Divadelní noviny > Názory – Glosy
Co by vyprávěl výstavní sokl?
Soubor 420PEOPLE patří k těm nejlepším na současné české taneční scéně. Po loňské výrazné spolupráci s choreografkou Sylvou Šafkovou a Orchestrem Berg (INspiraCe) a premiéře Nebesa v koprodukci s Losers Cirque Company představil na začátku aktuální sezony inscenaci EVER. Umělecký šéf souboru Václav Kuneš ke své nové choreografii říká: EVER není příběh, je to moment a místo zachycené tancem.
EVER není příběh, je to moment a místo zachycené tancem. Foto: archiv souboru
Na prázdné scéně se světlým baletizolem a skvělým světelným parkem se objevují čtyři tanečníci, přesněji dvě dívky a dva muži. Pomalým tempem obřadně přicházejí a nesou LP desku, kterou pustí na starém gramofonu. Je to takový opotřebovaný začátek, který má být jistě spíše vtipem. Rozhodně se nehodí k elektronické hudbě uznávaného a dlouholetého DJ a skladatele Ladislava Zensora alias Exhausted Modern. Hudba je v choreografické tvorbě Václava Kuneše vždy zásadním tématem a Zensorova elektronická kompozice souzní s jeho pohybovým slovníkem.
Tanečníci Francesca Amy Amante, Veronika Tököly, Filip Staněk a Michal Toman jsou všichni v dobré formě a choreografovu vizi a nelehký taneční rukopis zvládají skvěle. V první části se postupně střídají v kratších sólech i skupinových tanečních výstupech, poměrně dost využívají principy rotací, skluzů, převalů, ostrých bojových pohybových sekvencí i delších pohybových frází bytostně spojených se zemskou přitažlivostí a bytím na zemi. Tempo je velmi proměnlivé, variace přecházejí od velmi rychlých i těkavých pohybů ke klouzajícím, až vláčným.
Prostor je modelován světelnou hrou Jana Mlčocha, již v druhé části doplňují jednoduché světle šedé hranoly, sokly či krabice. Tanečníci je přemísťují, rozkládají a zase skládají. Stavějí se a lehají si na ně, ukazují se ze všech úhlů, též se do nich chtějí ponořit. Jejich počínání připomíná dětskou hru. Zároveň je jistou formou exibicionismu. Kdo je lepší, kdo vynikne víc a unese zvědavé pohledy těch, kterým neunikne ani nejmenší detail vašeho těla, vašeho výrazu? Komu dělá dobře, když se předvádí a je na něj dobře vidět, a kdo tím trpí a může být i nepříjemně zaskočen? Kým vlastně jsme, když se na nás nikdo nedívá, a kým jsme, když nás pozorují?
V inscenaci jsou použity texty namluvené Davidem Prachařem a Lucií Trmíkovou. Jedná se o esej Několik poznámek ze Švédské zápalky Václava Havla, báseň Pospolitost Liu Ka-shianga a Modlitbu Jana Skácela. Do tanečního ztvárnění se ovšem toto myšlenkové podhoubí příliš neotisklo.
Hravost a energie, energie a hra, která z tance vyplývá, to je hlavní sdělení nové inscenace. Nic víc, nic míň.
///
420PEOPLE, Praha – Ever. Choreografie Václav Kuneš, dramaturgie Lucie Němečková, hudba Exhausted Modern, scénografie Lucia Škandíková, kostýmy Olo Křížová, světlo Jan Mlčoch. Premiéra 12. září 2022, La Fabrika, Praha.
Komentáře k článku: Co by vyprávěl výstavní sokl?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
