Cirkusy u nového jezera… (No. 9)

Letní Letná 2023 skončila, ale rozhodně si zaslouží alespoň malé ohlédnutí. Zatímco kolega Vladimír Hulec informoval především o zahraničních hostech, já jsem nejčastěji navštěvovala český stan, který pod heslem Czech It Out uváděl především nejnovější tvorbu českých performerů a akrobatů.

Uskupení Feel the Universe Circus Company. Foto František Ortmann

A ukázal, že mnozí z performerů nejen můžou směle konkurovat zahraničním (což často dělají), ale že stále funguje množství mezinárodních spoluprací, v nichž se setkávají umělci ze všech koutů světa. Jako první zážitek nabízím Triptych of Existence.

Uskupení Feel the Universe Circus Company, jehož zakládajícími členy/členkami jsou Alžběta Tichá a Jan Jirák, existuje od roku 2016. Oba zakládající členové/členky zvou ke spolupráci různé zahraniční i české umělce/umělkyně. Tentokrát přibrali do party Jindřicha Kopidola z ostravské organizace Cirkus trochu jinak a společně vytvořili – jak to sami nazvali – scénické „leporelo“ Triptych of Existence.

Trio našlo společnou sjednocovací linku v tématu existence člověka/tvora v prostoru jemu vymezeném (na snímku Jan Jirák). Foto František Ortmann

I když jednotlivé díly triptychu vznikaly nezávisle na sobě, našlo trio společnou sjednocovací linku v tématu existence člověka/tvora v prostoru jemu vymezeném a tvůrci/tvůrkyně vytvořili jakousi camusovskou existenciální mozaiku různých pohledů na svět a existenci v něm. Jednotlivé části pojmenované Stav, IIII. dimenze a Erlender/Cizinec jsou sólovými výstupy jednotlivých umělců/umělkyň, v nichž se každý/každá zaměřuje na oblast fyzického divadla a cirkusu, v níž se cítí nejlépe.

Na počátku projektu stál sólový projekt Bětky Tiché, která zkoumá svou oblíbenou rekvizitu vertikální lano. Foto František Ortmann

Na počátku projektu stál sólový projekt Bětky Tiché, která zkoumá svou oblíbenou rekvizitu, totiž vertikální lano. Performerka má za sebou nejen absolvování taneční konzervatoře Duncan Center, ale i studium závěsné akrobacie na vertikálním laně, kterou vystudovala na univerzitě Codarts v Holandsku v roce 2021. Ve své příspěvku Stav, kterým Triptych uvozuje, se jí právě zavěšené lano stává partnerem, s nímž se potýká i mazlí. I když anotace napovídá, že se jedná „o paralelu ženy, jdoucí po své životní cestě“, divák si snadno může domýšlet příběh svůj. Pro mne byl tento souboj performerky s neživým, ale oživlým lanem, paralelou daleko širší. Byl to souboj tvora s překážkami, které se mu staví do cesty, ale i setkáváním se šancemi, které se mu nabízejí. Pohrávání si s prostorem, vysoko nad diváky, evokuje zpočátku hravost až zvířecí, či dětskou. Postupně se variace pohybů stávají až jakousi poezií na laně protkanou napínavými momenty včetně nebezpečného volného pádu. Je sympatické, že se performerka vedle provedení známých obtížných prvků snaží vymýšlet a zařazovat momenty v práci s lanem dosud nevídané. A že jejímu výkonu nechybí hravost.

Jan Jirák si jako základ zvolil prostor cca 2x2metry, na němž je vymalovaná mapa zvláštního fantaskního světa. Foto František Ortmann

Podobně hravě a zároveň náročně působí exhibice Jana Jiráka. Akrobat-performer, který studium nonverbální katedry HAMU vyměnil za cirkusovou školu v Dánsku, se specializuje na různé prvky spojené se stojem na rukou event. na hlavě. Tentokrát si jako základ zvolil prostor cca 2x2metry, na němž je vymalovaná mapa zvláštního fantaskního světa (autory jsou Michal Singer a Jan Jirák). Tento malý svět – startovní můstek je tečka, kruh, atom či ještě menší částice. Odkud startuje na svou pouť. Ohledává prostor nejprve zvenčí a postupně se propracovává dovnitř. A objevuje v něm svou čtvrtou dimenzi. Co že je myšleno onou čtvrtou dimenzí? Žijeme/pohybujeme se v trojrozměrném světě, uvnitř kostky, a přitom mimo ni. Je to tedy opět variace na fungování v prostoru, který je nám k dispozici. Člověk jej může využít podle svého, jak mu fyzické i duševní síly stačí.

Jindřich Kopidol zvolil za své rekvizity pro balanční techniky žebřík a houpačku. Foto František Ortmann

Work in progress nabízí Erlender/Cizinec Jindřicha Kopidola, který na základní verzi spolupracoval právě s Jirákem jako režisérem. Akrobat vychází ve své práci z různých balančních technik. V tomto případě zvolil houpačku a žebřík, které mu poskytují rozsáhlý rejstřík pohybů. Nejedná se ovšem klasický žebřík, ani o klasickou houpačku. V případě žebříku zpočátku ani nepoznáme, o jaký objekt se jedná, neboť je to obdélníkový předmět s nepravidelně umístěnými průlezy, na němž balancuje a působí, jako by se chtěl těmi malými otvory protáhnout. V případě houpačky původně pracoval s mnohem větší houpačkou zabírající velký prostor, pro své komorní představení však tento model zmenšil. Variace jeho pohybů, při nichž se neustále ocitá na pomezí vzestupů a pádů, působí jako ohledávání neznámého světa vynálezcem zkoumajícím a objevujícím principy fungování strojů jako páka či kladka a fyzikálních pravidel s nimi spojených.

U všech je patrná snaha o zdivadelnění celého procesu, především v hravosti jejich konání. Foto František Ortmann

Všechny tři části triptychu jsou sympatické i tím, že se performeři nesoustředí pouze na provádění fyzicky náročných prvků, ale že je u nich patrná snaha o zdivadelnění celého procesu, především v hravosti jejich konání.

Feel the Universe Circus Company, Praha – Triptych of Existence.
Alžběta Tichá: Stav. Spolupráce: Cécile da Costa, Ondřej Holba, Evgeniya Kalugina, Thomas Falk, Birgit Haberkamp, Marlène Rubinelli, hudba: Jakub Štourač, světla: Vojta Brtnický, kostým: Simona Drábová.
Jindřich Kopidol: Erlend – cizinec (work in progress). Režie: Jan Jirák.
Jan Jirák: IIII. Dimenze. Režie: Eliška Vavříková, scéna: Michal Singer & Jan Jirák, hudba: Kryštof Krása.
Partneři projektu: Galerie BUBEC, Prague Handstand, Cirkuff, CTJ Art Prod., Festival Nultýbod, University Codarts, Divadlo Korzo program Playground, Divadlo KD Mlejn, Cirqueon, Fun Fatale festival a Divadlo X10. Produkce: Mirka Sochorová.
Premiéra 23. srpna 2023 na Letní Letné.