscenace Bon Voyage v režii Fernanda Rainvilleho. Počin vhodný pro rodinné publikum, odehrávající se částečně na imerzivním principu, měl totiž premiéru den před samotným vypuknutím festivalu Montréal Complètement Cirque. Spektakulární podívaná s panoramatickým video-mappingem přibližovala dramatický konec 19. století, kolonizaci kanadského území a příběh stavby železnice – transkontinentálního Pacific Expressu, spojujícího dvě oceánská pobřeží. Videoprojekce vytvářela dojem kinetické scénografie a vizuálně působivé prostředí doplňovaly vedle divadelních situací hlavně cirkusové výstupy. V celosvětovém kontextu snad již neexistuje disciplína, která by byla striktně genderově předurčena, anebo rozhodně ne na běžné škále západoevropského typu kultury. V Bon Voyage například roztáčela Cyr-wheel artistka Cléa Perion, nebo vzdušnou akrobacií na lampě namísto čínské tyče překvapila Kaitlyn Mussio, stejně jako na strapsech se skvěla kontorsionistka Alex Paviost. Představení Bon Voyage, ve kterém po celou dobu doslova vřela energie performerů, příjemně oscilovalo na hraně pomyslného srázu, na jedné straně směrem do obrázkové encyklopedie kanadského dějepisu a na druhé do cirkusové laterny magiky.
Bon Voyage FOTO MONTRÉAL COMPLÈTEMENT CIRQUE
Do 19. století si pro inspiraci sáhl také australský soubor Circa z Brisbane. Poté, co se v minulosti na festivalu prezentoval již v roce 2008 s titulem Wunderkammer, později s Humans či Beyond, se vrátil s přiznanou multižánrovou variací na snad nejslavnější baletní dílo historie. Tvůrci Duck Pond (dosl. přel. Kachní rybník) v čele s režisérem Yaronem Lifschitzem se ponořili do Labutího jezera, aby artistické kousky obohatili o prvky klasického tance a vytvořili tak vlastní scénický slovník akrobatického baletu. Zatímco pohybové sekvence se odehrávaly ve vysokém napětí a tempu, zahrnovaly například řady přemetů, fliků, salt, pyramidy, avšak vše v měkkém a na pohled ladném provedení včetně detailu v propnutých nártech, cirkusové disciplíny vířily adrenalin a jejich představitelé rozdávali úsměvy, žánrovou jednotu tříštil ambivalentní vztah k výchozí předloze. Přednesený syžet se heslovitě nesl na vlně adorace, pohádky, komediální interpretace, romance, dramatu, parodie, cirkusové exhibice a kabaretu. Výčet sumarizoval snahu inscenačního týmu postavit se ke klasice neotřelým způsobem a podtrhl fragmentarizaci až TikTokové kvality. Ovšem dnešní publikum nejširšího spektra v rovině věku i vkusu si v Duck Pond má šanci opravdu najít to své „sousto“, i kdyby jednu precizně naskočenou třípatrovou pyramidu, královský ples a romantický duet Siegfrieda s Odettou, či závěsnou akrobacii na šálách mužského tria…, ostatně Circa od svých začátků stírala v rámci disciplín genderové předsudky a sázela na pozemní akrobacii, nespoléhaje na složité konstrukce či vybavení. Dodatkem, nebo poslední třetinou představení se Circa pomyslně vrátila k estetice svého prvního hostování, k nadsázce a burlesce, oslavě těla a síly.
Duck Pond FOTO PIA JOHNSON
Uvedené inscenace tří světově věhlasných souborů, které za dobu svého mnohaletého působení oslovily miliony diváků, svým způsobem, tu funkčně i méně, se podílejí na zažití principů současnosti, a to recyklaci, upcyklaci a reuse. A uvedená nadčasová díla a témata minulosti se buď poddala a vznikl tím inovativní dialog jako zdařilá fúze odlišných uměleckých vidění a prostředků, anebo zarytě odolávala, až je inovátoři museli na cestě zanechat a jít svou vlastní s originálem v zádech.
Psáno z festivalu Montréal Complètement Cirque, který se konal ve dnech 4. až 14.7.2024.
Smashed2, režie: Sean Gandini, Kati Ylä-Hokkala, light design: Guy Dickens, účinkují: Kati Ylä-Hokkala, Sakari Männistö, Luke Hallgarden, Yu-Hsien Wu, Erin O’Toole, Francesca Poppi Mari, Valeria Jauregui, Frederike Gerstner, Lynn Scott, produkce, Gandini Juggling, outside eye: Ben Duke.
Bon Voyage, režie: Fernand Rainville, asistentka režie: Francine Tremblay, historie: Martin Landry, účinkují: Alexis Bernatchez, Kaitlyn Mussio, Alex Paviost, Cléa Perion, Justin Simon, kostýmy: Sarah Balleux, hudba: Simon Carpentier, choreografie: Marie-Eve Demers, videoprojekce: Bernard Duguay, Sébastien Joly, rekvizity: Josée Fontaine Rubi, světlo: Stéphane Menigot, scénografie: Frederick Ouellet, make-up Art: Véronique St-Germain. Premiéra 3. července 2024, Cirque Éloize, Montréal.
Duck Pond, režie: Yaron Lifschitz, hudba a sound design: Jethro Woodward, kostýmy: Libby McDonnell, garderoba: Anna Handforf, light design: Alexander Berlage, pomocná režie: Marty Evans, dramaturg a choreografická spolupráce: Rani Luther, hlas ze záznamu: Elise Greig. Světová premiéra červenec 2023, Brisbane, Austrálie.
Výjezd na festival Montréal Complètement Cirque byl realizován za finanční spoluúčasti Evropské Unie – Next Generation EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR v rámci programu podpory Arts Institute Prague – Divadelního ústavu Praha a programu Go & See 2024.
Komentáře k článku: REPORTÁŽ: Cirkusový Montréal (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
