Divadelní noviny > Blogy

Clown Bilbo bloguje (No. 55)

Štace střídá štaci… a republika se nezdá vůbec malá. Jeden den hrajeme v Chebu, druhý v Olomouci, třetí u Tachova, čtvrtý ve Valticích, pátý v Novém Městě nad Metují, šestý v Písku… Měníme jen rekvizity, kostýmy.

Povětšinou příjemná setkání. Jen nás občas šoupnou v nepravý čas. Třeba ve Víru v údolí Svratky hrajeme kabaretní férii Sommeliera těsně po obědě, hned po Bajajovi. Patrně si mysleli, že klaun se hodí kdykoli. Ano, pravda, ale zrovna komedii o vínu s beckettovskými úlety, surreálními maskami, na plném slunci, pod širým nebem?! Přitom sami vyžadovali, žadonili o představení pro dospělé… a na tištěném plakátku stojí: Pro děti a jejich rodiče…

Když starostovi řekneme, že to pro caparty moc není, popadne mikrofon: Tak jsem se dozvěděl, že to není pro děti, tak si běžte hrát za kuželnu, tam dostanete cukrovou vatu… a prořídlé lavičky ještě více osiří. Na konci to zbylí plácají. Skvělé, ale festivalové představení, co? Večer – jako vrchol festivalu – hrají místní ochotníci komedii bez humoru a my utíkáme spát do ubytovny se skupinou Revival Karel Gott, která chvíli předtím vyřvávala do okolních hor a ozvěnou se vracelo Májáááá……zas míří mezi nás!

A už je tu… Už se pseudo-Gott sprchuje ve společné koupelně, radostně haleká a ve vedlejším pokoji se hádá mladý pár…

Co ty mi můžeš říkat?! Drž tlamu!

…v dálce stojí malý úl… Z něj každé ráno vyletává včelka Mája!

Já tam jen seděla, ani sis mně nevšímal!

…máme jí co závidět, výšku z které vidí svět.

Co žvaníš, já vidím vše, i když koukám jinam! Mám to v merku… Krávo!

…A o tom vypráví nám včelka Mája…

Já jen, žes pil s jinou, jinýma a…

…malá uličnice včelka Mája…

Já si budu pít, s kým chci, rozumíš? Je to moje věc, ne?! Tak kušuj!

…mávne křídly včelka Mája, Mája, Mája…

Nekoukej tak! Nebo ti ji fláknu, až ti hlava uletí!

Májáááá…… zas míří mezi nás!

Před pár lety jsme hráli v divadle v Luhačovicích. Ubytovali nás do malého penzionu… a nad černým ránem se krajinou rozléhala také novomanželská rozepře. Ona byla patrně nevěrná a on jí, plačící, honil z kopce do kopce a vyčítal vzlykaje:

Vždyť já tě miloval, věřil…au au… Proč jsi mi to udělala?!

Nechoď za mnou… Jarošu! Nemá to cenu! On začne štěkat

Jaks mohla?… Všechno zahodíš?… Jsem snad nic?… NIC?!

Odpověděl mu uštěpačný, ironický smích.

Ne… Nemůžeš… Smát se nemůžeš!… To NE! Já tě miloval… Jako už nikdo… nebude!… To NE!

Nechoď za mnou… Jarošu! Běž spát!

Já nemůžu… Bez tebe nemůžu… Au au… Miláčku, pojď domů!

Nepudu, Jarošu… Běž sám… Je skoro ráno.. Svítá…

Neblbni… Mařko…To jsem já! Tvůj Jarda… Mařko Aůůůůůů!

Neslo se to krajem jako halekačka. A já hned věděl, kde se v místním folklóru vzaly Na horách roztál sníh, slunko je v údolích / pověz mi cérečko, pověz ty mi cérečko / kolik je chlapců tvých…

///

Po barokním divadle v Českém Krumlově přišla nabídka do nově otevřeného barokního divadla v zámku ve Valticích a my se po třech letech vrátili k Vivaldiho Čtyřem ročním dobám. Zadání znělo vytvořit jinou úpravu než v Krumlově. Jen pro dva osamocené herce. Muž a žena na šikmé scéně, v malovaných sufitách! Výzva! V jejich samotě ještě víc vynikne společné pachtění…

S příchodem jara velká hlava (já v obří masce) zvedá oponu. Když zpozoruje ženu – colombínu, leká ji svou kebulí. Prchá a vrací se převtělen, skryt do slupky dottoreho. Svádí, chlubí se svými operacemi, co komu skalpelem ufiknul. Až ji omráčí a hned ji maličko využije/zneužije. Ale ona procitá a hned ho v portálu podvede s jiným mužem.

Přichází léto. Unavený muž, tentokrát v masce capitana, když ji spatří, ožije. Chytá ji poletavou kukačku, až se sám mění ve velkého ptáka. Uvězněn v obřím deštníku mává křídly, pýří se… Když si myslí, že má vyhráno a chce se jí zmocnit, ona ho zbije… Prchá před ní do bouře, kde ji jako záchranná vesta plaví, nosí ve vodních přívalech…

S podzimem je už poslušným sluhou, mužíčkem, který rád pije. Tu se v něm probudí statný jelen, hrdě třímá vztyčené paroží!… Jen si, má paní, střelte! Trefte se do mě! Jako na lovu! Ona harlekýnskou plácačkou práská. Smějí se kulkám vedle, ale i zásahům, které smělý capitáno svou megasilou zacelí a dál se vztyčenou hlavou mašíruje vstříc dalším koulím… Jenže náhle má v rukou jeho milá skutečnou brokovnici! Prchá, nechápe… až je zasažen a padá mrtev. Ona pláče, zpívá Händelovu Lascia ch’io pianga! Dovol mi plakat, můj krutý osude! Osvoboď mé vzdechy… První manželská krize?

A přichází zima. Přírodní dekorace se mění v pokoj, manželskou hrobku. Třesou se.  On ji ve studeném domě zahřívá, rozdělá oheň, připraví jídlo, ale když opět vypuká nejistá jistota a ledy všude pukají i pod nohama, ustrašeně prchá. Zůstává sama uvězněna v manželské klícce. Vytrácí se, zmenšuje…

Tu se vrací něžně vyjukaná obří hlava. Objevuje její povadlé, rezignované tělo. Tančí s ní tanec smíření. Chce ji ochránit před vším zlým, ale přijde další bouře, která ji odvane z jeho náruče… do daleké stepi… Hlava v zoufalství stahuje oponu.Rok končí. Bylo dobře, bylo hůř!…

To vše se vešlo do barokních kulis. Fyzický prožitek roste s reprízami, kdy se objevují další spojitosti dvou osamělých bytostí, které před sebou stále něco hrají, ale v jednoduchosti naznačovaných situací je čistá esence bytí. Existenciální homeopatická stopa lidské samoty, touhy, vášně, bolesti. V čiré, ohlodané emoci je tolik možností… a skrz pantomimickou abstrakci, improvizaci vytryskává nekonečný příběh lidského soužití…

Štace střídá štaci a toho stravování!… UF!

V pizzerii ve Valticích…

Jé koukejte, ten je asi ochočenej… Možná bude panáčkovat!

Co? Kde?… Fuj! Malej potkan! Nějak se motá… Možná něco bumbal nebo je přiotrávený?!

Ale koukej, jak si mne pacičkou očičko! Je k sežrání!

Paní servírko, ten je váš? Víte o něm?

Ale jo, lezla sem celá rodinka, neustále, až do kuchyně! A tak jsme jim včera nasypali jed… No a přišel jen tenhle… Ostatní snad…

Marie nepůjdeme někam jinam?

Právě mi servíruje těstoviny s mořskými potvůrkami.

Pane tady, prosím… Nemusíte se jí bát, je neškodná a myslím, že za chviličku usne, konečným spánkem.

Co máš v těch těstovinách? Tenhle ocásek je čí?

No ocásek chobotničky… Snad?!

Tak dobrou chuť! Hele, jak na mě zírá! To mládě je jak cirkusově zdrezírované! Chtělo by se tulit, ale mamka s taťkou… Chudák drobeček…

V Rožmitále pod Třemšínem je malebné náměstí, ale jako by se zde zastavil čas osmdesátých let. Dominantní zámek koupil Američan… Chátrá a chátrá jako celé okolí. Ani žádná knajpa. Kromě jediné… Slávie. Hrůza! S úsměvem přinesou kupu omaštěných, okoralých palačinek. Jedna zakrývá druhou, asi jich mají v lednici přebytek. Přelité jsou s leklým kompotem zkvašených borůvek, mezi nimiž pobíhají omámení broučci… Nedivím se, že střeva komediantů trpí. Žloutenka? Játra odcházejí? Střeva praskají? Není se co divit… při stálém stresu, hraní na ulicích, cestování, pobývání v jídelnách světa… Hlavně mít štěstí a v záloze kapající kapačku na ředění veškeré špíny světa…

Z Concerta je v Ohrobci i díky znovunalezenému Martinu Zbrožkovi až surreální taškařice. Já v různých postavách narušuju vystoupení klasické hudby. Postupně se smyčka šílenství utahuje. Zpěvačka koktá, štěká, houslista mečí, pláče… Vlasy oběma stoupají, tuhnou. Diváci se usmívají, kulí bulvou a starosta s obřím knírem přibíhá, objímá. Oni se vás až báli, věřili všemu! To bylo krásný! Tak to má v divadle být! Děkuji…

Po Martinovi se přihlásil i jeho dávný kolega Jarda Dušek! V devadesátém prvním načetl pro rozhlas mou knihu Cirksezóna 83 a toto léto ji Radioservis nabídl k stahování.

I bez čtení!… Potěšení…

• Autor: Jiří Bilbo Reidinger
• Publikováno: 4. září 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 55)

1. Zdeňka Ždímalová

   

   Dobře napsáno.
   Viděla jsem dvě představení ve Valticích a byla okouzlena představením a divadlem. Hlavně báječnými výkony Bilba a Sylvie, navíc v neuvěřitelném horku.
   Děkuju.

   04.09.2016 (18.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zlatka Klepalová

   

   Moc pěkné čtení.
   Škoda, že neuvidím Čtvero ročních období. A příští rok vám snad budu na jednotlivé štace posílat jídlo 🙂
   Mějte se fajn!

   04.09.2016 (18.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Zdeněk Říha

   

   Ahoj Bilbo.
   Moc rád Tě čtu. Nevadí, že jsem Vaše představení neviděl. Takhle je to ještě lepší. Mix dojmologie, okořeněná umělecko-lidskými zážitky i zájezdovou gastronomii, jako bych Vás viděl. Ani protivenství nezničí klaunský pohled na svět. To Ti přeju a závidím. Takže: Hodně zdaru Vám oběma!

   04.09.2016 (19.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Jirka Hasák

   

   Vzácný Jirko Bilbo, převzácná Sylvo Krobů.
   Díky za Jirkovu reminiscenci klauniád, putování zemí
   českou i cizí, postřehy poučnými z nocování i ranních
   beskydských a jinak kopcovitých halekaček zhrzených
   žen i mužů. Je to labužní čtení z méně lahůdbového
   žití kočovných klaunů a spanilých dramatických umělkyň.
   Fandím vám oběma moc, však nezávidím.
   Chybí mi občasné společné pozpívání. Snad někdy.
   S úctou a těšením Hobit Jirka.

   05.09.2016 (14.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ