Divadelní noviny > Kritika

Co s andělíčky? aneb Rokoko 2021

Rokoko je mezi scénami Městských divadel pražských tak trochu popelkou. Co s nehlubokým kabaretním jevištěm a andělíčky na zdech, při poslední rekonstrukci přemalovanými na tmavě rudou? (V + W je v době zdejšího působení zakryli…) Zatímco další dvě scény MDP jsou poměrně konkrétně zacíleny, repertoár Rokoka není tak pevně ukotven a ponejvíce balancuje mezi kabaretně či revuálně laděnými produkcemi a intimními, vztahovými dramaty.

Z repertoáru dalších dvou scén není těžké odvodit, že nejrozměrnější ABC se logicky soustředí zejména na tzv. velkou činohru, schopnou oslovit široké spektrum diváků, a v menší Komedii je naopak doma experiment. Ale co s Rokokem, jehož nespornou výhodou je, že tu diváci mají herce na dosah? Tři projekty, kterými scéna na podzim vkročila do nové sezony – Přes čáru režiséra Tomáše Loužného, Posedlost Jakuba Šmída a Honzlová Jakuba Nvoty –, poukázaly na repertoárovou různorodost a zároveň na přednosti a omezení této scény.

Z-efekt v praxi

Inscenace textu německého autora střední generace Philippa Löhleho Přes čáru byla nečekaným překvapením. Hra, již Městská divadla otiskla v překladu Jany Sloukové ve svém časopise Moderní divadlo (č. 1/2021), tematicky stojí někde mezi fiktivním doku-dramatem a groteskní hyperbolou o tzv. efektu motýlích křídel. Autor si v lynchovském stylu pohrává s banálními situacemi, které však dají vzniknout sledu podivných událostí, čímž zcela nečekaně, ovšem naprosto fatálně ovlivní celosvětové dění. Okolnosti podivného případu s globální dohrou se dozvídáme prostřednictvím dvou inspektorů, kteří dostali na starost ex post vyšetřit, co se vlastně stalo a proč. Spletitý příběh se tak vyjevuje skrze jejich vyprávění, ilustrované scénickými prostředky v podstatě coby divadlo na divadle. Děj začíná příchodem mladého ambiciózního policisty do jedné ospalé vesničky v Sudetech, na samotné hranici mezi Německem a Čechami. Dveře se tu nezamykají, volně průchozí jsou i hranice a k místu patří i jistá mystika v podobě začarovaného lesa, kam se nezletilé holčičky chodí mazlit s chlupatým obřím trollem.

Režisér Tomáš Loužný text uchopil s velkou obrazotvorností, podtrhl žánrovou eklektičnost zakořeněnou už v textu a invenčně obsadil nejen jeviště, ale i přilehlé prostory Rokoka – herci se pohybují v hledišti, na balkonku nad ním, ale také ve foyer. Zároveň bleskovou rychlostí střídají převleky a charaktery celé plejády bizarních postav, rozhodně je co hrát (a opravdu si všichni „vyhrají“). Nejvíce mě oslovila zápaďácká image neohroženého policisty Freda Kaufmanna v podání Petra Konáše, který zdařile paroduje americké akční hrdiny. Obdivuhodné byly rovněž divoké proměny Evellyn Pacolákové a Evy Leinweberové, s gustem ztvárňujících celou řadu ženských typů. Při všem tom humoru, který inscenace marnotratně rozhazuje na všechny strany, je ve formě důsledně brechtovská – jde o názorné předvedení různorodých možností aplikace Z-efektu na podkladu současné hry. Zároveň z celého opusu nenápadně vystupují paradoxy a absurdity dnešního globalizovaného světa, jehož politické a společenské aspekty chtě nechtě tragicky zasáhnou i do života zapomenuté varty utopené v lesích.

Vztahové drama à la Visconti

Film Luchina Viscontiho Posedlost o nemožnosti odolat vášni ve čtyřicátých letech minulého století ohromil a inspiroval celou neorealistickou filmovou vlnu, obávám se ovšem, že jeho téma i forma jsou výrazně spojeny s dobou svého vzniku. Měla jsem ten pocit už při sledování scénické verze z londýnského divadla Barbican v prestižním režijním i hereckém obsazení v čele s Judem Lawem (v roce 2017 byla uvedena celosvětově v rámci přenosu NT Live). A ani nová česká inscenace mě nepřesvědčila o opaku.

Výprava evokující nesnesitelný žár v podobě domu vyšisovaného jižním sluncem má své kouzlo, nicméně vlastní příběh s kriminální zápletkou o tulákovi, kterého nezkrotná vášeň připoutá k ženě místního bohatého Řeka, a pak ho dokonce přiměje k vraždě, mi připadal zdlouhavý, až nekonečný. Byť hereckému obsazení vlastně nelze nic podstatného vytknout, svůdná Cora Lucie Žáčkové jako by vypadla z poválečných fotografií idealizovaných amerických hospodyněk a Aleš Bílík s Radimem Kalvodou jsou pro role svalnatého Franka, respektive rtuťovitého řeka Nicka Papadakise, rovněž typově přesní.

Režisér Jakub Šmíd oživuje intimní vztahové drama mnohými symboly, například všudypřítomnými rudými rajskými jablíčky či proměňujícím se neonovým nápisem na štítě, který charakterizuje momentální situaci – Lucky Life přejde v Lucky Lie a nakonec nápis úplně zmizí. Pocitu, že tenhle typ divadla je už poněkud passé, jsem se ale zbavit nemohla.

O raném socialismu neschematicky

Do třetice – a vlastně až na podruhé – se podařilo se ctí vyrovnat s adaptací románu Zdeny Salivarové Honzlová. Po prvním neúspěšném pokusu o scénickou realizaci to vypadalo, že téma skončí v šuplíku, nakonec se ho ale chopili Marie Nováková (adaptace) s Jakubem Nvotou (režie).

Román vychází z autobiografických zážitků autorky – začala jej psát v šedesátých letech v Praze, dokončila a vydala jej v Kanadě, kam emigrovala s manželem Josefem Škvoreckým. Kniha mapuje krátkou epizodu z mládí Jany Honzlové: Celý soubor písní a tanců Sedmikrása, v němž působí jako zpěvačka, odjel na zájezd do Finska, pouze ona byla přinucena zůstat doma. Možnost nahlédnout do svých kádrových materiálů ji přiměje k tomu, že se iniciativně dostaví na ministerstvo vnitra, aby jí objasnili, proč je vlastně ostrakizována.

Scénická verze samozřejmě podléhá mnoha zjednodušením, což nemusí být pamětníkům, kteří četli román ještě v samizdatu, po chuti. Trochu nešikovně působí scénografie, kterou při proměnách dějišť přesouvají sami herci, chvílemi s ní doslova bojují.

Představení je zážitkem zejména díky Beátě Kaňokové v titulní roli. Honzlová je v jejím podání půvabná, milá, ale zároveň správně přidrzlá a trochu zdivočelá. A také poněkud zbrklá a naivní – jako by si vůbec neuvědomovala, jakému nebezpečí se vystavuje.

Putování hrdinky za dospělostí je propojeno s osudem mnoha dalších postav, zejména svérázné uklízečky, která mentálně pochází z doby „předtím“ (ironicky štiplavá Radka Fidlerová). Velkou roli samozřejmě hrají členové rodiny, v níž figuruje matka (zahořkle rezignovaná Veronika Janků), dvě sestry (Marie-Luisa Purkrábková a Agáta Červinková) a nejmladší bratr (výborný Samuel Budiman). Vnější nebezpečný svět prezentují domovní důvěrník – udavač Bomzák Stanislava Lehkého – a slídivá uklízečka Fantová Petry Jungmanové (obě postavy se mohou zdát přehnané, ale kdo zažil socialistickou realitu, dosvědčí, že zas tolik ne).

Honzlová se pohybuje mezi dvěma muži, někdejším kamarádem knězem Krůnem a úředníkem z ministerstva vnitra Sedláčkem. Nejde však o milostný trojúhelník, ale spíše o symbolický souboj dobra a zla. Ve ztvárnění Viktora Dvořáka (Krůno) a Petra Konáše (Sedláček) však obě strany vyznívají dosti ambivalentně, což příběhu dodává napětí.

Oceňuji, že inscenátorům se podařilo vyhnout schematičnosti a osvědčeným klišé, k nimž díla zobrazující období raného socialismu často sklouzávají. Zejména pro mladou generaci by Honzlová mohla být dobrou příležitostí, jak nahlédnout do složité, nejednoznačné doby, a to bez zbytečného poučování, očima hrdinky, s níž se mohou ztotožnit.

Městská divadla pražská (Rokoko) – Philipp Löhle: Přes čáru. Režie Tomáš Loužný, překlad Jana Slouková, scéna a kostýmy Petr Vítek, dramaturgie Kristina Žantovská, hudba Jindřich Čížek. Premiéra 4. září 2021 (psáno z reprízy 24. října).

Městská divadla pražská (Rokoko) – Luchino Visconti: Posedlost. Podle románu Jamese M. Caina Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Režie Jakub Šmíd, překlad Irena Novotná, adaptace a dramaturgie Simona Petrů, scéna Petr Vítek, kostýmy Lenka Odvárková. Premiéra 25. září 2021 (psáno z reprízy 21. října).

Městská divadla pražská (Rokoko) – Zdena Salivarová: Honzlová. Režie Jakub Nvota, adaptace Marie Nováková, dramaturgická spolupráce Daniel Přibyl, scéna Adam Pitra, kostýmy Katarína Hollá. Premiéra 6. října 2021.

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 28. listopadu 2021

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Co s andělíčky? aneb Rokoko 2021

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ