Clown Bilbo bloguje (No. 47)
Léto… Cestovat, putovat z místa na místo, z pevniny na pevninu, z ostrova na ostrov. Jako Homérův bloudící Odysseus nazout boty, navléct batoh a spatřit Kirké, Kyklopy, Sirény, obludu Skylla, co hrůzně štěká, kňučí…
James Augustine Aloysius Joyce (2. února 1882 Dublin – 13. ledna 1941 Curych). FOTO archiv
Někomu postačí obletět svět v houpacím křesle. S knihou. Pro ducha stejné vypětí, stejná nervy drásající exkurze. Před víc jak půl rokem se na mě z pod stromečku vyvalí těžká věc. Žonglérsky si s balíčkem pohazuju. BUM! Palec se nafukuje. Náfuka! Přivoním, převracím, chrastím… Cihla? Ironie k mému stavitelství? Těžítko? Aby se popsané papírové archy v průvanu nerozletěly po lesích, stráních? Bacítko? Na případného vetřelce? Ne, ne! Z pestrobarevného, roztrhaného obalu vykoukne kniha/bichle Odysseus irského autora Jamese Joyce. Paráda! Jenže… Ouha! Jakmile se pochlubím, všichni vytřeští oči. Zrazují: Hrůza! To tě lituju… Já přečetl pět stránek! / Danajský dáreček! Já přelouskal sotva deset… Nepolapitelný Moby Dick! / Já zvládnul třicet stránek!… Ale pak to už opravdu nešlo! Během četby jsem si neustále opakoval… Si snad dělá autor srandu, ne?!
Obálka prvního vydání Joyceova románu Ulysses/Odysseus (nakl. Sylvia Beach, 1922). Repro archiv
Já oddaloval. Otvíral, zavíral. Rozečetl, skočil na tenčí, srozumitelnější kousek, ale nakonec se háček zasekl a já louskal, ztrácel se, nacházel, topil, polykal andělíčky, smál se, řehtal se, s upoceným čelem skuhral, omdléval, netrpělivostí podupával, ale vytrval. Po veškerých propadech, ne-pochopitelných úhybkách, odbočkách se složil celek. Jako když kus rovného, beztvarého papíru přetvoříte v originální origami. Trojrozměrný Langweilův model Prahy? Ne. Složitý čtyř-rozměrný Joyssův model Dublinu i s pitoreskními živáčky uvnitř! Vynoří se náramný lidský vhled na naše klopýtání, na naše hledání, na neuchopitelné zachycení prostoru kolem nás… Vyjeví se komplikovaný každodenní boj mezi námi s cvrkotem okolí. Postačí jeden den obyvatel Dublinu. Jejich prosté trampoty, dobrodružství ve čtvrtek šestnáctého června 1904! Jediný den = téměř šest set stránek! Ihned vzpomenu Bernhardovo Vyhlazení. Také stovky stran pojednávající o jednou pohřbu nebo knihu o zešílení malíře Larse Herterviga v Melancholii I či cestu stařenky, malířovy sestry Oline, do strmého vršku, k domovu – byla jsem tam, viděla jsem ho, jí, kde jsem, kam jdu… Obraz konce života v Melancholii II od Jona Fosse… Závratě!
Do češtiny byl román poprvé přeložen zásluhou Jarmily Fastrové a Ladislava Vymětala. Později své schopnosti s tímto opusem poměřil Aloys Skoumal. Odysseus vyšel v jeho překladu v roce 1976 v Odeonu nákladem 7 000 výtisků. Další vydání Skoumalova překladu přineslo v letech 1993, 1999 a 2012 nakladatelství Argo. Repro vydání z r. 2012 archiv
Člověk proniká po tolikerém mísení různých přísad, ingrediencí za kouzelnou, ironickou, básnivou zeď. Až postupně si to spojí s inspirací Homérova románu. Pak je vše maličko srozumitelnější, ale musíme všemu rozumět? Kámen pod stromkem zlehounka otesán. Každým dalším zalistováním opět nový objev. Nový detail. Už teď se vyloupl hřejivý pocit, nejen, že jsem přečkal, ale obrazotvornost jednoho všedního dne každého z nás byla ukázána z nebývalých úhlů. Těch možností! Pravda, pokusit se každý den takhle transformovat spatřené, prožité by asi bylo k neunesení, k zešílení. Ale tu a tam nějakou minutku, vteřinku?… Zastavit se a obžerně se kochat vyvolanými asociacemi. Divadelní svět, kde je vše povoleno!
Třeba včera, minutka za ranního kuropění. Nepříjemné probuzení sousedovým hafanem? Metamorfozuji v brdského Jamese, batole…
Karel Čapek: Dášeňka čili život štěněte. Repro archiv
Ranní štěkot. Ve tmě černého psíka. Černého nocí, černého srstí. Chcípáčka. Haf! Haf! HAF! Vytrubuje do tiché, končící noci. Nám spáčům trhá sny. Haf! Haf! HAF! Sykot mezi rty, pomalu klouže dolů, do mechu. Haf! Haf! HAF! Bota letí do křoví. Jedna, druhá… Haf! Haf! HAF! Přeskakující hlasivka vrže. Tlukot srdce pleská do tváře Plesk! Plesk! Haf! Haf! HAF! Zuřivost se mění v souboj černých plamínků. Vychladlá zahrada hoří. Červená se line záře! Haf! Haf! HAF! Haf! Haf! HAF! Sousedka zaskřípe pantem. Miláčku pojď už do pelíšku! – Haf! Haf! HAF! Vráska pod nosem škube, ret se vlichocuje – Nechcete něco dětičky? Jistě máte hlad. Přinesla jsem kašičku… Lahodnou! / Haf! Haf! HAF! Vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu… Čelo se krabatí. Himaláje. Scvrklá babice hartusí Tak vy takhle… Já jim sloužím, pomáhám, nosím kašičky, dárečky, myslím na ně a oni?… …a myšičce pro toho maličkého, pidi trpaslíčka vzadu… NIC! NIC! NIC! Z pod túje se vyplazí kočka s vyhřezlým střevem Kdo nemá rád zvíře, jak může mít rád lidi?…Miláčku pojď, rajčátka už kulatí… Miláčku pojď už do pelíšku! Klíče cinkají cink, cink, cink a zámek se směje krykyty krak krykyty krak krykyty krak… a v oblacích dí havran Krák, krák, krákykrák. Po tisící! Pelíšek astmaticky kašle Haf! Haf! HAF! Cupuje sen za snem. Trhá peřiny, kotníky. Cvaká kusadly, zalézá do střev. Bestie Skylla! Skylla! Skylla! KrykytykrakHaf!Haf!HAF!krykytykrak! Haf! Haf! HAF! Krykyty krak!
Bestie Skylla! Skylla! Skylla! Repro archiv
Při procházkách – oči dokořán a desítky letních dnů mohou ždímat naši fantazii. Jeden za druhým.
Haf! Haf! HAF!… Krykyty krak
Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 47)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
