Co je ukryto za deskou?

Dne 10. září 2010 došlo před domem č. 2020 v ulici Barbory Kobzinové, významné měštky a mecenášky německobrodské z 18. století, ke kuriózní události: za přítomnosti asi 300 občanů nyní havlíčkobrodských byla na rodném domě dosud žijícího umělce Pavla Landovského, odhalena pamětní deska! Eugen Brikcius, který byl požádán o „laudatio“, na to upozornil hned v úvodu své řeči: to tu ještě nebylo!

Nápad vznikl na oslavách 70. narozenin Jiřího Dienstbiera, tedy přibližně před čtyřmi roky, vzpomíná jeden z hlavních iniciátorů, autor projektu Luboš Göbl. Zdeněk Hrabica a Pavel L. se tehdy dohadovali o významnosti rodáků z Vysočiny a debata skončila konstatováním, že Mistr Pavel by si zasloužil pamětní desku. Při našich nepravidelných setkáních u Richarda Haška na Lipnici mi dal Zdeněk Hrabica tuto možnost ke zvážení realizace. Napsal jsem do Kytína a přibližně po roce se ozval telefon. Dohodli jsme schůzku, vzal jsem s sebou sochaře Radka Dvořáka a odjeli za Pavlem do Kytína. Po měření a studijních fotografiích jsme se dohodli na formě trojdílného kriminalistického portrétu a Radek začal pracovat.

Pamětníci a zasvěcenci snadno poznají, že triptych se skládá z profilu Tondy Boháčka (z filmu Utrpení mladého Boháčka), anfas je Major Terazky (Černí baroni), poloprofil je pořízen podle civilní fotografie z roku 2007.

Mistr byl přivezen onoho památného odpoledne, obklopen dcerami a vnučkami, a s výkřikem Dejte mi hůl! a za zvuku fanfár pomalým krokem dokráčel k vysokému vyřezávanému křeslu před domem (též dílo pana Dvořáka); důstojný a monumetnální jako král Lear naslouchal Brikciovým slovům v řeči volné i vázané. Brikcius obřadně odhazoval na zem přečtené listy, šedivý hadr z desky byl úspěšně odstraněn a přítomní upřímně zatleskali.

A náhle nastal zlom: k Pavlovi přistoupila se srdečným objetím starší dáma – Naďa Urbánková! Žije v Želivu a pracuje pro lokální rozhlas. Sedíc mu na klíně zanotovala s Pavlem písničku, kterou kdysi spolu zpívali: Bylo jedno děvčátko v naší ulici…

Od začátku přátelská, ale přece jen slavnostně zdrženlivá nálada byla prolomena do sousedské veselosti. Současní majitelé domu, pan František Holas s půvabnou chotí Alenou, pozvali všechny přítomné na svou velkou zahradu za domem, prý byla tak velká i v době, kdy se tam proháněl malý Pavlík, kde čekalo bohaté pohoštění. Tento havlíčkobrodský podnikatel nejen že dovolil, aby na jeho dům byla usazena deska, ale zároveň v jeho poměrně velkém sídle v suterénu se nachází Mediální centrum, které tvoří Kancelář havlíčkobrodského zpravodaje Českého rozhlasu Region, televize HBin a studio Libora Blažka a v neposlední řadě Centrum Vysočina, o.p.s., v osobě pana Milana Pilaře hlavní organizátor projektu „deska“.

Proč o tom píšu tak ze široka? Rodný dům P. L. má štěstí: je nejen v ulici nesoucí jméno osvícené ženy Kobzinové; naproti přes ulici sídlilo nejstarší brodské gymnázium, později v roce 1834 proměněné v hostinec Rebel, kam docházel i Josef Dobrovský, kousek pod kopcem je stará klášterní škola, tzv. Štáflův dům. Snad genius loci?

Pro nás Pražáky bylo příjemným překvapením, že hlavní město Vysočiny má svůj kulturní život, plno lidí s nápady, které jsou schopni i realizovat. Přetrval dobrý pocit, že Češi, přes všechny lamentace, jsou národ kulturní i mimo velká centra.

Helena Albertová