Clown Bilbo bloguje (No. 69)
Ve staré skříni zarostlé houbou, lišejníkem, jsem nalezl pytel s dopisy, které mi chodily před třiceti pěti lety na ředitelství cirkusů Na Florenci 25 či přímo do Střední Asie a na Sibiř, tedy tam, kde právě hostoval cirkus Praga.
Vhled do svého, našeho mládí, počátku plného snů, plánů, nadějí, skepse. Během čtení je cítit neuvěřitelný střih tím, že jsem odjel tisíce kilometrů daleko. Byl jsem vystřelen na jinou planetu, k jiným obyvatelům. Staré stěny, cesty, každodenní pouta byly rozmetány. Poté už bylo všechno jiné.
Tyhle vzkazy byly jediným pojítkem se starým světem. Přicházelo jich naštěstí dost na to, abych každodenní boj ustál, přečkal. Slyším tužku rodičů, přátel, dnes už zapomenutých kumpánů. Vždycky mi bylo líto, že po tátovi nezůstal žádný písemný odkaz a tady najednou tolik vřelých slov, strachů, fandění. Přitom pár měsíců před odjezdem do dálav, si máma počíhala a po mém nočním příchodu mě začala častovat pěstičkami a hulákat, chroptět: Řekni, že tam nepojedeš, že to není pravda. Co řeknou sousedé? Odteď na nás budou koukat skrz prsty a hučet – Vy se stálým zaměstnáním máte kluka u potulných komediantů?! Nezodpovědných cirkusáků?! Fuj, Styďte se… Špatně jste ho vychovala!.. .Proboha! Vždyť oni tě zničí. Naučí tě jen pít! Alkoholika z tebe udělají! Všemožný nemoci dostaneš, chytneš… Vždyť máš strojní průmyslovku! Proč nezůstaneš jako tvůj otec u rýsovacího prkna? Já z tebe budu mít infarkt!… Řekni, že tam nepojedeš! Nebo nás chceš mít na svědomí?
Klaun… FOTO archiv
A teď něhy-plné stránky a králíci…
Jaká byla dvacetidenní cesta vlakem a po moři? Jak se daří kachně?… Ruská samice má mladé, ještě jsme je nepočítali. Píšeš, že tam prožíváš pěkná vedra. My se těšíme na jaro…. Dík za pohled z „krásna“, hned jsem si představovala, jak tam s nima chlastáš, směješ se, ale do smíchu ti není. Celej rok mezi nima, to bude nezaplatitelná škola!… Noční Praha je hezká zvláště teď na jaře. Tys měl odjet buď dřív nebo později. Jinak jsem zcela propadl absurditě, čemuž se nebráním, ale to ty v zemi všehomíra jistě chápeš. A v Paříži byl festival české pantomimy! No velkej průser. Na Fialku přišlo patnáct lidí, na ostatní osm!… Vím jen to, že teď všichni nejlepší odjeli do Francie (tedy kromě jediného, který odjel do SSSR s cirkusem Praga) a viděla jsem Fialku, jak v televizi básní o vstřícném pařížském publiku! Jak vycházíš s lidma od manéže, když nemáš kam utýct, a co holky? To, že budou asi pěkný, vím. Ale jsou černý? Temperamentní? Ale asi nejsou dost emancipovaný, nebo jo?… V neděli bude první máj, tak se podíváme do průvodu, a budou rybářské závody, kdo chytí větší rybu, ten vyhraje bednu piva. Přihlásil se Vašek s Petříkem, a tak přijede fandit i Jára s Pepou. Ruská samice měla šest králíků. Tři bílé a tři černé. Zůstali pouze tři. Dva bílí a jeden černý. Ostatní zahynuli. Druhá samice stříbrná měla celkem jedenáct, z toho tři hned vyhodila. Zůstalo osm živých. Teď volá táta, že další dva černí zahynuli též. Ale tu druhou jsme dali k samci, a tak za měsíc budou další. Jinak na Tebe moc vzpomínáme, obzvláště když jsi měl svátek a nebyls doma. Dělala jsem piškotovou roládu a v neděli roládu z kuřete, navíc tousty s ostrou pomazánkou (ďábelské), zapečené, a víno. Pepík mi na tvou počest přinesl gerbery. Pět kusů, každý květ jiná barva. Napiš, co chceš poslat. Sandály už mají, ale potraviny by se asi nepodařilo dopravit v dobrém stavu. Zkusíme ti napsat do Samarkandu, jestli zjistíme směrovací číslo. Jak to tam vypadá s nápoji? Pivo tam asi moc neznají. Musíte jíst místní jídla? Velký výběr asi nemáte. Máma ti připraví k návratu nějakou špecialitu… Jste i u moře? My vůbec nevíme, kde se vlastně nacházíš. A mohl bys nás pozvat, abychom viděli, co vyvádíš v manéži?… Víš, co jsme dnes ráno dělali u Pachla? Salto ze zdi! To čučíš. Ale možná už ho skáčeš i ty jako černoši na Broadwayi. Rozběhneš se proti zdi a lup, stojíš na nohách. Krása!… Celé léto bylo i u nás horko. Když se vyšlo ven, bylo horko jako v peci. Dovedu si představit, jak ti je, když v takovém vedru musíš hrát. I podhoubí vyschlo, houby nerostou. Chtělo by to vypravit se tam za tebou, na Sibiř, kde je jich, jak píšeš, spousta. Ale okurek jsme zavařili asi padesát litrů! I králíci prosperují. Z letošních mladých jsme jich už sedm zabili. Ještě máme deset velkých, ruská má mladé a stříbrná je čeká a máma dopletla další oranžové ponožky, pošleme je do dalšího města. Slabé měli v obchodě jen dětské, ale přadlen je dostatek, a tak budou další… Sehnali jsem Svět socialismu, byla v něm velká reportáž z tvého cirkusu. I s fotografiemi. O tobě psali, že tam vystupuješ v lyrické klauniádě v bílé masce. Mimo jiné píší, že zájezd je na dva roky a že budete přezimovat v Taškentu. Víš o tom vůbec? Nebo máš kratší smlouvu?… Když něco dobrého peču, vařím, často vzpomínám na tvůj žaludek. Jak si asi sám vaříš?… Pošli nám mapu, abychom si mohli představit a sledovat města, ve kterých vystupuješ. V našem atlase je nenajdeme. Samice mají podruhé mladé, ale ruská jenom dva, druhá ještě nevíme a samce jsme měli dnes k obědu. Byl výborný!… Fantastický Škvankmajer. Dal loutkám nový smysl. I Dobrodružství v Činoheráku, když se symbolická rovina protne s reálnou, paráda! Já si říkám, to je síla, to je špíny, to je hnusu! Připadám si jak tvůj sekretář, pořád samé – Co Jirka, už psal, jak se má? a Proč já Grglo, když Grglo měl už Reidinger, ale oplácím ti tím, cos mi psal na vojnu – Příteli šašku, mám tě rád, směj se, ať svět se může smát!… Králíci rostou jako z vody… Blanka se vrátí ze Švýcarska. Zpočátku se jí tam nelíbilo, ale pak moc. Vím, srovnávat Švýcarsko s SSSR se dá těžko, ale je dobré, že prožíváš chvilky jak dobré tak špatné. Kdyby byly všechny stejné, těžko bys vychutnával ty lepší. Neviděl bys rozdíl. Viděla naživo Marceaua a byla v šoku. To jí závidím. Vy jste ho viděli alespoň v civilu v Praze, já měla smůlu, to vám nezapomenu. Ale můžeš se těšit na jednu „maličkost“, kterou pro tebe mám. Povídky od Franze Kafky! Takže se těš nejen na ČSSR, nejen na nás, na společné noci k popovídání, popití, ale i na Kafku! Čeká Tě u mě a voní novotou… Nazdar Jirko, děkuji za dva listy. Nejsou veselé, ale řekněme, že jsem ani nic výjimečně komického nečekal. Já dělal pohybovku pro Grossmana, pak byl se Stivínem ve Francii. Piš mi o zajímavých věcech, buď hlavně zdráv a mentálně nad věcí… Králíci čekají opět mladé. Už stelou hnízda… Viděla jsem film Julii. Výborný. Jdeš z kina a člověk si uvědomí, jakej je ubožák. Jak je přízemní a slabej. Je dobrý si to občas uvědomit. Ale promiň, psát to tobě? Ten tvůj dopis byl prima, tedy až na konec. Ale jsem ráda, že i tam jde život normálně. Chvíle klidu, pohody střídají chvíle s pocitem osamění, samoty, smutku. Ale snad najdeš sílu neskončit jako ten kluk, jak píšeš, co ho pětkrát zachraňovali, než se oběsil doopravdy… Jo, a do Ruska pojede kamarád Tomáš Netopil, někam na Kavkaz, tak by tě mohl navštívit. Je to k tobě z Kavkazu daleko? Jo, a prý seš o pět stehů na hlavě bohatší. Nepřeháněj to, aby Praga díky tvé mladické nerozvážnosti nezkrachovala. Cirkus stojí na klaunech! Nebo mám poslat motoristickou helmu?… Poslala jsem ti pár knížek do Karši, ale řekli mi, že to tam může jít i dva měsíce. Tak se za ně modlím… Koukej, Jirko, vůbec se mi nelíbí tvoje líčení. Je to blbost mít tak výrazně formovaný kostým a pak k tomu klasickou masku Augusta. Je to bordel na kolečkách. Lidem je to jedno, naopak jim vyhovuje, že snadno poznají klauna. Prostě konvence. No, ono to asi je těžké se s nimi o čemkoli dohadovat. Jinak jsem viděl v Paříži docela zábavný anglický film. Je to jiná dimenze gagu. Chtělo by to popis některé scény, abys ten druh žertu chápal. Každopádně se vyznačuje kosmickým rozměrem a ověřil jsem si, že logika stále zůstává základem dobrého gagu. Tedy až po jeho lidské míře, ta samozřejmě je stále a zaplať bůh mírou. Viděl jsem i jeden dobrý film v TV. Na tom mne nejvíc překvapilo, že to lezlo z té obludné bedny. Připadá ti to jako omyl. Jsi zvyklý na horentní blbosti uspávající masy. Večerníčka pro miliony a najednou… Na delší čas jedu do Pařezovic. Tak se vrátím a ty už tady budeš. Takže se těším. Napíšu ti z Francouzska, pokud to vůbec dojde. Dělám přestavení s Bylandem. O detailech ti napíšu až po premiéře, budeš se v lecčem divit. Jiříku, jak jsi pochopil, je to dopis morálně podpůrný, abys věděl, že víme, že žiješ. Je to málo, ale leckdy hodně. To záleží na tom, jestli má člověk spalničky nebo chandru. Tak se na nás nezlob za list popsaný a věř, že bychom radši psali jinak, kdybychom mohli. Takže se mějte, pane, dobře a těšíme se na další zprávy. Domů mi už nepiš, nejsem tam. Adresa je: Theatre national de Chaillot, Place du Trocadero 75116 Paris, France… Králíci se mají dobře. Dva si odvezla Jarča s Pepou… Že se ti stýská věřím, ono nemá nic trvat příliš dlouho. Ale člověk si v životě vždycky vybírat nemůže. Teď je v Praze líně. Nic se neděje. Ale Polívka se Šaškem a královnou je KING! Já na rozdíl od tebe „plesnivím“ a bývám někdy pěkně protivná, ale co se dá dělat, některé věci se nedají uspíšit, ani uskutečnit, pokud se tak nestane sympatickou shodou náhod. Vydrž všechny nepohody, už se ti to krátí a pozdravuj tam všechny jazzové duše, a jestli se tenhle dopis k Tobě dostane, obratem mi dej vědět, zajímá mě, zda to funguje. Už se mi jeden vrátil… Kulturní zážitek? Vokalíza v Lucerně!… Zdravím Tě z hlavního města BLR, tedy Sofie. Hraju tu tři týdny v baru, kde je důležitější, jak vypadáš, než co umíš. Stroje! Asi by se divili, kdyby jim všem někdo přistřihl nitky a nechal je napospas osudu… Brácha se vrátil z Mongolska, kde vystupoval a málem zůstal, nebýt jednoho šikovného chlapíka, trčet na Sibiři. JOJ! Vlastně škoda! To bys ho tam mohl potkat!… Přišel zpátky balík, co jsem ti poslala. Asi jste už jinde. Nazpátek došel značně rozervanej, mockrát převazovanej, ale obsah celej. Při odesílání jsem zaplatila čtyřicet korun a brácha se smíchem říká, že za zpětné doručení do vlastních rukou zaplatím stejně. Jo, a kdy bude to pozvání? Myslela jsem, že přijedu někdy v létě… Fialkovci byli v Číně a i v Mongolsku. Kaftan se tam setkal s mým tátou a vykládal, že celou dobu chlastal. Tak jsme jim dali přezdívku destilovaný soubor. A co jinak, jak ti jde umělecká vojna? Pozdravuj zvířátka a vojně zdar. Co dělá kačer?… Posíláme pozvání pro toho tvého Juru, co hraje na basu. Musí tam dopsat délku návštěvy. Doufáme, že když přijede, že se o něho postaráš! Zelenina je už sklizená a králíků ještě osmnáct. Skoro každý týden jednoho zabíjíme! Nyní jsi asi na Sibiři. Nejsou tam velké mrazy? Na ty bys nebyl dostatečně oblečen. Máme půl pytle vlašských ořechů a máma bude zanedlouho ve svém živlu v pečení cukroví a děda využívá pec na dvoře na uzení masa. Poslal nám kus šunky na ochutnání a babička šije… Přijela jsem promrzlá z hor a uvažuju, jak ti je v maringotce na Sibiři. Kolik jsi toho už odehrál? Něco přes tři sta? My asi dvacet… Dík za dopis, nosím ho stále při sobě a neustále z něho cituju. Ani nevíš a divil by ses, kolik lidí to zajímá. Snad si myslí, že spolu dennodenně mluvíme… Králíci mají zase mladé! Budu mít co dělat, abych je uživil!…Víš, že mě Tvůj dopis hrozně povzbudil před zkouškou na vysokou. Přišel akorát mezi písemnou a ústní. Prý sis vyvrknul kotník a roztrhl hlavu. To určitě děláš ty svoje strašný přemety, fliky, že jo?! Ještě se zmrzačíš. To NEDĚLEJ!… Samota je hnusná, to znám dost dobře, ale ještě horší je vzít za vděk vším, co přijde. To je pak dvojnásobná samota! Občas mi svět připadá beznadějný. Lidi už vůbec nic nezajímá. Snad se nám ještě něco podaří udělat, než se tahle planeta rozskočí na tisíce kousků. Hlavně se moc netěš, ať nejsi zklamán. Dost věcí se tady změnilo a nevzpomínám si momentálně na žádnou k lepšímu a chuť bušit hlavou do stěn stoupá. Jsou dni dobrý a pak bez úsměvu, upatlaný, lepkavý, šedivý… Zkrátka chybíš… Musí být asi fajn, že tam docházíš uznání. Nezůstaneš TY nakonec u cirkusu? Na přednášku tě ráda vezmu, ale i když je to škola filozofická, filozofii tam nepřednášej. A nepochopila jsem, jaký máš vztah k existencialismu Jsi jím ovlivněn? Snad ne. Mě Sartre, Saganová, Camuse zdeptali na dlouhou dobu. Oni nemaj vlastně proč žít, ty ale hezky hraj, ať lidi hodně tleskaj… Nazdar, jsem na dva dny v Praze. Natáčíme hudbu k představení Ta traversée du Dessert. Rád bych napsal víc, ale nemám klid. Za dva týdny je premiéra, takže když budeš louskat tyhle řádky, bude už dobojováno. Pak snad najdu čas a všechno ti popíšu. Události u divadla běžné, ale tak otravné, že bych s prací nejradši bacil. Drž se, a pokud nepíšu, tak si buď jist, že na tebe přesto nezapomínám!… Včera jsme měli samce na víně!… Oni neznají naše budějovické – Něco uděláme, neznají nahrávání zvuků do skečů, zábavy v Omlejnicích, Kaplici. Chybí společné hádky. Popeláři. V dálce slyším popeláře, jak vyprazdňují odpadky. Kdyby šlo tak rychle vyprázdnit lidi. Votočit. Všechno se vysype a prázdnýho člověka vrátí na místo a začne se znovu plnit. Když se naplní, tak zase přijedou. Odvezou tuny svinstva, ale vnímají, jen čisté popelnice. Slepci! Ale lidi zajímají jen ty prázdné, vyleštěné. Bojuj dál i předem prohranej zápas… Ani nevíte, jak mne to mrzí a bolí, že Vás musím zklamat, neboť z Vašeho dopisu jsem vycítila, že máte radost a že nové zvonečky budou. Jenže já s mou rodinou vyrábíme, lijeme velké zvony kostelní od sto do dvou tisíc kilogramů. Lití těch malých je úplně jiná technologie… Mám s tebou soucit proto, že jsem také v cizině, ovšem u mě to vypadá na doživotí. Ty od začátku střiháš metr, ale v končinách, kde pobýváš, máme hodně příbuzných. Napíšeme adresy a zajedeš k nim pro vzpruhu. Třeba do Soči nebo do Majkopu v severním Kavkazu. Řekli mi, že už nejsi ve Ferganě, ale v Novosibirsku, kde hraješ v kamenném cirkuse. To ti přeji. Uvidíš kus světa a Československo ti bude do smrti připadat strašně mrňavé. Závidím ti to. Já byla nejdál na Volze v Saratovu. V asijských republikách snad ještě existuje hedvábí, bavlněné látky. A zakopls o nějaký místní, originální hudební nástroj? Filmuješ, abys mohl promítat pro nás?… Oblíbil jsem si absurditu, díky ní jsem šťastenj, ale vím, že to štěstí mě jednou zabije, zničí. Doslova… Děda z Netolic slíbil štrůdl na vánoce!… Že prý se dá malovat po večerech, jako hobby, asi. Teď mám čtyřicet minut čas, tak něco nakreslím, ale na to se musí myslet celý den, každý den, od rána do večera, teprv pak může z tý hlavy něco vylézt! Jsme pokrytci. Celá zeměkoule je jak vajíčko ve skořápce pokrytectví. Připadá mi, že jsme jako paneláky. Placatí, hranatí, s rohama omlácenýma. Jdu odnikud nikam. Brodím se mezi ploty. Padám do měkkého asfaltu. Pokouším se vstát. Držím se pevně plotu. Vítr na mě nalepil chuchvalce šedivého peří. Nemůžu dýchat. Jdu odnikud nikam… Ruská samice měla osm králíků. Tři bílé a pět černých. Zůstali pouze čtyři. Ostatní zahynuli… Dopis přišel zpátky. Až z Moskvy. Ale alespoň vím, že jste někde v Čardžau…Baví tě to ještě, když to musíš hrát pořád dokola? Jaké máš oblíbené cirkusové zvíře? Je to kamarád? Bližší než drezér?… Lidé se tady dál milují, nenávidí, usmívají, pláčou, jsou smutní, rozervaní, neposlušní, rozjásaní, ale jen se na sebe připitoměle usmívají, jako by se nic nedělo v nich samotných ani okolo nich. A pravda je zakopaná hluboko. Ti, co to vědí, musejí být naštvaní na všechno, na celej tenhle rozbolavělej svět, kterýmu rány mokvaj a nehojej se. Jen proto, že se jich každý bojí dotknout a nádhernej život umírá, pomalu z něho vytéká hnis, ale hned se tvoří další, protože není nikdo, kdo by mu pomohl… Ruská má šest mladých a stříbrná pět… Novou vlnu zakazují, vadí jim už i názvy Jasná páka, Žabí hlen, Devizový příslib, o Pražském výběru nemluvě. Z úsměvu je křeč… Přišla ti upomínka z knihovny, měls vrátit nějakou knihu. Tak jsem jim napsal, že jsi v cizině, kde a s kým, a oni ti to prodloužili do konce roku. To bys snad mohl dočíst a už tu doufám budeš. Také ti poslali devizové konto. I s šekovou knihou a podpisovým vzorem… Byla jsem v cirkuse a jedné krotitelce se splašilo pět krav. Strašně rychle kolem ní klusaly a kroužek se zužoval a zužoval. Také se vám nějaké zvíře splašilo? A viděla jsem tři kazašský klauny. Ty znáš asi osobně, ne?… Už padám vydělávat do hnusnýho pajzlu, fujtajblovýho báru a ty napiš, jak vesele rozveseluješ lidi a kdy zvedneš kotvu a obrátíš plachty na západ, kde vítr zpívá diviznám… Čekáme na tebe, tak dělej… Králíci mají další mladý…
Je to zvláštní pocit, číst a ocitnout se tak daleko. FOTO archiv autora
Je to zvláštní pocit, číst a ocitnout se tak daleko. Listovat jako tenkrát, a tím se propadnout do stepí tisíce kilometrů vzdálených. Opět tam být. Zpět v jedenadvacetiletém těle.
Omládl jsem a snad proto mi po dvaceti šesti letech dali na AMU smlouvu na neurčito.
Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 69)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Viktor Parkán
Úžasný,
nemohl jsem se od toho odtrhnout.
Bilbo díky!
18.04.2018 (10.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
…
Ptáš se jak mi dupou králíci,
skvěle, pojď si poslechnout,
sevřeně v trojstupu
obcházejí chalupu,
smělý úsměv na líci,
tak mi dupou králíci.
Skvělý text, Jiří.
Otisk života, otisk doby.
Otisk Tebe.
Stejný krok, stejný fous,
každý láskou by tě kous,
v očích žár a pevný cíl,
tak ti dupou králíci.
🙂
19.04.2018 (1.04), , Trvalý odkaz komentáře,