Clown Bilbo bloguje (No. 5)
Tento rok se roztrhl pytel s autorským hemžením. Jen z mozkovny vyždímám jeden kousek, už musím roztáčet ždímačku do dalších otáček…
Postava Harlekýna z commedie dell´arte. Snímek Portale di Venezia
Co ta růže červená?
Nejprve jsme k Roku růže vytvořili s naší Bilbo compagnií komedii Vokův pes Vilém. V ní legendární Petr Vok, poslední pán z Růže, společně s loutkou věrného psa Viléma komediantskou formou rozjímá nad svým životaběhem… Z vyšebrodské hrobky dále vylézají rytíři, zvídavé dítko – smrťák, loutková Bílá paní měnící se ve Vokovu žena Kateřinu a jiní. Vokův anděl strážný – Bílá paní Perchta k tomu zpívá:
Co ta růže červená? Ta jde přímo k srdci. Krví láskou zbarvená Pány z Růže zvící…
Na hostině k večeři byla kýta, husa byla, bylo taky vepřový, králíček pečený, lítalo vše do pusy, až se oči zelenaly a břicha nadýmala, oči z důlků vylézaly… Koblížky smažený, zeleninku restovanou, knedlíčky chlupatý, husičku nadívanou, koláčky baňatý, šampaňské na zapití, kuřátko vařený, stehýnko propečený… UF! UF! Achich… Ouvej… Pírko vše zachrání… Polochtáš se v krčku s ním a za chvíli, zase můžeš… Koblížky smažený, zeleninku restovanou…
…Nad kolíbkou stojím a Tebe kolíbám, Tobě Petře do snů vše dobré přichystám…
Zkoušení na naší půdě svižně uběhlo, ale co jsme si pak prožili s úřady, které nás oslovily? Připomnělo mi to podobné lapálie, jaké mělo pražské Divadlo Komedie. Vůbec se nedivím, že končí. Neustále čekat, zda někdo zavolá, něco přihodí, zda můžeme počítat s tím nebo s tím… S čím vlastně? Představte si… Máte nazkoušenou inscenaci a čekáte na datum prvního uvedení. Čas plyne… Vy musíte neustále memorovat, aby text, situace neodvanuly… Postupně začínáte onen neověřený kousek nesnášet, nenávidět… Není ukončený, završený… Žádné vykoupení. Jen VY sami se přesvědčujete, že to za to stojí. Že snad to za to stojí… Nikdo nevolá… Když zavolá, mění termíny… Snad to bude… Možná to nebude… Na papíře žádný písemný slib… Marnost… Nakonec se hraje.
Nakonec jsem hráli v Husovickém dvorku v Brně. Snímek VLADIMÍR ZIKMUND
Děti vidí naše skopičiny… Uspokojení se přeci jen dostavuje… Ale…
Musíte se léčit, což nám bude svědčit
Ale hned nastupujeme do mosteckého Divadla rozmanitostí připravit komedii Commedia dell´Ponte – což je taškařice o Mostu, pro Most… I pro starého pana Ponta, muže s dojemně velkou hlavou. Úzkostmi sevřený se schovává před okolním světem, uzavírá se do své komůrky… Někdo si v něm připomene starého Bustera Keatona-Friga, který kdysi dostal roličku od samotného Samuela Becketta v jeho filmu Film… Je stejně jako on tak děsivě sám. I své milované loutky vyhání za dveře. Vše ho deptá, ničí… Zklidní ho, až když si pustí z maličkého kotoučového magnetofonu, jako v Poslední pásce, ženský operní hlas. Snad dávnou lásku, vzpomínku… Usíná… Tu do jeho skromného, šedivého bytečku vtrhnou komedianti z commedie dell´arte a řádí a řádí… Nejprve je vyhání, chce se ještě víc oddělit od vnějšího koloběhu. Ale oni se stále vracejí … Avšak když zapomenou loutku půl harlekýn/půl kolombínka, dojetím se otevírá. Přináší i své loutkové miláčky a společně s nimi „omládne“… Komedianti vítězí, nadšeně boří stísněné stěny metafyzicky i fyzicky… Z šedivé je zářivě rudá a Pantalon najednou není nevrle vzteklý a soucitně zapěje …Musíme se léčit…což i nám… i vám… i nám… i vám bude svědčit… A s posledním vyzpívaným akordem celé trupy komediantů se spojí i s oním tajemný hlasem z magnetofonu… Metamorfóza se povedla! Pan Pont ztrácí velkou hlavu a opět objevuje ztracený svět – svět barev.
Do Mostu přijel starý pan Pont, muž s dojemně velkou hlavou… Snímek archiv Divadla rozmanitostí Most
Byla to krásná práce. Vstřícní herci, lační pronikat do fyzické struktury dávných kejklířů. Vím, že to pro ně není věc jednoduchá… Mnohdy měli pocit, že hrají, že naplňují vše, co po nich chci, nadoraz… Ale já to neviděl… Protože tady musí hrát každičký svaleček, každičký tělesný koneček … Držet své téma, charakter… A jakmile pronikne do každičkého póru, situace se sami propojují, rostou. Vylézá, co by člověka ani nenapadlo – koncert barev/charakterů… Jen uvěřit a podstoupit onu nezbytnou dřinu, dát průvan své energii, skupinovému časování. Paleta jednotlivých barviček se mísí v celek… A stará komedie ožívá!
Všichni jsme nejlepší, nejkomičtější
A do třetice Divadlo Pražské konzervatoře. Autorská komedie Capo comico, tedy Která z dvanácti postav je nejvtipnější? Po několika zkouškách vidím rozdíl oproti nám či Mostu…My si zkoušíme s našeho pohnutí, radosti… V Mostu z chutě prubnout něco, co neznám…Tady? Tlupa breptajících, pochybujících, občas i nedisciplinovaných studentů… Boj! Přitom práce se začínajícími herci bývá fantastická. Ale jen když podlehnou práci a dají všanc svou energii, nenechají se rozptylovat okolními lákadly a přijmou tělesnou bolest, námahu… A když mnohdy naivním situacím dají fyzickou náplň – svou krev… Pak budou nadšeni stejně jako já při Arše bláznů, kterou jsme kdysi nazkoušeli se Ctiborem Turbou. V ní padla otázka: Kdo bude hrát Capitána? Přitroublého, domýšlivého svůdce, v tomto případě dokonce podvedeného chotě. Alžbětinská herečka z Archy Lenka Machoninová se otočila na mě, cirkusového klauna – Ty! Budeš hrát Capitána! Já se bránil, křičel, dupal – Ne! Nechci. Já nechci! Násilím mi nasadili masku s obřím frňákem a já, třebaže jsem stále řval Ne! Nechci! Já nechci! už jsem běhal, burácel, hromoval jako Capitáno. Ano, stal se zázrak. Celým tělem projel výboj a mé vnitřní oči mě najednou uviděly zvenčí, a čistě vytesaná, expresivně stylizovaná maska dala charakter celému mému tělu. Když tohle prožijete… Můžete se divit, že se to pro vás stává drogou, na které jste víc a víc závislí? Kdykoli uvidíte masku, začnete se třást… Už, už se těšíte, co s vaším tělem provede… Mám jistotu, že přetahování na naši stranu břehu za to stojí!… Tady navíc, díky autorské práci, můžeme zařadit i kousky ze zdánlivě jiných světů… Třeba z románů Thomase Bernharda, Ionesca… Krása… Expresivní masky posunou svou čirou čistotou hrané situace do jiného světla. Zůstane v nich absurdní náboj lidské komedie. My jej jen pod lupou commedie dell´arte několikanásobně zvětšíme. V ní se děje vše na 150 procent. Musí! Jinak to nefunguje – při 80 procentech zůstává prázdná, vychladlá nachoreografovaná umělotina…
Zajděte zkontrolovat, zda se dařilo – minimálně jako v Mostu – rozfoukat plamen a zda Fénix dávných komediantů opět vzlétl… Snad si společně se studenty úlevně zapějete:
Všichni jsme nejlepší, nejkomičtější…tuty sono capo comico…i kanárek, i kandidát, i kanec, i karburátor , i karfiol … tuty sono capo comico… tuty sono capo comico…!!!
Premiéra Capo comica je v Divadle Na Rejdišti (Praha 1, Dvořákovo nábřeží 2) 25. listopadu v 19:30.
Snímek archiv Jiřího Bilbo Reidingera
Web: www.reidinger.cz
Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Diablo 3
Fantastic publish. I’m struggling with a few these difficulties.
03.11.2011 (12.11), , Trvalý odkaz komentáře,