Co se týče politiky, mám nejblíž k terorismu

Jožka Lipnik a Herrmann Schlechtfreund jsou amalgámy intelektuálství, najmě toho středoevropského. Jožku Lipnika známe všichni v mnoha vydáních: je to ten nesmělý, ne už úplně mladý a nadějný, ale stále ještě o vlastní slibné budoucnosti snící muž, vcelku sympatický, leč málo razantní, samozřejmě standardního humanistického vyznání. Naproti tomu Herrmanna Schlechtfreunda bychom si spíš přáli znát: legendární stařík, který však ještě neztratil švih, razanci a vtip. Jinak rovněž představuje soubor typů, které známe všichni: byl disidentem i agentem tajné policie, na všechno má radikální a šokující názor, byl u všeho, ke všemu stavěl základy, s každým se znal a neopomene ke všemu dodat peprnou historku. Je tak jakousi kombinací Ernesta Hemingwaye, Arnošta Lustiga a Thomase Bernharda, kdyby první z těchto dvou byli sympatičtí.

Schlechtfreund a Lipnik, kteří spolu vedou různorodé dialogy, stavěné vesměs na oblíbeném protikladu mistra a jeho žáka, se dotýkají všeho, od banálních hospodských řečí přes aktuální kauzy až po podstatu umělecké tvorby. Jsou pevnou a základní součástí svérázného vesmíru jménem Monstrkabaret Freda Brunolda, který stvořili pánové Džian Baban a Vojtěch Mašek a který má ponejvíce komiksovou – ale pozor, zdaleka nejen – podobu.

Monstrkabaret představuje ve své originalitě, vtipnosti a také sečtělosti jeho autorů zřejmě to nejzajímavější v naší současné kultuře – ať už máme na mysli zábavnou popkulturu nebo skutečné umění. Patrně nejdále se Baban s Maškem dostali ve skvělé komiksové trilogii Sloni v Marienbadu – Za vším hledej doktora Ženu – Poslední chobotango, k níž jako přívažek patří komiksová kniha Pandemonium – dějiny sousedství. V těchto dílech vystupují Schlechtfreund s Lipnikem jako vedlejší postavy či figury, na které se občas naráží a odkazuje, aby byl vesmír kompletní. Nemají zde tedy o mnoho jinou úlohu než tajemný zakladatel a principál Fred Brunold, český libertin Miloš Šlechtična nebo vědec Ján Brynda. Samostatnou existenci dopřává naší dvojici především výtečný pravdivý tříokénkový strip, vycházející od jeho založení na zadní straně týdeníku (a nyní čtrnáctideníku) A2. Bez nadsázky lze říct, že strip Rozhovory z rezidence Schlechtfreund je tou jedinou jistotou, která bude vždycky stát za to, ať už je ve zbytku příslušného vydání Ádvojky cokoli.

Rezidence Schlechtfreund pravidelně ožívá také na jevišti – pod krkolomným názvem Jožkalipnikjebožíčlověkneumílhát – v podobě série scénických čtení, které píší a režírují opět Baban s Maškem a dvojici mudrců nenapodobitelně interpretují Václav Rašilov jako Jožka Lipnik a Eduard Jenický jako Herrmann Schlechtfreund. Již desátým dílem této povedené série bylo předvánoční představení na pražské Dobešce, v němž se vydávali žák se svým mistrem do budoucnosti. Vedle Nejnudnější alternativní vize budoucnosti, jakou jsem kdy slyšel, jsme si mohli vyslechnout pár přednášek z metanarace, historky o Fidelu Castrovi s nezapomenutelným citátem Co se týče politiky, mám nejblíž k terorismu, a samozřejmě pravidelnou sérii Herrmannových nadávek vždy poníženě přítulnému Lipnikovi.

Scénické čtení je zvláštní případ na pomezí divadla, který po mém soudu vždy odhalí sílu herců a textu jako takového: bez světel, hudby a kulis je totiž současné divadlo vesměs namydlené. Tak jako leckterý nízkorozpočtový film založený na rozhovoru dvou silných individuí dokáže vytřít zrak výpravnému velkofilmu, i čtveřice Jenický, Rašilov, Mašek a Baban tvoří pozoruhodnou, plně divadelní zábavu, která je seriózní konkurencí všem velkohubým a oslavovaným velkoprodukcím.

Divadlo Nablízko – Monstrkabaret Freda Brunolda: Rozhovory z rezidence Schlechtfreund – Jožkalipnikjebožíčlověkneumílhát, No. 10. Scénář a režie Džian Baban a Vojtěch Mašek, hrají Václav Rašilov a Eduard Jenický. Premiéra v KD Dobeška 15. prosince 2009.