Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Cirkuzkus si zkus (No. 2)
Programové zpomalení
S úterým 12. července program festivalu Cirkuzkus zpomalil. Dopolední workshop contemporary dance – současného scénického tance s Losers Cirque Company byl zrušen, a festivalový den tak začínal až ve čtyři odpoledne. Tehdy se sešla kapela Point of Few, aby si v rámci workshopu zajamovala a naučila základní pravidla hraní na nástroje přinesené účastníky. Ačkoliv byl workshop původně určen zájemcům ve věku 10-18 let, informace se nejspíše ztratila na konci anotace a přišla skupina dospělých žen s tamburínou, ukulele, „tlamičkami“, flétnou, ale především s elánem pro jakékoliv rytmy a tóny. Kapela jakoby tuto změnu ani nezaregistrovala a organicky začala vymýšlet cvičení a spontánně rozehrála festivalové šapitó. Příchozí hudebnice se bez ostychu přidávaly, členové kapely je nechávali sedat za jejich vlastní nástroje a odpoledne pokračovalo od latinských rytmů přes jazzové melodie až po rockové kytarové riffy. Členové kapely poskytli prostor všem zúčastněným, tlumili svou vlastní hru a do popředí se dostávaly tóny nástrojů, u kterých účastnice možná seděly poprvé v životě. V pohodlném lehátku a s limonádou z baru letního kina hravé tóny alespoň předstíraly, že je horké léto a za stěnami šapitó na zem nepadají mohutné proudy vody. Ve stejném duchu jazzu, současné hudby a elektroniky se později večer nesl koncert té samé kapely spojený s křestem alba Open to Closeness.
Středa ve znamení žen…
…začala ranním workshopem závěsné akrobacie a hoopingu pro patnáct účastníků. Tentokrát se akce konala na sluncem zalitém jevišti letního kina a skupina odvážlivců se skládala z dětí i dospělých. Po krátkých ice-breaker hrách a seznámením se s prostorem se skupina rozdělila na dvě – jedna cvičila s gymnastickými obručemi, druhá na závěsné šále, lektorka ze skupiny Cirkus TeTy mezi nimi přecházela a vysvětlovala základní kroky. Večer už na jeviště nastoupil celý soubor cirkusu TeTy, který propojil tři pohybové laboratoře a navíc mezi sebe vzal i některé své děti. Inscenaci Voyerky festival zařadil na program již v 18:00, čímž ji zpřístupnil rodičům s dětmi (těm se svým tématem ostatně přiblížila nejvíce). V diváckých řadách se to projevilo a přítomnost dětí tu byla vskutku hojná.
Voyerky zpracovávaly téma mateřství z několika perspektiv. Inscenace se skládala z částí čistě pohybových či tanečních a zakončena byla akrobacií na závěsném tunelu. Motivy kladené proti sobě vycházely z očekávání z idealizovaného mateřství v porovnání s realitou, která často skýtá únavu a stereotypy. Celý soubor působil jako hluboce propojená skupina matek – tzv. partners in crime. Všechny citlivé a milující, což vyšlo najevo především, když se na jevišti objevily jejich děti a každá z nich k nim přistupovala s nesmírnou péčí a láskou. Zároveň se v jejich počínání projevovala i hluboká únava a trable spojené s výchovou dítěte, pochybnosti o sobě samé a slovy jedné z performerek potřeba dát si pauzu. Jenže jak, když je na vás závislá maličká bytost plná potřeb a vyžadující sto procent vašeho času?
Zařazeno bylo i pár útržků z běžných mateřských rozhovorů – slova jako dát/nakrmit/odpočinout, jména dětí: Vojta/Filip/Milan/a co Milan?. V pohybech i výrazech performerek se projevovaly rozdílné přístupy k péči a výchově. Před vstupem na lanový tunel visící z provaziště oblékly růžové bundy s označením M1/M2/M6 atd. Matka č. 10. Všechny společností uniformované, každá individuální osobnost. Specifickou se stala absence divadelního osvětlení a nahrazení světlem denním. I přesto vynikaly jednotlivé prožitky a situace a nejsilnější tažnou silou se stala neuvěřitelná ženská energie a sounáležitost propojující každou jednu ženu na jevišti. Jejich vzájemné dotyky – jakoby jedna o druhou pečovala s takovou pozorností a opatrností jako o své vlastní děti. Při náročnějších akrobatických číslech věděla každá jedna přesně, kde jistit tu v mnoha metrech nad zemí. Z celé inscenace čišela otázka – přistupujeme k mateřství správně nebo optikou reklam na plenky, výživy, šťastné a krásné matky plné energie a entuziazmu? Neexistuje možnost pomalejšího, realističtějšího mateřství, při kterém má matka možnost dát si pauzu nebo přiznat, že je toho na ni trochu moc? Intenzita a upřímnost emocí zhmotněných v pohybech na jevišti mi zajistila zatím nejintenzivnější a nejdojemnější festivalový zážitek, který se zblízka dotýkal i mých vlastních obav a myšlenek.
Do čtvrtečního programu byl zařazen pouze koncert post-rockové indie kapely Franzie, který mohu bohužel hodnotit pouze optikou tragického nazvučení vokalistky. Víc mi nezbylo a nyní se přesouvám do hutnějšího víkendového programu, jehož reflexe vyjde v třetím a závěrečném reportu z festivalu Cirkuzkus.
Komentáře k článku: Cirkuzkus si zkus (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
