Co se děje na hausbótu
Dramatik Petr Zelenka rozhodně nechrlí divadelní hry nijak závratným tempem, ale když už se nějaká urodí, lze čekat událost. Tou bezpochyby nový titul Dejvického divadla Fifty je.
Foto: archiv divadla
Miroslav Horníček říkal, že má rád takový humor, kdy se zasměje dvakrát: nejprve prvoplánové hlášce a poté ještě jednou, když pochopí souvislosti a hlubší význam řečeného. A právě takový typ humoru má Petr Zelenka. Rozhodně se nebojí být nekorektní, dokonce si myslím, že většina jeho her (a koneckonců i filmových scénářů) je postavena právě na pohrávání si s nekorektností a bizarními dobovými fenomény. Jeho nejnovější text, kterým – jak všichni připomínají – navazuje na svůj autorský debut v Dejvickém divadle Příběhy obyčejného šílenství z roku 2001, bezpochyby patří k hrám nejosobnějším.
Stejně jako hlavní hrdina David, někdejší úspěšný architekt, toho času v porozvodové krizi pobývající na hausbótu, má už Zelenka padesátku pár let za sebou, takže výmluvný název je tak trochu v uvozovkách. Dotyčné číslo evokuje nejen životní bilancování, ale můžeme jej brát také jako symboliku věčného mužsko-ženského souboje, který většinou končí remízou… Patrná je Zelenkova záliba v angloamerických autorech. V jeho provokativních hláškách můžeme objevovat ironii Oscara Wilda, ale především zalíbení v americkém dramatikovi Tracym Lettsovi a také Woodym Allenovi. Ostatně Fifty je svým způsobem variací Lettsovy hry Linda Vista „po česku“.
Foto: archiv divadla
Příběh je vlastně jen krátkou epizodou ze života Davida v elegantní interpretaci Ivana Trojana, okořeněné přesně dávkovaným humorem. Důležité je, že v Trojanově podání žádná ze sebelascivnějších replik nezní přisprostle, ale naprosto přirozeně. Prošedivělý skeptik se zářivou profesní minulostí si vlastně tak špatně nežije, přesto podléhá osobní krizi, jakési únavě životem, podpořené backgroundem „blbé nálady“ v souvislosti s druhým zvolením Miloše Zemana prezidentem. I jeho profese architekta jako by odkazovala především k pomíjivosti věcí, což je nejostřeji a mrazivě aktuálně naznačeno v závěru, když David v roce 2018 vyhraje konkurz na stavbu nemocnice v nepříliš známém městě Mariupol.
Jak u Zelenky bývá zvykem, veškeré na hausbótu se pohybující figury jsou hodně zvláštní, přitom ale jen tak mimochodem přesně reflektují bizarnosti naší doby, které předčí jakoukoli fikci. Ať už je to roztomile přiblblý bubeník Václava Neužila, vysokoškolský pedagog Jan Martina Myšičky, kterého postihla vlna #MeToo navzdory tomu, že neobtěžuje mladé dívky, ale má zálibu ve starších ženách, či neotesaný mafiánský podnikatel Tom Tomáše Jeřábka, léčící si komplexy na své ruské přítelkyni.
Foto: archiv divadla
Defilé mužů-lúzrů různého druhu tu stojí proti silným ženám, které jsou zjevně daleko životaschopnější než jejich mužské protějšky. Vtipnou a půvabnou hereckou kreaci předvedla Veronika Khek Kubařová v roli rozvodové právničky a Davidovy přítelkyně Jany, hysterickou herdekbabu a zároveň šarmantní štiplavou exmanželku ztvárnila Klára Melíšková. Za nejmladší generaci bodují Denisa Barešová jako suverénní, zdravě sebevědomá studentka architektury a ekologická aktivistka Nina a Elizaveta Maximová v roli poloviční Rusky Poly, půvabné, empatické a statečné oběti doby.
Pro Zelenku jako autora – a ještě více jako režiséra – je ohromné štěstí, že má k dispozici soubor, který je herecky absolutně přesný a schopný dotvořit postavy k dokonalosti. Skepse, úzkost, hysterie, demagogie, životní bezradnost, výčitky svědomí, odvrácená stránka emancipace, generační nedorozumění, to vše se mísí v groteskním reji postav, které procházejí Davidovým životem. Každá z nich zanechá zřetelnou rýhu v jeho duši, už tak značně poškozené prožitými léty.
Foto: archiv divadla
V této smutné komedii najde většina z nás mnohé z hořkostí a zmatků, které nás v osobním i veřejném životě provázejí. Ať už se týkají stárnutí, přátelských i milostných vztahů, či věčného souboje se společenskými i politickými proměnami světa kolem. I úlety k sentimentu a drobným klišé lze brát jako značku Zelenkova stylu. Škoda jen, že pro velké procento laických diváků, pokud nejsou houževnatými loviči lístků, je kvůli malé kapacitě Dejvického divadla tento zážitek prakticky nedostupný. Budou muset počkat, jestli se zopakuje případ s Příběhy obyčejného šílenství, a hra se dočká filmového zpracování.
///
Dejvické divadlo, Praha – Petr Zelenka: Fifty. Režie Petr Zelenka, dramaturgie Olga Šubrtová, scéna Nikola Tempír, kostýmy Katarína Hollá. Premiéra 3. prosince 2022
Komentáře k článku: Co se děje na hausbótu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
