Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Cirkuzkus si zkus (No. 3)
Sny o létání
Festivalový pátek zahájilo představení italsko-chilské dvojice Depáso Company La Trottola. Umístěním na menší venkovní jeviště na Dolním náměstí se započal můj sen o festivalu, který zaplňuje městský veřejný prostor. Diváci si mohli vybrat ze dvou uvedení v pátek nebo v sobotu a věřím, že někteří zůstali i spontánně při procházce městem. Ze sobotního představení mohu nadšeně vyzdvihnout vysokou účast a skvělou atmosféru panující mezi lidmi napříč všemi generacemi posedávajícími na rozkládacích lehátcích, lavičkách i přímo na rozehřátých kočičích hlavách. Přední řady se skládaly převážně z dětí, které skvěle reagovaly na symfonii pohybu Clary Larcher a Josého Cerecedy.
Depáso Company La Trottola. Foto: archiv festivalu
Představení vzdušné akrobacie La Trottola (italsky vrchol) neaspirovala k vyprávění příběhu či předávání významů – pracovala především s odlehčeností, zábavou a efektností. Z trojnožky spuštěný provaz sloužil prvně k zavěšení mužského akrobata za vlasy a sestavě, při které se točil v různých rychlostech a polohách. Lehce drastický způsob připevnění celého těla za jeden menší drdol vyvolával otázky, zda je v něm jakýsi kouzelnický fígl? Krom precizní práce s tělem a těžištěm žádný není. Show zajištěna. Poté byl provaz nahrazen tlustším určeným přímo pro vzdušnou akrobacii a do dění výrazněji vstoupila ženská aktérka. Pár se průběžně komicky přetahoval a sváděl spolu pomyslný souboj, což převážně u dětí zajišťovalo nadšené reakce plné upřímného smíchu – tradiční neverbální komika na jedničku.
Co se narace týče, její decentní náznaky mi nedaly kompletní obraz o tom, jak a zda vůbec měla být vedena? Např. občasné použití kufru jako rekvizity možná navádělo k uvažování o jakési fiktivní cestě, její cíl se na ní ale rozplynul. Možná tedy nebylo na škodu se této snahy vzdát a prostě si užívat splynutí dvou těl na laně v metrech nad zemí, partnerství v pohybu a nechat se děsit zdánlivými pády zachycenými pár centimetrů před dopadem. Z dua se plynule stávaly propletence mrštných hadů a energie Depáso Company naprosto pohltila prosluněné olomoucké náměstí.
Pátečním večerem se roznesl silný, ale přitom tak něžný hlas ukrajinské zpěvačky Ingret, tentokrát již perfektně nazvučený a v komorním sále Divadla na Cucky podpořený minimalistickým light designem. Svižným setem pulzoval indie rock, hip hop, elektronika i prvky folklóru a zpěvačka samotná zcela naplnila prostor melancholickým zpěvem, který se nebál smutku ani vzteku. Přidávám do všech playlistů a děkuji Cirkuzkusu za půvabný hudební objev.
Proč bychom se měli držet jen při zemi?
Snem asi každého dítěte bylo létat a vidět svět z ptačí perspektivy. Tuto vizi v sobotu částečně naplnilo italsko-chilské duo z Depáso Company (Clara Larcher a Jose Cereceda), které si pro dětské návštěvníky připravilo Workshop vzdušné akrobacie. Stejně jako v minulých dnech se základem pro pohybovou dílnu stala rozcvička, při čemž pro tentokrát se pozornost soustředila na klouby jednotlivých končetin a především na trup jakožto střed těla. Podstatou bylo najít skrze něj v sobě oporu a zároveň respektovat své limity, tudíž se příprava na akrobatické kousky nesla v duchu pečlivosti a meditace. K tomu kromě různých cviků posloužily hry na zvířata (kočky, žáby atd.), u nichž se lze inspirovat technicky dokonale provedeným pohybem. Posléze si děti společně s některými svými odvážnými rodiči vyzkoušely, co to tedy znamená létat ve vzduchu za pomocí závěsných lan. Na začátku se jednalo o šplhání na nich, které postupně gradovalo v zavěšování se hlavou vzhůru dolů nebo pohupování se ve vzduchu díky párové spolupráci. Lektorské duo navodilo tak příjemně přátelskou atmosféru, že ačkoli šlo v některých případech o nebezpečné kousky, byla to legrace a napětí či strach neměli přesilu.
Věříš mi?
Contemporary dance patří v pohybovém, respektive v tanečním divadle mezi jeden z nejpopulárnějších trendů získávající si stále nové nadšence jak ze strany perfomerů, tak diváků. Pro takové si Míša Kadlčíková a Tomáš Pražák připravili na nedělní dopoledne workshop Contemporary Partnering, v němž si účastníci vyzkoušeli základy současného tance specificky zaměřeného na párovou spolupráci. Tentokrát skrze krouživé pohyby pořádně dostaly zabrat hlavně kotníky a chodidla, pas, hrudník a ruce, při čemž leitmotivem workshopu se stal kruh. Z počátku každý účastník pracoval sám, zkoušel si různé triky připomínající démonické rotování káči. Velice milým momentem se stalo, když do dění vstoupilo duo Depáso Company a rozhodli se sami workshopu zúčastnit, protože bylo fascinující pozorovat, jak v jednom prostoru společně experimentují se svými těly laikové a profíci. Po rozcvičení totiž následovala párová spolupráce, která spočívala v tom, že se jeden člověk o druhého mohl opřít, ať už fyzicky či psychicky. Účastnici se ve dvojících snažili přes sebe pohybovat, společně pochodovat po prostoru, anebo se vodit poslepu. Jmenovatelem se však pro úspěch stala vzájemná důvěra, jak už to nejen v současném tanci bývá.
A jak se cítíš ty?
Zažil to každý z nás. Osamocení v jednom prostoru. Nemožnost mezilidského kontaktu. Vleklé napětí mezi čtyřmi zdmi. Taková byla covidová karanténa ve střídavém rytmu uzavírání a otevírání obchodů, škol či kultury. Právě toto kolísavé tempo posledních dvou let se stalo inspirací pro performanci The Urge, která vznikla ve spolupráci choreografky Ceren Oran a uměleckého seskupení The Moving Borders a původně se jednalo o on-line projekt.
The Urge se zakládá zejména na pocitech, které karanténa v jednotlivých tanečnících vyvolávala. Nejde o přesnou deskripci, ale sugestivní pohybovou koláž, která v náznaku připomíná toto dvouleté zastavení současné civilizace. Dominuje jí kombinace živé hudby (hry na saxofon) a nahraných skladeb udávající rytmus pohybu tanečníků. Ti společně vytváří jednolité sestavy, ale také se od sebe odlišují vlastními sóly, v nichž odkrývají své vlastní emoce a myšlenky. Stejně jako se střídaly zákazy a uvolnění, se stejně mění tempo performance. Jednou dochází ke zpomalení, po sléze opět ke zrychlení, tanečníci jsou buď utiskování pomyslnými zdmi nebo si užívají svobodu pohybu. A tak se děje pořád dokola. Rovněž probíhá konfrontace jedince s kolektivem, což připomíná názorovou pluralitu na jednotlivá opatření. Revolta i spolupráce. Radost a smutek. Smrt a život. Dualita jako princip ovládající pandemii covidu. Člověk se může přizpůsobit, nebo naopak protestovat. Tyto variace se objevovaly rovněž v jednotlivých částech performance a je vlastně těžké je verbálně zachytit. The Urge totiž zachycuje takovou dávku autenticity, že slova na ni nestačí, ale zrak ano.
Umíš se pohybovat?
Neděle se zároveň stala nejen posledním dnem týdne, ale také festivalu Cirkuzkus, který kromě toho, že divákům umožnil nahlédnout na různé typy pohybového divadla, tak jim dovolil si tyto techniky vyzkoušet. Oproti minulému ročníku lze vypozorovat, že festival naučil rozpohybovat sám sebe, a dokonce s notnou dávkou progresivity. V roce 2021 pořadatelé sázeli na jistotu a hvězdnou tváří se stal především Cirk La Putyka, oproti tomu nyní zvolili lyricky laděný Holektiv, etablované Losers Cirque Company s komorním představením, nebo českému prostředí neznámé Depáso Company těšící se velké divácké pozornosti. V posledních třech dnech festivalové události dokázaly oživit veřejný prostor a naznačily, že festival má potenciál jej v příštích ročnících zapojovat podstatně více. Kromě perfomancí se realizační tým postaral o zábavu v podobě různorodého hudebního doprovodu a vytvořili zázemí v šapitó na Letním kině Olomouc nebo v prostorách Café na cucky. Je však pro člověka, který se divadlem zabývá, bolestivé, když skrze zející prázdné řady (zejména Vrány Holektivu nebo částečně i The Urge) pocítí nezájem publika o tvůrce, kteří namísto show nabízí zastavení či zamyšlení v tak hektickém světě, jako je ten náš. Doufejme, že to však nezastaví zdárný vývoj Cirkuzkusu.
Komentáře k článku: Cirkuzkus si zkus (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
