Divadelní noviny > Blogy

Clown Bilbo bloguje (No. 49)

Férie sommelier

Jotulky žhnou. Venku fukejř cloumá anténou, větvovím, shazuje listí, které následně tančí pod jeho taktovkou. Tablo dnešních dní? Do plátna mimo naší nové komedie Sommelier, ve které ochutnáme kromě lahodných vín a pamlsků… i Anthelma Brillata – Savarina, Samuela Becketta, Françoise Rabelaise, Henriho Camiho a další milovníky života, jaký je… prosakují právě čtené knihy, Célinova Féerie pro jindy II se Snyderovou Krvavé země. Navíc je vznikající obraz potřísněn cákanci z pařížských ulic, kde se místo spřátelených komediantů/kamarádů, prohání kulky strachu. Vive la France!

Do potemnělého sálu přichází člověk se stařeckou maskou. Hudba hrčí v molové tónině a on ze sebe vytřásá tělesný tanec plný bolesti, křehkosti, utrpení. Nachází láhev vína. Otevírá ji. Vinný odér mu strhává masku trudnomyslnosti a odívá novou, plnou barev, mládí a on spustí…

Sommelier, to je profese!…Pijácké klystýry jsou mnohem lepší než milióny baněk, pijavic…Což dosvědčuje fakt, že na světě je o mnoho více letitých pijanů než lékařů; a i těm leckdy chodí jazyk v trepkách. A na smrtelném loži praví: Chu, chu, chu!, což značí: Číška praskla! I jim!… A navíc gurmánství, jež mění společnost v jeden celek tím, že uhlazuje hrany společenských rozdílů…

Céline popisuje, obdobně jako kdysi Plinius starší „v přímém přenosu“ erupci Vesuvu zánik Pompejí, nálety na Paris z konce druhé světové války. Kdo jiný to má zapsat než přímý svědek, který se ve svém „vědeckém zanícení“ přiblíží co nejblíže?! Ale dá se popsat katastrofa, v jejíž jste středu, když i vás struska požírá? Potopu světa z vratkého voru? Konečnost?… Jeho emotivním gejzírům rozumím.

Plác! A prásk! jako by vylítl špunt! obrovskej špunt! dole z Coulaincourtový! ano!… dole z Coulaincourtový! novej zvuk! z nějaký veliký láhve, ani pomyslet… ani si troufnout pomyslet! prostě přeohromný! přeohromný!… já jsem jen kronikář, to je všecko!…prostě přeohromnej zvuk!… v Batignoles vylít obrovskej špunt z obludný láhve! Hvíízd!… a další!… Vive la France!

Obřadně, důstojně, až nábožně mění sommelier masky, na nichž pomalu rostou barevné skvrny. Pijme přátelé! Zastavme čas…na čas neb společný prožitek je mnohem zajímavější než objev nové hvězdy. Těch je v nekonečném vesmíru! Ale společný prožitek nic nepřekoná! Labužnictví řídí celý život, pláč novorozence volá po mateřském prsu a umírající přijímá poslední sousto, které, bohužel, již nestráví! Ano pijte, pijte… a společně zpívejme… Ó vyschlo mi v ústech, vyprahlo v hrdle! Jazyk mi hoří! Hlava mi hvízdá! Duše píská! Útroby skřípou! Lekám! Lekám! Lekám!… Zalévejmež! Zalévejmež! Pijme pospolu!

Celé nebe v ohnivých krajkách…velký bicí, co si bubnujou v odpověď!…celý nebe v ohnivých síťkách…hromoplány se do nich zamotávaj, chytaj a prásk! k zemi…vidím domy, to se ví, že je znám, vytrhávaj se, stoupaj nahoru, splítaj se…úplně vysoko, převysoko! Poznávám Lotrinský bulvár!…vířej ještě dál!…celý město je v luftu! ve vzduch! vzhůru nohama!… Vive la…!

Tu mě vytrhne telefon… Já nemůžu ani ven, na ulici! Ona, ta co bydlí pode mnou, mi sem leze a krade…každý týden vyměním klíče od vchodu, ale ona má svý paklíče a vleze sem a čmajzne vše, co uvidí…i staré šaty ve skříni!…staré hrnce! Vidličky! I ponožky! Co já jich napletla a ono je klidně sebere! Potvora! Pak je někde prodává a kupuje za ně smradlavý cigára!…FUJ! Ty pak čadí pod oknem a já se tady dusím! Schválnost!…Zlomyslnost! No, ještěže mám skrýš, kde vše schovávám, ale jak zvedám těžkou pelesť od gauče, mám úplně zničený záda…možná, že už tady zítra nebudu, buď se strhnu sama, nebo mě zničí ona!… Bojím se jít na ulici! Jedině když jsem zalígrovaná železnou tyčí, tak mám pokoj…KLID!…od špinavý zlodějky! Kdybych měla krumpáč, tak by viděla!…Její hlava!

Rizika profese se promítají nejen do sommelierových masek, které rozkvétají jak podzimní listy a obličej nabírá na přízračnosti, ale on nezadržitelně, s veselou energií pokračuje…

Skvělé víno mění vnímání, pohled na svět kolem…Vzpomínáte na Jiříka ze Zlatovlásky? Co rozuměl ptákům, hmyzu… Ale zvýrazněná citlivost má i své nebezpečí! Může vyvolat přetlak v hlavě!… Jako teď! Už se to blíží… BUM! /Rána na buben/Slyšel jsi, jak mi v mozku cvaklo? Polysylabaxa!… BUM! Polysylabaxa! BUM! Rizika profese!… Každé profese!… Nepřehánějme tedy ponor! Raději si zazpívejme píseň o víně…Miluji tě…no a nepřemnožili se vám na zahradě plži? Ano? Nevadí… Recept na plněné plže!… Neošívejte se… Ňamka! Delikatesa!… Víte proč, ač klasik, neboť jsem v tradičním cirkusu začínal, se náhle hlásím k novo cirkusovému pachtění! Nevíte? Protože jsem se nedávno dověděl příšernou věc! Staří komedianti po večerech chytali, s kůže svlékali a pak pekli… něžné ježky! Pečení ježci! Fuj! Odteď se hlásím k novému cirku, oni je snad nepečou!

A tištěná slova vstupují do mozku: …Ačkoli se po milionech mrtvých, vyvražděných v krvavých zemích, pod vůdcovstvím malého kníru a obřího smetáku, slehla zem, přeživší trpěli i za ně, neboť „v našich myšlenkách zůstaly jejich sny a touhy“…

Vínko se pije, historka střídá historku, tu o opilcově dítěti/mstiteli, tu kuplet Ó jak vás, ty venku, litujeme! až po spiritualistickou seanci. Zkrátka večer plný smíchu pokračuje, ale náhle sommelier maličko vrávorá, chytá se za hlavu. Přetlak v hlavě! Už se to blíží…BUM! /Rána na buben/ Slyšeli jste, jak mi v mozku cvaklo? Polysylabaxa!… Opět! Potím se…

Hudební múza ho uklidňuje: Nehraj to na mě! Byl si v Rusku a všechno přečkal!

Vinný mistr bere plácačku. Sám sebe mlátí, křičí: Pijte si, užívejte, ale vědecky je prokázáno, že člověk je mnohem víc přizpůsoben bolesti než rozkoši!… Ano bolest je pro lidstvo rozkoší! Bolest!… Tak pijte na bolest!… Na zdraví! Chceš třepnout po kebuli?!…

Všecky je budu pitvat, chlapy i ženský! poznávám je, i když jich zbyde čtvrtina!…dest nebo dvanáct jsem jich už měl…takhle celejch šedejch, zuhelnatělejch, jak nabarvenejch, natřenejch…možná že najdu ty lovce ouklejí, co spadli s komínů?..rovnou do pece?…taky je podepíšu jako úředně idetifikovaný… Vive la …!

Múza přebírá iniciativu, krotí ho tóny akordeonu a vydrezírovanému, s prasečí maskou, poroučí: Dobrá! Tak předveď, jak to dopadá, když lidé nemůžou dlouho myslet nahlas…Předveď se! Mysli!… Sommeliere! …a on spustí jako šílený Lucky z Čekání na Godota: Vzhledem k existenci jako takové jak plyne z posledních veřejných prací Poincona a Wattmanna o osobním Bohu kvakvakvakva bělovousém kvakva mimo čas…
…s vyschlým hrdlem rozjíždí parní stroj. Soptí. Chrlí slovní lávu…
…a trpí na způsob božské Mirandy s všemi těmi, kteří trpí nevíme proč ale máme na to čas v mukách ohni plamenů…
…zběsilá mašina zasypává veškeré okolí…
…hlava, hlava… polysylabaxa!… v Normandii… kameny… Kameny!… Tak klidné!…Klidem, který i když je střídavý není méně vítán…

Jeho osud, je osudem všech. Mluvíme, voláme, řveme…Nikdo nám nerozumí. Slova rytmicky ženou nepochopitelný veletok strhávající břehy, města… I múza se hrůzou třese. Dusí se. Dusí ho. Zacpává mu ústa, strhává klobouk, dupe po něm: Takhle už myslet nebudeš!… Tak pěkný večer to byl!… Mlčeti zlato!… Naštěstí zbyla ještě jedna láhev, při které se mládne… Rozlévá lidem v publiku a s akordeonem probouzí ležícího. On tančí ve zpětném chodu, až po první mladistvou masku a šťastně… Krásný večer! Který teprve začal!

Okradla mě! Štrůdl jsem si dala na stůl, otočím se a už tam není!…
Slyšel jsi, jak mi v mozku cvaklo? BUM! Polysylabaxa!… BUM!
Jedině když jsem zalígrovaná železnou tyčí, tak mám pokoj! BUM!
Vive la …!

Povídal jsem vám o počasí? Bude krásně! vida! jak říkám! ovšem! po nejhorších nočních hrůzách září slunce! a všechno nově rozzáří! KDEPAK UŽ NĚJAKÝ BENGÁLSKÝ OHNĚ! opravdický slunce!…žádný chemicko fosforový!…pěkně sluníčko obrody! i čadící zuhelnatělý domy se krapet provzdušněj! i platany, co už nemaj jedinej lístek, zas vyrazej do větví, určitě…pahýly stromů…kytky zas budou vonět…plaménky, pustoryly…znovu budou omamovat mladé slečny…kosi se rozezpívaj! a bude to! k čertu se vzpomínkama, co smutnýho zůstane?…jen cáry zbytečností…vzpomínky! Příroda na vzpomínky kašle! smuteční věnce na hřbitově!… Vive la vie!

Na zdraví!…a pak že se zázraky nedějí! Zazpívejme si společně píseň!… Vínko se na mne směje, miluji tě!, vždyť zahání smutek a probouzí ducha, miluji tě… milujeme se navzájem…

PS: Premiéra v Kaštanu byla krásná! Plný sál, ze kterého – po společném zážitku – odchází tlupa zpívajících šťastlivců… Co si přát víc?! Vřelé díky múze Sylvii za její hudbu, hlas a Petrovi za bas! Hlava nepukla jak tykev ani během pekelného soustředění při Luckyho monologu, a tak dál může pozorovat rej kolem… i náramnou výstavu Libora Fáry aneb Rytmus na Kampě či vnuky, kteří na vyšehradském hřbitově po písni Hodně štěstí a zdraví… FOUK! A sfoukávají svíčky na hrobech… Jednu za druhou… FOUK! FOUK! FOUK!

Polysylabaxa!

• Autor: Jiří Bilbo Reidinger
• Publikováno: 6. prosince 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 49)

1. Jaroslav Kšána

   

   Jirko,
   uznávám Tvůj charakter jako člověka a ještě k tomu vládneš umění slova a se Sylvií máte příkladnou rodinu. Uznávám Vás jako rodinu, což je podle mě základem vývoje naší země, a uznávám Tvé přátele, které jsi mi představil. Umíte se v opravdovém duchu umění bavit a prožívat spokojený život. Nevyjadřuji se k jakýmkoliv novinám, protože se jim nesnažím ani porozumět. Jsem důchodce a tvrdě si vybírám, co čtu a vnímám kolem sebe, s kým se bavím a stýkám. Mnoha lidem jsem přímo řekl, ať už mi nevolají a nesnaží se mě ani jinak kontaktovat. Společnost je řízena zájmově a účelově a znovu se vracím k tomu, že základem je správný vývoj v rodinách, samozřejmě muže a ženy.
   Zdraví Jaroslav Kšána

   06.12.2015 (13.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Říha

   

   Jsem rád,
   že Tě znám, Bilbo. Tebe i Sylvu. Že máš tu nekonečnou energii, i když určitě bolí. Samozřejmě jen mimo jeviště a diváků. Že Ti mozek fachčí na plnej céres. Že si to nenecháváš pro sebe. Jsem dlouhodobě fanda Bilbo Compagnie.
   Váš Zdeno

   07.12.2015 (9.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ