Divadelní noviny > Blogy Zahraničí

Clown Bilbo bloguje (No. 54)

Vedle lednice stráží fotografii z Divadelní poutě, na které pózuje klaun Bilbo s tetičkou De Bilbas/Lenkou Machoninovou, která právě slaví šedesáté pětiny!/ mistrovskému triu Poláček, Malý, Lutterer, podivná loutka. Je to vyzývavá ženština s dlouhými, pohyblivými pažemi.

Na hlavě jakýsi turban, kolem krčku a zápěstí zlato, modročervená sukně, bosé nejen nožky, ale i dmoucí ňadra. Je přivázaná na štíhlém dřívku, ruce vodí tenoučké klacíky. Materiál? Bůvolí kůže. Charakter? Prostitutka. Vybral jsem si ji na konci svého studia stínového divadla v institutu loutkářství v Charleville-Mézières. Už je to třicet let!

Ještě jedna bůvolí kůže zdobí naše obydlí. Je to divočák, kterého jsem vyřezal během praktických hodin u Nyomana Sumandhiho. Vyučoval indonéský dalang. Klaun, loutkář, muzikant, vypravěč. Ten mi dal poprvé čichnout k dálavám, k ostrůvkům v jižních mořích. K Bali.

Hodiny jsme hráli Wayang Kulit, tedy stínové divadlo nasvícené hořící svíčkou. Stejná magie jako barokní divadlo. Původně se využívalo pro přivedení předků zpět na tento svět s vírou, že malované loutky mají velkou spirituální moc.  Představení trvají mnoho hodin. Neustále je popohání živá hudba, především na nástroj gangsa, který je cosi na způsob xylofonu. Zvonivý, kovový zvuk několika nástrojů, proměnlivý rytmus, až minimalisticko-jazzový… je fascinující. A herec/vypravěč mění hlasy s velkou výdrží, improvizuje, skřehotá, zpívá… třeba epos Mahábhárata. Jeden večer nám také zatančil v dřevěných maskách. Překvapivě magická proměna. Z jemného podsaditého chlapíka je hodný duch a hned démon, zvíře s dlouhými nehty… Metamorfóza za zvuku strhujícího bubnu, zvonkohry pralesa… Prales a umění? Není se čemu divit. Na Bali už před staletími převzala vládu hudba, tanec a další umělecké formy. Vše rozkvétá jako lotosové květy ve vesnickém rybníčku podle vzorce – čím víc kreativity, krásy, nápadů… tím větší postavení. I politické! Tady by si Václav H. užíval!

Tedy rychle! Hola hou… Vzhůru do zdejších luhů… Přes Londýn, Hong Kong, Denpasar až do Sanuru. Do ráje?… Loutka lehké ženštiny tančí ve světle petrolejky… Vrhané stíny rostou, zanikají jak opojně, šamansky mává něžnými pažemi… Ví své a …šššš šššš… diriguje naši cestu.

… šššš šššš…

Během letu mrkám dolů a vzpomínám na asijské cirkusové mládí ve stepích Střední Asie a Sibiře. Mezi tím v obřím Boeingu požírají stovky blikajících monitorů své hostitele. V každém jiná dobrota. Cíl se blíží, když nad mraky vyčouhnou obří sopky. Po třicetihodinové cestě proti slunci konečně v Denpasaru …šššš šššš…

Z prvního setkání s domorodci pociťujeme jejich dětskost, něhu, prostotu. Na břehu Indického oceánu zíráme na největší zdejší sopečnou horu Gonung Agung. Fascinuje! Když přiletí správně mrak, i zakouří …šššš šššš… Dovídáme se o nebezpečí obří plochy oceánu. Mohutný příliv, odliv minulý týden odnesl dva plavce kamsi v dál.

Už v půl sedmé nás překvapí černočerná tma. Jsme hluboko pod rovníkem, a tak je den poměrně krátký a Měsíc někdo okusuje odshora …šššš šššš… Na životě vezdejším jim zas tak nesejde. Co nedodělají, nestihnou, to vyřeší v dalším pokračování. Jen aby se reinkarnace zdařila, aby měli dobrou karmu a nevrátili se jako červi. Pak smrt není fatální! …šššš šššš…

Desítky kokosů připlouvají na břeh. Některé mají i dlouhé vlasy, a tak vypadají jako mumifikované hlavičky Papuánců. Děti s nimi čutají, hrají vybíjenou, ragby …šššš šššš…

Bezpočet pestrobarevných draků poletuje nebem. Někteří jsou hodiny přivázaní na pobřeží a v poklidu se houpají, plavou oblohou. Jeden má víc jak deset metrů, a když ho parta snědých kluků vypouští, schválně smete obejdujícího psa, poté učísne kolemjdoucího, dalšího prožene, až zamíří vzhůru a rozezpívá se. Každý drak má jiný hlas. Jeden s mohutným frakem mručí, druhý s mrožími kníry víská, třetí, co nafukuje tváře, píská… Společně utvoří sbor meluzín a všichni okolo propadají dětské hravosti, smíchu …šššš šššš…

Oceán s odlivem přímo utíká pod nohama …šššš šššš… V palmách poletuje spousta čiperných ptáčků s bílou hlavičkou připomínající lebku. Máchají křídly tak rychle, že pozorujeme jen tělíčko stojící na místě. Kolibříci s maskou smrťáka? …šššš šššš…

Ve večerních ulicích běhá zástup chlapců s bubny a jinou hlučnou rytmikou. Popohání kamaráda s kabátem přes hlavu, který ve vytrčených rukou drží pestrobarvenou dřevěnou hlavu prasete a mocně klape zubatou hubou. Svůj tanec společně se vzrůstající hudebním rykem zrychluje do mini transu… a zatímco dívenky vybírají odměnu, prase křepčí u vedlejšího baru …šššš šššš…

Z omámení vytrhuje stále přítomná nutnost peněžního bakšiše. Tomu musíte nechat za úklid na hotelu tolik, tomu za přívětivé chovaní tolik, všude by se mělo… a vznikají rozpaky. Neměl jsem dát téhle za krásný úsměv? Tomuhle za otevření dveří? Za vyhnutí na ulici? Za jeho ohleduplnou jízdu na mopedu?… Ráj, který my platíme?

Naštěstí se počáteční schíza brzy srovná a vše vnímáte jako danou věc. Hudbu či koření do zdejšího neustále vanoucího větru …šššš šššš… Kde jinde můžete jíst skvělé jídlo a čekat na výron sopky? Sedět na okraji obřího kráteru Kintamani a zírat na činný vulkán Batur. Jste jím fakírsky uhranuti! Nelze odklonit zrak, otočit hlavou …šššš šššš… Každý hinduista musí být po smrti spálen na ohnivé hranici. Bohužel je brzká kremace nákladná, až tři tisíce dolarů, a tak nebožtíka zahrabou a za pět let vykopou. A spálí za tři sta! …šššš šššš…

Jedeme na pět dlouhých výletů. Každé zastavení má jedno společné. Všudepřítomný obchod, trh. Chcete ochutnat pravou balijskou kávu či cibetkovou kávu? Speciální čaje z místních zázračných rostlin jako mangosteen? Ano! Chceme! Ihned procházíme džunglí s kávou, čokoládovými boby, uvězněnou cibetkou, co kadí nejdražší kávu na světě. Ručně si vyzkoušíme, umeleme, rozdrtíme, popijeme, vyfotíme… a pak v nedalekém domku nakupujeme, jinak úsměv zvadne! …šššš šššš…

Cestou na krásně lávový, přímořský chrám Tanah Lotu zajedeme do opičího lesa. Na starost nás dostane paní s číslem 54, které nám stále ukazuje a deštníkem odhání makaky Vyfoťte s bejbym… vyfoťte nevadí mu… bjutifl bejby… a pleskne zvědavého vetřelce po kebuli, aby neotravoval. Rychle proběhneme okolo „létajících lišek“, koloňů jedlých (patrně ty velké netopýry pojídají!?), a spěcháme k východu. Paní nás ale vede ke svým zamčeným dveřím číslo 54. Chrastí klíči. Plís…moment…maj šop very naiz! / My ale nechceme nic nakupovat, vše máme. / Džast fajf minut…Kouknout a běžet, pane… jen pět minut… Trváme na odchodu. Zastrčí klíče. Deštník dá rázně pod paži a kvapně běží. Přitom trysku stačí ještě záměrně mrknout na pohupujícího se opičáka. Ten mi hned skočí na záda. Poskakuje po nich. Rukama zajíždí do vlasů. Rozkoší piští, vříská. Rve jich chomáče a slastně bubnuje do mé lebky. Ona nic, jen pokračuje v chůzi. Ani se neohlédne. Až další kolegyně odeženou řádícího komedianta. Vzpomenu si na pouliční cirkusáky, kteří také mají obdobně vydrezírované tvory. Nezaplatíš za můj artistický kousek? Fajn! Nevadí… a za moment se kolem vás mihne opičí huňáč a peněženka je v trapu. Na dalším mořském chrámu Ulu Watu raději od průvodce vyfasuji hůlku. Hlavně si ale pane držte brýle. Moc se Vám lesknou! Makakové jsou vycvičení krást právě takové… Ta krása okolo ve spojení s tou zoufale „hamižnou“ prodavačkou jen naplňuje hinduistické pravidlo o vyrovnanosti. Vše musí být v rovnováze! …šššš šššš…

Jejich hudba mi byla dávno blízká, omamně dráždivá… Už vím, proč! Jeden nástroj je vždycky naladěn jinak a společně pak vytvářejí zvláštní disharmonii, která dráždí jako život sám. A ve více nástrojích, s mantrickým opakováním, vyvolává trans a hlava ulétá za šamany, duchy …šššš šššš…

Rýžová pole v kaskádách, v bahnitých čtvercích, obdélnících se sklízí třikrát ročně. Vedle banánovníky, mandarinkovníky, kokosy… V horách hřebíčkové lesy, kterými se prodíráme k vodopádu Gitgit. Tady veškerá zelenina přímo vylézá pod rukama… Motyčkami… Ano! Stále ruční výroba. Ruční pluh, ruční pletí… …šššš šššš… I v době sucha provazce vody a přívalový kropáč zalévá. Ulicemi se valí řeka… …šššš šššš…

Stovky svátků, bohů, králů. Různé kalendáře s rokem kratším, delším… V každém domě svatyně, malý chrám, ostatně Bali = země tisíce chrámů. Ale je to jako u nás, dají obětinu před dům, do chrámu… a pak dál vesele hřeší. U nás stačí odpustek, zpovědnice …šššš šššš…

Okolo ozvuky ráje? Přebujelá vegetace s mixem vůní, opulentních chutí… a mopedy! Staří, mladí jsou jimi posedlí. Jezdí na nich ve čtyřech. Tatík s panděrem vepředu, mamka s nůší banánů na hlavě, nese miminko v uzlíku na zádech a mezi sebou mají další drobotinu. Novodobé cirkusáky zahlédnu i v dalších, co vozí dlouhatánské fošny na ramenou. Na hlavě skříň, na ní židle, lustr a bezstarostně se smějí. Není na škodu, když chybí zub. Svítí-li oslňující Slunce? Zacloní si v plném trysku oči dlaní a frčí dál. Na silnicích se pak jak dešťový potůček vyvalí zpoza aut, z pravé, levé… tečou kupředu do dravé říčky, hledajíc v chaosu řád …šššš šššš…

Chci-li si při plavání zařádit, měnit styly, nechávám brýle na břehu. V poloviční slepotě hrozivě vyniká hukot vln tříštících se o nedaleké útesy. Hukot, který připomene, že idylka někde končí… …šššš šššš…

Každá pouliční restaurace – warung je báječná. Třeba u Kokosového stromu. Mládenci flambují, až hoří hosti. Řehtají se od ucha k uchu, hraje reaggae, ze stěn je kontroluje Bob Marley s Jimmi Hendrixem. My jsme jejich kokosy a oni náš strom! A snad aby potvrdili, že falus je zdejší symbol plodnosti, života, mají záchodové dveře místo kliky dvě koule a zástrčkou je krásně odlabaný, ořezaný… Nebo Downtown se skvělou kari omáčkou pro rybičky, krevety, chobotnice, brambory… …šššš šššš…

Tady se ani milenci srdceryvně neloučí. Co bude, bude. Májí-li dobrou karmu, jistě se znovu potkají. ŽÁDNÉ srdceryvné VÝLEVY. Jsou součástí toku bytí. Jen protékají… jako my… Vesmírem… …šššš šššš…

Během noci vyjí psi. Co asi pějí? Aůůů… Ach jak ubohý život tady máme! Aůůů… Vy nás nemáte rádi! My vás jo! Aůůůů… V Evropě by nás oblékali, pucovali, vykrmovali a tady ignorují, ignoranti… Aůůů… ale v Číně by nás snědli!… aůůů… …šššš šššš……

U očistného chrámu Tirta Empul, kam se přijíždějí vykoupat stovky věřících, mi jedna nositelka nůše banánů na hlavě dlouho vnucuje mini produkt No, pane, vemte, přírodní… musíte ochutnat… pane, pane… já vám ho i svéknu… koukejte, jak se na vás směje… pane, dejte do pusinky… pane, vemte si… Utíkám, ale ona mi ho přesto nacpe mezi sevřené rty a hned otevře, nastaví dlaň. Dám drobné a ona naštvaně prchá hledat další oběť …šššš šššš…

Vyceněné zuby kamenných soch před svatyněmi značí dobrého ducha. Naopak ty s dlouhým vyplazeným jazykem = zlo! Můj učitel ve Francii měl jeden takový. Máchal meganehty na rukou, šermoval hadím jazykem, než se převtělil v dobráka se zdravým chrupem… …šššš šššš…

Pokaždé se zde musí smlouvat, což je maličko problém, když se nechcete cenou trápit, zabývat, žít jí. Ale když přijmete výzvu, dá se rozehrát velká hra, kterou znám už ze Střední Asie. Tam to byly až živočišné komedie, kdy se obchodník plazí po zemi, že nabízenou cenou ztratí, zahubí rodinu, svůj život, a vy přihazujete stejně a komedie pokračuje… …šššš šššš…

Na břehu u chrámu Ulu Watu zažíváme v nacpaném amfiteátru fantastický tanec kecak. Chór mužských hlasů ve společnosti jednoduchých gest je návratem k obřadnímu divadlu, ke kořenům. Pak vstoupí výrazné masky a jednoduchý děj dávné lásky Rámy a Síty podpořen živelným zpěvem pohlcuje, dojímá. V jednoduchosti je až obřadní, rituální síla, která připomíná šamanské začátky veškerého divadla. Dobro svede souboj se zlem a pro pobavení vybírá bílý opičák blechy i publiku. I na klauny s vyceněnými zuby dojde… Jen současní diváci jsou i zde netrpěliví. Jako na celém světě. Vydrží pár cvaknutí a prchají k drožkám za další atrakcí. Komedianti, ač se snaží sebe víc, zůstávají kulisou k báječným záběrům. K srdcím jejich snahy nedojdou. Jaká škoda! Střet civilizací? Proč nám, vzdělancům, ukazují hekání, jednoduchost? NE! Spíš jsme civilizačně netrpěliví. Autobus houká, rybička na Jimbaranu volá, na grilu vesele máchá ploutví……šššš šššš…

Koření! Jeho vůně nás provází od zrození a časem se množí… a tady je jeho kolébka. Procházka hřebíčkovým pralesem? Jeho odérem je zasaženo vše, i my, kohout, slepice kdákající opodál. U cesty ho pak suší tuny! Stačí prohrabávat a sát… …šššš šššš…

Mirákl? Sirné lázně Air Panas Banjar kousek od města Lovina. Ztraceni v džungli, obklopeni banánovníky, hřebíčky, vanilkou, skořicí, bambusy, na vaše záda z úst osmi draků/nágů vytéká hřejivá voda. Ztrácíte pojem o čase. V obyčejné restauraci si dáte skvělé jídlo a mizíte s džunglí v džungli. Tady by šlo propadnout časem a konečně zahodit proustovské hledání ztracených vteřin. Ostatně celé Bali je jedna velká botanická zahrada. Tady by baron Prášil usedl na rychle rostoucí fazolku a s jejím rychlým růstem se nechal vyvézt až na Měsíc. V cuku letu! Stačil by maximálně zazpívat …Usedl jsem na rostlinku, ta vyrostla za chvilinku… Než jsem stačil nazdar říci, octl jsem se na měsíci!… …šššš šššš…

Horskými serpentýnami v opulentně divoké přírodní hostině k jezeru Bratan. Chrámy tří vyznání. Tady jsou hinduisté, buddhisté, islamisté bratry! …šššš šššš…

Zvláštní je, že během směnování bankovek se rozlišuje. Velká má lepší kurz a než menší… …šššš šššš…

Chci zachytit náramnou chvilku na fotoaparát. Tu pocítím, že to ale mám každou vteřinu. Musel bych nafotit miliony fotek! Dá se vůbec zachytit prožívaná atmosféra? Nedá, je to jen další momentka! Ruka přesto cuká… vždyť právě teď to bylo nej… …šššš šššš…

Zdejší kuchyně? Báseň! Červený chňapal, potvůrky oceánu spojené s kořením………šššš šššš…

Krása s bohy v zádech…… …šššš šššš…

Ani dlouhá cesta zpět nezažene vstřebané pocity… …šššš šššš… A bůvolí, nesmrtelná gejša, jež má vskutku velkou spirituální moc, máchá nadšeně taktovkou……šššš šššš……šššš šššš… Pak se klaní a kyne mi. Asi, abych zaplatil za její ponouknutí k cestě, za její správně vygradované balijské accelerando, za…

Tak balijské krásce solím…

Rád!

• Autor: Jiří Bilbo Reidinger
• Publikováno: 11. července 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 54)

1. Zdeněk Říha

   

   Tedy rychle!
   Hola hou…. Ta fotka Vám oběma moc sluší. Je vidět, jak jste radostní z věcí příštích. Jako vždy Bilbo, umíš propojit realitu s Tvojí dojmologií a bezbřehou fantazií. Krásně se to čte a částečně i prožívá. Jasně, že se nehodláte ani srdceryvně, ani jinak loučit. Co má být, má být… I když další momentka vypráví cosi, nevím, ale není to o mých zážitcích. V Tvém podání je to radost číst.
   Dík.
   Zdeno

   14.07.2016 (14.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Eva Grüsserová

   

   Dík
   za pestré počtení o dojmech z Bali. Líbilo se mi.
   Eva

   18.07.2016 (16.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ