Divadelní noviny > Blogy

Clown Bilbo bloguje (No. 70)

Ze zimy je hned žhavé léto. V jedinou chvíli vše rozkvétá a vítr žlutí pylovými samčími pohlavními buňkami, jemným prachem nohy, kalhoty, stoly, vozy… Zbarvené mraky letí vzduchem a budou násilnit, mermo-mocnit, sexuálně zneužívat…

Lidé prchají a prožloutlé oblaky letí s větrem o závod. Všichni volají – Zavřete se doma, zabedněte okna, dveře, duše… Kolem létají a vše poznačí samčí pohlavní buňky… I plíce naplní po okraj! Ty hned vyfukují pylový dým a miliardy pylových zrn hledají bliznu k opylování. Co z tohoto velkolepého rozmnožování, páření kromě rostlin vzejde?

Řemeslníka, aby člověk pohledal jak jehlu v kupce sena. Když se něco pokazí v koupelně, voláme jednoho, ač se maličko děsíme, s čím zas přijde. Kapající baterie u umyvadla nebo vany?

Prosím, nešlo by, jako kdysi, vyměnit jen těsnění?

Těsnění. To by chtěl každý, vyměnit jen těsnění… chacha… Těsnění! To nejde! Je to úplně zbytečný! Nejlepší je vyhodit celou baterii! Odšroubuješ to, vyhodíš a našroubuješ novou! Za chvilku je po všem. Pár minut a je to! Paráda!

Ale vždyť je skoro nová, krásná pochromovaná baterie! Není to škoda? Je to nešetrné. neekologické…

Kdo šetří má za tři, co? Taky si naletěl zeleným panáčkům? Jaká škoda? Jééééé škoda je leda nevypít studený pivko, panáčku… Poslyš, je to po záruce?… Je!… No tak pryč s tím!

Ale přeci to těsnění, který kdyby se vyměnilo…

Běž s tím nesmyslem… Těsnění! To by chtěl každý. Za pár korun, gumičku sem, gumičku tam… Blbost a k ničemu! No víš, kam by se to muselo dát?! Co je potřeba povolit, rozebrat, víš to? Nejsem nějakéj nimrálista, ale klidně půjdu, ať se v tom tedy ponimrá někdo jinej… Já povídám, je to po záruce? Je! Tak vezmu hasák a zakroužím na jednu stranu a pak s novou baterií na druhou a je hotovo!…

No dobře, je to škoda, ale tak my koupíme nějakou lepší baterii, aby déle vydržela, aby…

No to můžete… chacha panáčku! Dražší baterii, to mě podržte… chacha… aby vydržela déle… chacha…

Po týdnu.

Tak tady ji máme. Je italská, retro!

To vidím, oči ještě mám, ne?… Pěkná, ale myslíte, že vám po záruce nezačne znova kapat ? Začne! Kapy kap… polehoučku, pomaloučku… Kapy kap… chachacha!

Ona stála dvojnásobek normální, tak snad…

Tos mě pobavil. Úplně se musím smát… chááá! Já se snad zlomím v boku, jak se musím řehtat… Vydrží, vydrží… i dvojnásobek… chacha… Ale vsaď se, že po záruce začne kapat… kap kap kapy, kap kapy, kap… Ono to vypadá pěkně, ale pak to musíš stejně vyhodit. Chááá… že prej to bude na věky… Žádný kapy kap… kapy kap… Tos mě dostal… Kolik stála?… Tě pic, to jsou zbytečně vyhozený peníze…

Tahle má prý uvnitř kuželky místo těsnění, a ty se dají vyměnit…

To ti říkal kdo? Na to se ti každej normálně zkušenej instalatér vykašle, aby se patlal s výměnou jakýchsi kuželek chááá…Popadne zkušeně hasák a pryč s tím!

Obdobně vyměňuje bojlery. Zeptá se na značku, přiveze nový…

Odšroubujem, odneseme… Pomoz mi… Tak, a jdem na to, aby se panička mohla večer ošplouchnout teplou vodičkou, že… chacha… Á SAFRA! No, to je průser! On má jinou rozteč než ten starej, proč to ty blbouni dělají? Stejná firma, značka, ale rozteč jiná…

Sedne si na vanu. Rukama si zakryje obličej porostlý strništěm. Snad začne plakat?

Co s tím?… To je hrůza! Ty nám udělali čáru přes rozpočet. Místo šup šup to bude… Jestli se tam vůbec vejde. Malér… velkej malér!

Jé, to je mi líto, že s tím bude práce navíc…

Jo, panáčku, místo šup šup to bude šílený… Co s tím, co s tím…

Masíruje si otylé čelo, bradu, krk. Oteklou dlaní si projíždí zbytky opocených vlasů.

To je mi hrozně líto, ale myslíte, že to půjde udělat?

Nevím nevím… Jdou na mě z těch výrobců, blbounů, mrákoty. Proč to ksakru nedělají pořád stejný?… Jak to provést, jak…

Ale snad to půjde? Snad se to podaří?

Já vím, panička se těšila na vanu s teplou vodou. Ta by byla dobrá, co?

No to jo. Připomínáte mi jednoho, co vyvážel žumpu. My ho honili po vesnicích, na kole jsem za ním uháněl, nakonec ho chytil, a když jsem ho prosil o vyvezení, říkal, v kolik by se vám to hodilo? No třeba zítra ráno v devět? V devět ráno… V devět ráno… To by bylo dobrý, co. V devět ráno, to by bylo dobrý! A samozřejmě, že nepřijel a hon pokračoval… Myslíte, že to tentokrát skončí jinak?

Jo, nějak to vymyslím. Ale jak.. .JAK?… Hlavně, aby měla panička horkou… Jo jo… To by bylo dobrý!

Po půl hodince přemítání, poposedávání, hořekování se postaví, utře orosené čelo a rozhodně vzdychne: Nedá se nic dělat, budu sekat. Zajedu domů pro ruční sbíječku a začneme, aby měla panička vanu plnou!

Za hodinu je zpět a už se vše ztrácí pod prachovou vrstvou. Moskevská kamarádka Ira, které zrovna tráví týden u nás, vyjde z mraku, zakašle, zavzlyká: To je jako u nás. Eto znajem očeň charašo! A s mokrým hadříkem přes ústa se ztrácí v šedočervené mlhovině. Rachot sílí a on nadává, hartusí…

To mi byl čert dlužen! Výměna bojleru? Obyčejná výměna… Proč zrovna já musím mít takovou smůlu! Do toho vepřovice… Drolící se, drolí… v prach… Já se udusím…Proč zrovna já?!

Dokonáno. Přístroj zavěšen. Zíráme na hlubokou černou díru vespodu. Dvanáct dlaždiček vylomených, vyštípaných. Zahlédne naše vyděšené tváře.

Klídek! To vám dodělá někdo jinej. To je maličkost, to se jen vyplní a zakryje… Dlaždičky si tam nalepíte i sám… Nebo někoho poproste… Já už ne! Já měl vymyslet a přivést teplou vodu, aby panička… To jsem udělal. Teče? Teče! Zatím studená, ale než panička přijede, bude… bude dostatečně vroucí. Jen aby si neopařila… chacha… svá pěkná ňadříčka… chacha… Ostatní je na jiných. Musím na pivo!

Týden stíráme jemný prach. Vrstvu za vrstvou. Každou knihu. Znovu a znovu. Přesto sedá dál. Tu přijede přítel a… On neví, že dnes se dá každá rozteč seštelovat?! Vůbec nemusí bourat, stačí měřit…

Vzor je důležitý. Vzor má svůj nezaměnitelný autentický svět, kterým nás ovlivňuje. Vlastní skryté síly se začnou probouzet ze vzdoru k němu a nakonec osvobodí naší osobnost. Elias Canetti napsal: Čím bohatší byl svět toho, který ho ovládal, tím bohatší se musí stát jeho vlastní svět, který ten starý potlačí. Je tedy dobré přát si silné vzory… Neboť nikdo, kdo začíná, nemůže vědět, co v sobě nalezne. Jak by to mohl i jen tušit, když to ještě neexistuje. S vypůjčeným nářadím vniká do podloží země, které je cizí a vypůjčené od druhých. Stane-li poprvé před něčím, co nezná, co k němu odnikud nepřišlo, zděsí se a zavrávorá: To je to vlastní… A bude-li mít odvahu, aby se probral z prvního zděšeného vrávorání, aby toto vlastní poznal a pojmenoval, začne jeho osobní, vlastní život.

Až tedy OPĚT začne kapat, a kapat začne jisto jistě, poučen tím vším vyměním těsnění, kuželky sám, se svým nářadím. A najdu tím sám sebe. I po záruce! Nebo zavolám, přeci jenom, zkušený vzor?!

To by bylo dobrý!

P. S.: U Kratochvílů byl tentokrát salon Pouť na Kyklady. Otevřený křest Zdeňkovy elektronické knihy. Když po všech vyslechnutých příhodách a řeckých pamlscích zavřu v posteli oči, ocitám se na ostrově Naxos. Spatřím malého, zlobivého Dia jak trápí své vychovatelky. Zahlédnu i Thésea, jak opouští svou Ariadnu, dceru krále Mínoa. Tu, která se do něho předtím vroucně zamilovala a pomohla mu přemoci Minotaura a vyjít z knósského labyrintu. Théseus se ale zamiluje do její mladší sestry Faidry. Mrká na ní, líbá jí, hladí a Ariadna zradu neunese. Vrhá se z vysokého útesu do moře! Naštěstí ji těsně před dopadem zachytí bůh vína Dionýsos, který tu čirou náhodou právě pluje na škuneru, a pojme ji ihned za ženu. To muselo být přistání, to musely být silácké paže na zbrzdění něžného, nešťastného těla. Letí z mohutné skály. Vlasy jí vlají, šaty strhává zrychlující se proud, je téměř nahá… Tu jí sevře mužné objetí. Přitiskne, přivine, ofinu upraví… Co mohla udělat Ariadna jiného, než se znovu zamilovat?

• Autor: Jiří Bilbo Reidinger
• Publikováno: 20. května 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 70)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ