Divadelní noviny > Rozhovor Zahraničí

Co si myslí naši herci?

V aktuálních DN 21/2016 přinášíme reportáž o čínské inscenaci Havlovy Zahradní slavnosti Havel, šachy, papír a čas aneb Zahradní slavnost s nádechem Orientu a rozhovor s jejím režisérem Chang Laiem Má volba nemohla být jiná. Autorka připravila i rozhovory se všemi čtyřmi herci a s některými diváky této inscenace. Nabízíme nejprve rozhovory s herci. Zítra přineseme záznam besedy s režisérem po představení a miniseriál zakončíme názory čínských diváků.

Pro mne je Václav Havel bojovník aneb Co si myslí herci?

Všichni čtyři herci přišli do styku s Havlovým textem poprvé! Dříve o Havlovi neslyšeli.

Zhou Liying (A): Nebudu mluvit o textu, ale budu hovořit o svých pocitech z nej. Po prvních zmínkách o této hře jsem si byl jist, že si hru zamiluji. Díky vyobrazení komunikačních problémů mezi lidmi ve společnosti, ironii politické atmosféry i sebetrýznění… Kdo jsem já? Co to k sakru dělám?

Inscenace včetně závěru tato témata zcela naplňuje. Šachová partie jako bojová hra, jako hra pokrytecká, ale také hra pravdy a lži. Je obtížné vyhrát s neúspěchem… Tento způsob anti-povzbuzujícího obsahu je v našem absurdním podání o to více zřetelný.

Postava Huga vyjadřuje pro mne člověka typické skupiny lidí, kteří velmi lajdácky snižují význam životních hodnot. Čím víc jste úspěšní, tím víc jste pomatení. Nakonec je Hugo nenávratně posedlý a v duši má nekonečnou bolest. I já věřím, že být formován ve společnosti s deformovanými cíli, upínáním se pouze k jediné hodnotě, například penězům, a vše ostatní ponechat stranou, nemůže dopadnout dobře. Pro mne ani pro společnost. Lidé stále víc nerozlišují podstatu lidského bytí a reálné hodnoty současného světa, a tak se ocitají – a s nimi i celá společnost – ve stavu kolektivního nevědomí… To je podle mne otřesné. Myslím, že Havel chtěl právě tyto stavy popsat, aby předešel jejich strašnému dopadu.

Pro mne je Václav Havel bojovník, jeho věty mi dodávají sílu!

Guoze (B): Myslím si, že hraji tu nejhloupější postavu, jaká ve hře je. Jsem uvězněn velmi hluboko v politice. Zprvu se zdám být krásný, skvělý, respektovaný, ale říkám samé žvásty a nedělám nic. Říkám věci bez hlubšího smyslu, bez významu. Hugo, který žádnou pozici neměl, mě nakonec podrazí. Má postava nezná smysl své práce, vše je pro ni pouze povrch. A to je pro mne posláním této hry – v každém čase svého života bychom se měli nad věcmi, které děláme, zamýšlet a směřovat k moudrosti. Obdivuji odvahu a kuráž Václava Havla hovořit o stinných stránkách společnosti!

Liu Zixin (C): Václav Havel je pro mne osobou, která se objevila ve správný čas. Když přemýšlím o budoucnosti, je to člověk, kterému bych chtěla za jeho činy poděkovat… i když už to není možné.

Hra byla pro mne velikou výzvou. Byla to má první zkušenost s tímto typem role, tímto typem textu, s úplně jiným pohledem na život, než jaký jsem dosud znala. Po přečtení scénáře jsem vynaložila hodně úsilí, abych se vcítila do její atmosféry a musela jsem o ní pořádně přemýšlet. Často mne Havlovy myšlenky udivovaly. Realita je šedivá, postavy žijí v osamělém světě, který opomíjí talent, význam slov. Postavy jsou osamocené existence… Právě skrze tuto hru jsem začala chápat absurditu života u nás. Účast v této inscenaci znamená pro mne mnoho a hra zůstane navždy v mém srdci. Vyvedla mne ze zmatenosti mé duše najít samu sebe. Možná je život skutečně šachová partie, plná výher a proher. Ale my stále musíme bojovat. Jak silný a krásný život je!

Xie Bocai (D): Pro mne je Václav Havel po seznámení se s tímto textem nejen politikem, ale především divadelním autorem!

Hra je velmi těžká. Pokud se o ní zamýšlím hlouběji, je pro mne stále vážnější. Při prvním pohledu může mít člověk z ní pocit mírného dušení. Mohou být vztahy mezi lidmi zdravé? Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou přece nejvíce stabilní s porovnáním s ostatními – mezi přáteli, sourozenci -, které mohou být zlomeny vnějšími vlivy, jako je společenské postavení nebo peníze.

Chudák Petr, je stále z něčeho nařčen a rodiči ponižován kvůli jeho intelektu. Je utahán tíží této choré společnosti. Odmítá být jedním z nich. Pravděpodobně obecenstvo nechápalo, proč stále přebíhá z místa na místo a zvyšuje rychlost. Měli by se zaměřit na jeho tvář, aby vše pochopili. Petr je zmatený a nespokojený. Používá této metody k upoutání pozornosti rodičů a stává se tak neposlušným. Jeho rodiče jsou nahněvaní a nakonec ho chtějí uhodit. Petr je dítětem. Jeho úvahy jsou dětinské v této – takzvaně vyspělé – společnosti, ale ironicky jsou nejlepší. Tak jako v Číně. Pokud člověk neví, jak se chovat rozumě a sofistikovaně, sesune se na něj smích a hanba.

Co nejvíc jste si z Havlovy hry všichni čtyři odnesli?

Ve hře, stejně jako ve společnosti, existuje spousta lží. Nezáleží na tom, kdo je vysloví. Všichni se snaží lhaním dostat k vyšší moci a ponížit ostatní. Upřímní lidé jsou – tehdy jako dnes – divní a vlastně nenormální. Být upřímný se dnes u nás stalo negativní charakteristikou! Všichni se učí, jak neříkat věci zpříma. Havlova hra je černější než realita a Havlův absurdní svět šedesátých let je horší než ten náš dnešní. Právě jeho poznání ale může mít pro dnešní společnost u nás hluboký význam.

• Autor: Klára Vančáková
• Publikováno: 22. prosince 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Co si myslí naši herci?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ