Divadelní noviny > Názory – Glosy
Co se to děje v Duncanu?
Ptají se mě lidé z taneční komunity.
Vznik taneční konzervatoře Duncan Centre umožnila sametová revoluce. Je to velmi úspěšná škola, vychovala pro soudobé taneční divadlo v Praze většinu choreografických talentů. Tajemství jejího úspěchu tkví v tom, že zásadní důraz je kladen na výchovu k tvorbě, což ve věkové kategorii střední školy není běžné. Dvakrát do roka, při semestrálních zkouškách, musejí studenti předvést vlastní choreografii, nejprve malého rozsahu, až u maturity (po čtyřech letech) a poté po absolutoriu (po šesti letech) představují díla v délkách standardních pro běžný taneční opus. Široký prostor je ve výuce dán také improvizaci. S tím souvisí i svobodomyslná atmosféra, která tu vždy panovala, jakkoli i pevná disciplína. Je podivuhodné, jak starší studenti přirozeně přenášejí na ty mladší tvůrčího a přátelského ducha Duncanu.
Konzervatoř, spravovanou Magistrátem hlavního města Prahy, založila v roce 1992 paní Eva Blažíčková, dědička Jarmily Jeřábkové, zásadní postavy naší předválečné taneční moderny a přímé nositelky duncanovských tradic. Po odchodu paní Evy v roce 2009 se ve vedení školy vystřídali například tanečník a choreograf Michal Záhora, známý v Praze i mezinárodně působící, dále Lenka Flory, taneční umělkyně, která prošla jak zkušeností s duncanismem, tak působila ve světoznámém souboru Ultima Vez Wima Vandekeybuse. Až v posledním konkursu před dvěma lety dal magistrát přednost PhDr. Romaně Lisnerové před tanečníkem a choreografem Petrem Tycem.
S jejím nástupem nastaly byrokratické orgie. Hlavní náplní pedagogů bylo dlouhou dobu sepisování a vylepšování školního vzdělávacího programu, dokumentu z dílny Pedagogického ústavu, který má své ratio, ale zabral neúměrně mnoho času. Rozbujelo se také úzkostné podepisování různých úředních papírků, žádostí o taková či jiná uvolnění – i v případech oficiálních svátků. Prostředí se stávalo poněkud svázaným, absurdním a demotivačním.
První „skandál“ nastal před dvěma lety, kdy mimořádně nadané studentky pátého ročníku požádaly vedení o zorganizování taneční výuky nad rámec stávajícího rozvrhu. Taková iniciativa by měla potěšit srdce každého pedagoga. Paní ředitelka je poslala do venkovské mateřské školky (možná proto, že sama má tuto vysokoškolskou aprobaci), kde musely pomáhat s vytvořením dětské inscenace v režii zřejmě místní učitelky LŠU. Dílo se ředitelka Lisnerová neostýchala uvést na jevišti Duncan Centra. Hanba všechny fackovala.
Konflikt mezi ředitelkou a částí dlouholetých, zkušených a nesehnutých pedagogů vyvrcholil koncem uplynulého školního roku. Odešla vzdělaná a oblíbená češtinářka, na hodinu byl vyhozen Michal Záhora (!), jedna z opor školy. Odporujícím pedagogům jsou snižovány úvazky. Ředitelka si zavazuje čerstvé absolventy nepřiměřenými pracovními příležitostmi (i na úkor těch zkušených a osvědčených) a vytváří si z nich svou „pretoriánskou gardu“. Staví je proti nespokojeným pedagogům a školu tak rozpolcuje. Vynucuje si podlézavost a ničí tím svým mladým protežovaným charaktery.
Školská rada (orgán s reprezentativním zastoupením studentů, pedagogů i zřizovatele) v nastalé situaci jednomyslně rozhodla o podání návrhu na odvolání ředitelky a vyhlášení konkursu. Výsledek je těžké predikovat vzhledem k vazbám ředitelky na Českou školní inspekci, jíž byla členkou.
Nejsem ve sporu nestranná, píšu z pozice délesloužícího pedagoga, který pohlíží na angažmá ředitelky Lisnerové kriticky. Zároveň ovšem i z pozice taneční publicistky, která chápe hodnotu této školy a její význam pro český umělecký tanec v širších souvislostech. A má o ni obavy.
Komentáře k článku: Co se to děje v Duncanu?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Michal Thuma
Děje se asi to samé co doposud všude.
http://cernosice.netmilk.net/read/3/12037/page=1
05.09.2018 (8.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Jaroslava Přibylová
Možná by se hodilo
odebrat možnost řídit školu této paní, stejně jako bývá odebrán řidičský průkaz řidičům. Kolik škol stihne ještě „rozložit“? V Černošicích se jí to povedlo 🙁
06.09.2018 (14.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Aleš Pražák
Souhlasím s paní Přibylovou.
Přesně. Odebrat průkaz k řízení školy. Třikrát a dost. Takto se chovala jak ve Slivenci, tak v Černošicích. Jakoby manažerské metody navenek, ale nedodržování základní lidské slušnosti a předpisů ve skutečnosti. Učitelé by mohli povídat… Člověk s dvojí tváří.
07.09.2018 (12.32), , Trvalý odkaz komentáře,