Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Co se skrývá Za dveřmi? (No. 3)
Hranice světa jsou tam, kde končí lidská fantazie. Ta je ale nekonečná, o čemž se lze přesvědčit v rámci festivalu Za dveřmi, jehož třetí den publiku ukázal jak snadné je cestovat kolem světa nebo že lze vybudovat funkční nový svět na základě již použitých materiálů. Divadlo opět prokázalo svou sílu v tom, že fantazii se meze nekladou.
Sluncem zalitý den zahájilo česko-skotské duo Balancealots (reprezentované Alešem Hrdličkou a Hannah Lennox), kteří na festival dovezli svou inscenaci Link the Click. Dílo, které ohmatává hranice a schopnost jedince fungovat mezi online a offline přítomností, kdy každý z protagonistů zastupuje ten či onen svět. Na malém a minimalistickém prostoru, jehož jediným scénografickým prvkem je žluto-hnědý vozíček, vzniká hudebně-akrobaticko-žonglérská show, do níž oba umělci vkládají elektrizující množství energie, čímž si zajišťují neustálou pozornost publika. Z hlediska obsahu je ale dílo značně nekonzistentní a místy působí zmateně. Hravá show se tak v jednu chvíli přelije do filosofického monologu, kdy tvůrci hovoří o člověku jakožto o vyprázdněné skořápce neschopné komunikace, což je nejspíše pro diváka ve věku 3+ relativně obtížné pochopit. Kreativitu a nápad tomuto souboru ale nelze upřít, nicméně by stálo za to některé šroubky ještě dotáhnout.
V minimalistickém rozpětí pokračoval i Le Cabaret Nomade s inscenací Kaleido. Pro milovníky Exupéryho Malého prince nebo Alchymisty Paula Coelha je tato magicky-filosofická inscenace trefou do černého. Ocitáme se ve zcela novém světě, kde si hlavní hrdinka vytáhne vlastní dvojče z vodní hladiny a společně s ní pak cestuje po světě… a nás bere s sebou. Společně s drobnými loutkami jsme prováděni světem, který představuje krásně řešený paraván s různě barevnými zástěnami, čímž se zřetelně odlišují jednotlivé části světa. Dílo nabyde v určité chvíli jistého ekologického apelu zmiňující drasticky rostoucího nárůst populace, přičemž jde ale spíše jen o hozenou rukavici, kterou protagonistky nechávají ležet. Více než o řešení globálních problémů je dílo o hledání sebe sama, poznávání světa a především o zjištění, že na světě nejsme sami a jaké kouzlo právě ono „nebýt sám“ má. Kaleido se svým minimalisticky řešeným prostorem a prací se symboly působí jako hrací skříňka – se stejnou nádhernou, půvabem a něžností, která publikum chytá za srdce.
Již zmíněný ekologický apel se ale do jisté míry reflektoval v recyklované inscenaci souboru Squadra Sua, kteří polechtali bránice publika svou premiérou inscenace Bezdéčka. Dílo je pitoreskním náhledem do života tří nomádů/bezdomovců/tuláků, která groteskním způsobem těží humor z naprosto banálních situací (třeba příprava čaje či rozložení koberce). K dokonalosti je pak hra dovedena hereckým ansámblem, který ztělesňuje tři směšné karikatury zdobené bizarními kostýmy, a s vyhrocenou vážností nám předvádějí, jak jejich život běží a leží. Občas se pokusí i o akrobatické kousky, ale v rámci nastavené komedie i ty působí absurdně vtipně. Nicméně, nový rozměr dodal představení pouliční prostor, na který herci dokázali pohotově reagovat, díky čemuž vznikla i řada humorných situací – jako třeba polekaný výraz jednoho z herců, když se kdesi v dáli ozvaly sirény policie či haldy dětí, které neustále chodili ochotně podávat spadlé plastové pytlíky.
Letní večer pak rozproudili djové Kluci z ARTu, kteří svou taneční hudbou nejen rozvlnili boky přítomných, ale především nastolili příjemnou a uvolněnou atmosféru, na kterou jsme se všichni celý rok izolace tak těšili.
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK.
Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
Komentáře k článku: Co se skrývá Za dveřmi? (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
