Clown Bilbo bloguje (No. 83)
Člověk se každý den něco naučí. Něco se dozví. Při rešerši na novou komedii Smyčka jsem narazil na frontální lalok! Je to nejmladší část mozku za čelem, která nám umožňuje, abychom přemýšleli o tom, o čem jsme přemýšleli. Právě proto máme vysoké čelo a naši psi, kočky ne! Když se po úraze hlavy naruší spojení, občas končí možnost reflexe našeho konání.
Parietální laloky jsou jedním ze čtyř hlavních laloků nebo oblastech mozkové kůry. Parietální laloky jsou umístěny za čelní laloky a nad spánkových lalocích. Tyto laloky jsou pro funkci a zpracování smyslové informace, porozumění prostorové orientace a uvědomění si vlastního těla zásadní. Repro archiv
Kouknu po kolemjdoucích. Tolik narušených spojů! Jeden má lalok vysoký, druhý placatý… I slepice ho má vyšší! Tenhle má zaječí. Zajíc se silnými, dlouhými běhy… To mě zanese na jih Čech k nedávné příhodě.
Čelní lalok je největší ze čtyř hlavních laloků mozku savců , je umístěn na přední straně každé hemisféry (v přední části mozkovém laloku a temporálním laloku). Repro archiv
Pacienti čekají u doktora. Řada pomaloučku postupuje. Posouvají se zadkosunem po čalouněných židlích k vstupním dveřím ordinace. Tu a tam se tok zastaví. Všem v hlavách zabručí – Ten toho má asi víc! Smůla! – A čekají v poklidu dál. Čas letí. Po chvilce se v podřepu přesunou na sousedovic sesli. Znovu dlouhá pauza. Jako v dramatu. – Ten toho panečku má! Smůla! – Tu sedmdesátiletému Pepovi zazvoní mobilní telefon.
Ahoj, tak kde seš? Foto archiv
Ahoj, tak kde seš?
No u doktora, čekám v čekárně!
Jak to u doktora? Vždyť ten ordinuje jen do páté, a je čtvrt na šest!
No a co, je nás tu hodně, asi to natáhnou… Já vydržím!
Tak už jedeš domů? Foto archiv
Telefon za půl hodiny opět vrní.
Tak už jedeš domů?
Ne, ještě čekám v čekárně. Teď se to dlouho nehýbá. Chudák doktor.
No, nevím, nevím… To on už asi odešel.
Co by odcházel, vždyť tady trčíme už přes dvě hodiny a sestra nic neříkala!
No nevím, nevím, aby nebyli fuč.
Neblázni… Uklidni se! Za chvíli jsem doma.
Uklidni se! Za chvíli jsem doma. Foto archiv
Sedí, sedí. Reptají. Někdo se zvedne. Popojde. Už už chytá za kliku, chce zaťukat na dveře, kde visí obří cedule – NEKLEPAT! BUDETE VYZVÁNI! Neodváží se. Další telefon.
Tak už?
Ne! Je to divný… Šlo to pomalu, ale přeci jsme postupovali, teď přes hodinu nic!
No to jsou dávno v trapu. Schválně zaťukej…
Nic uvnitř neslyším. Foto archiv
Pepa nesměle ťuká.
Tak ozývají se?!
Ne. Nic uvnitř neslyším. Ticho jak v kostele.
Tak vem za kliku!
Myslíš? Tady píšou vyčkejte, budete vyzváni!
No tak čekej, čekej, když jsi natvrdlej!
Takhle se mnou nemluv! Nejsem natvrdej… Potřebuju vyšetřit, a když už tu čekám tak dlouho, tak na minutě navíc nesejde!
Jak chceš. Klidně si tam ustel… Ráno doktor jistě přijde!
Jak chceš. Klidně si tam ustel… Foto archiv
Po několika dalších minutách ťukání, bušení se odhodlají vzít za kliku. Dveře se překvapivě otevírají. Hurá! Jsou uvnitř! Ordinují!… Ještě chvilku počkáme!… Vteřinovka se protáčí dál… Otevírají nesměle dokořán. Vstupují do ordinace.
Dobrý den, omlouváme se, ale jen jsme chtěli vědět… Haló! Je tu někdo?!
Haló! Je tu někdo?! Foto archiv
Deset pacientů hledá ve dvou místnostech sestru s lékařem. Nikdo nikde.
To mě podrž! Oni odešli zadním vchodem!
Proč by to dělali?
No padla, a šli!
Neudělali by z nás takové idioty! Ne?! Foto archiv
Přece by nám to řekli, ne? Neudělali by z nás takové idioty! Ne?!
Když myslíte… Já jdu domů.
No to je… Zbytečné tři hodiny a oni frnknou! Bez rozloučení… Ahoj Marie, víš co se stalo?
Kvůli tomu my voláš? Že bez slov odešli?… Já ti to říkala už před hodinou… Měls mi věřit!
Vážení, mrkněte nejdříve na frontální lalok, ať víte na čem jste. Foto archiv
Tady by se frontální lalok opotil. Zkoumáním neprozkoumatelného… Jako z Bulgakova. I v „první linii“ se najde slabé místečko, které má frontální lalok zajíce. Proto vzal do zaječích!… Připomíná mi to útěky majitelů soukromých domovů důchodců ve Španělsku. Během virového šílenství nechávali za zavřenými dveřmi dusící se staříky, stařenky. Po týdnu vylamovali zámky a nacházeli jich desítky bez dechu… Přemnožení zajíci!…
Vážení, mrkněte nejdříve na frontální lalok, ať víte, na čem jste. Nic vás později nepřekvapí!
Komentáře k článku: Clown Bilbo bloguje (No. 83)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eva Grüsserová
Ahoj Jirko,
zaujaly mě tvé poznatky o lidském mozku. Lidský mozek je dosud jedna z nejméně prozkoumaných částí lidského těla. Bohužel. Jak vzniká Alzheimer, jak zabránit demenci, nikdo neví. Bylo by dobré to vědět. Nebo zjistit, co se skrývá v mozku psychopata?, a tušit co chystá, aby co nejvíc zmanipuloval lidi a měl z toho on nejvíc? Škoda, to se taky nedozvíme. Známe jen obecné rysy psychopatie, musíme se naučit s psychopaty žít. A je jich kolem nás dost.
A k těm tajům mozku:
Moje maminka měla jednou – bylo jí 84 let – výpadek zrakového pole – viděla několik minut jen tmu, jelo se na CT a bylo zjištěno, že maminka v oblasti mozku zrakový nález nemá, ale někde v jiné části mozku má nález, který by měl způsobovat nerovnováhu, labilitu, padání. Lékařka nám přímo nutila fakt, že maminka musí často padat a ztrácet rovnováhu. To se ale nestalo nikdy, pokud právě nezakopla o něco, co si před chvílí dala do cesty.
A k těm dusícím se staříkům, které opustili ošetřovatelé, možná se to stalo ve Španělsku, rozum mi to ale nebere.
Vlastně je to takové zabití vinou nedbalosti.
A k tomu nekonečnému čekání na doktora. Stalo se mi 3krát, že jsem takhle blbě čekala. Třeba jednou jsme čekali na převaz syna po operaci v nemocnici na lůžkovém v Motole, bylo mu 7 let a já mohla být na oddělení s ním. Byl víkend a někdo neřekl kolegovi chirurgovi s víkendovou směnou, že má zaběhnout na jiné oddělení, aby udělal převaz. Musela jsem se starat sama. V neděli se podařilo po mých urgencích někoho sehnat. Omluvili se pak, snažili se napravit, ale zánět v hluboké ráně se již rozběhl.
Po druhé jsem čekala na kontrolu a převaz po operaci žil já. Přišla jsem první do ambulance, předala operační zprávu, volali si všechny, co přišli po mně, ale nechtěla jsem jim do práce mluvit, a tak jsem čekala a čekala. Když jsem byla v poledne už v čekárně chirurgické ambulance sama, dovolila jsem si zaklepat. Vyšla sestra a co prý chci, když už ordinace skončila, převaz ? No tak to jsme někam založili vaši kartu – a šla shánět doktora. Ten po obědě dorazil a omluvil se.
Prostě někdo něco zapomněl a mělo nebo mohlo to mít důsledky. Zastávám se doktorů, i oni mohou zapomínat, ale odcházet a utíkat před pacienty a nechat přitom otevřenou ordinaci – to by neměli.
Pozdravuje Eva
01.06.2020 (9.21), , Trvalý odkaz komentáře,