Divadelní noviny Aktuální vydání 22/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

22/2024

ročník 33
24. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Co je dnes alternativa – či co by měla být?

    Alternativa byla hudební festival, na kterém jsme se poprvé potkali s Tomášem Vtípilem coby účinkující muzikanti… Ale vážně… alternativa je vždy vůči něčemu, za něco… něco místo něčeho, něco proti něčemu, něco, co vyrostlo jako náhrada, jako odpověď na přežitý, vyčerpaný stav věcí, alternativa je vždy něco, co se vzpírá zavedeným, prošlapaným cestám. Alternativa má volit vždycky ty obtížnější cesty… hlavně hledat, volit mezi vzájemně se vylučujícími možnostmi.

    A přitlouct si varlata k Rudému náměstí je alternativa vůči teroru, který se třeba v Rusku děje… ukázat bolest, jakou ti působí… pro mě je alternativa synonymem opravdovosti.

    Například klasická ruční tesařina je dobrou alternativou ke způsobu, jak se dnes běžně dělají krovy… nebo práce zahradníka je dobrou alternativou k práci skladníka v jednom z milionů českých skladů. Sklady na okrajích měst jsou špatnou alternativou k obchodům uvnitř města a k trhům na náměstí… Cikánský život je dobrou alternativou k životu usedlému…

    Živé divadlo může být také dobrou alternativou k jakékoli neosobní, narůžovo přívětivě natřené, konzumní zábavě. Přečíst si dobrou báseň je správnou alternativou vůči řeči, která se k vám dostává z novin, monitorů, z tváří, které jen opakují slyšené, přečtené a viděné…

    Rád tady vzpomenu třeba na Pavla Zajíčka a jeho DG 307. Oni byli dobrou alternativou vůči normalizační zábavě, která nám dnes opět, kvůli dramaturgům rádií a televizí, vstupuje do našeho světa, do naší současnosti… to je hodně špatná alternativa, která si žádá adekvátní odpovědi!

    Ano, jsme svobodní… můžeme si dělat, co chceme…, ale stalo se to pro nás samozřejmostí…, a tak jsme v tom nejhorším slova smyslu alternativní. Můžeme jít do hloubky…, ano…, ale to je námaha… a námaha nám nevoní, námaha není alternativní. A tak začíná vítězit ta pohoda nastartovaná v minulé době – a jako by se prohloubila, hoří nám koudel u prdele, a my? S hlavou svěšenou dopřáváme sluchu neonormalizační zábavě? Co je alternativou vůči této situaci? Budu parafrázovat Nikolaje Stankoviče: Co dělat, když Neckář, Gott, Vondráčková stále ještě vítězí? Co dělat, když vás ti nesmrtelní nebo jejich děti chtějí prosladit k smrti? OMNIA ORTA CADUNT! Nový Orfeus musí vyjít z lesa a musí probudit spáče!

    Krátce… alternativa je jasná, přímá a razantní odpověď na stav věcí, na stav světa, ve kterém žiješ, když máš oči k slyšení a uši k vidění.

    Alternativa byla, je a bude, pokud se o to budeme starat – pokud občanská společnost bude fungovat tak, jak má, a ne jen tíhnout k bezstarostnému, pohodlnému, vegetativnímu stavu, ke stavu, kdy lidé odmítají brát odpovědnost za svět, který je jim svěřen do opatrování.

    Alternativa se prostě děje, když pořádně dýcháš, když pozorně vnímáš, když se nad sebou neroztékáš, když netěkáš, a hlavně když hledáš, když taky bloudíš a ztrácíš se, když konáš v nepohodlí a v nepřízni.


    Komentáře k článku: Co je dnes alternativa – či co by měla být?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,