Co si myslí o transformaci
Jan Hančil rektor AMU, člen expertní komise pro ND
Hlavní charakteristikou konceptu Transformace Národního divadla je jeho procesuální charakter. Vychází z tezí, s nimiž se Jan Burian již před rokem ztotožnil, ale jeho precizace tohoto východiska je podložena podrobnou a poctivou analýzou stavu organizace, tak jak ji převzal a poznal. Jedině hluboká znalost komplexních problémů, s nimiž se divadlo v současnosti potýká, totiž může vést k postupnému a pracnému procesu jejich nápravy. Ne náhodou je proto analýze těchto problémů věnována velká část textu koncepce, a to i z historické perspektivy. Je zjevné, že připravovaná transformace bude vyžadovat široký společenský konsensus a pochopení úlohy Národního divadla jako moderní kulturní instituce i ze strany politiků. Princip subsidiarity, autonomie souborů a holdingového typu řízení lze jistě nastartovat v režimu příspěvkové organizace, nelze jej ale v tomto prostředí dokončit. Proto je nezbytné všemožně usilovat o přijetí zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, který umožní řídit velké kulturní organizace „na délku paže“ pomocí správní a dozorčí rady a přitom bude skýtat dostatečné záruky ochrany kulturního dědictví – památkově chráněných budov a majetku státu. Dalším zásadním bodem koncepce je rovněž celková rekonstrukce dvou zanedbaných divadelních prostor, a sice Nové scény a Státní opery. Zejména proměna Nové scény na standardní činoherní prostor bude odpovědí na letitou urgentní potřebu místa pro inscenace moderních divadelních textů, jež v operních domech vstupují do nerovného zápasu s charakterem a původním určením prostoru. Předložením své vize Transformace ND ředitel Národního divadla nepodává pouhou koncepci, ale zároveň i harmonogram kroků k jejímu prosazení. V českém prostředí jde o dosti ojedinělý úkaz a bezesporu velký závazek.
Petr Kofroň umělecký ředitel opery Národního divadla
Kdyby se podařilo, aby změnou právního statutu Národního divadla vznikla instituce pružnější! Zatím tento kolos stojí pevně a nehybně jako na výstavě prehistorických zvířat.
Petr Kofroň FOTO ARCHIV ND
Michal Dočekal umělecký šéf činohry Národního divadla
Cesta, která vede k autonomii jednotlivých souborů, je jediná správná a perspektivní – o tom jsem dlouhodobě přesvědčen. V ND se o autonomii léta mluví – předložená koncepce je první krok k její skutečně realizaci. Jak jsem zatím Jana Buriana poznal, jsem přesvědčen, že koncepce nezůstane jen na papíře.
Michal Dočekal FOTO ARCHIV ND
Marie Reslová publicistka
Odpolitizovat divadlo a oddivadelnit politiku… – sto let starý citát K. H. Hilara trefně shrnuje Burianův osmnáctistránkový recept na proměnu Národního divadla. Oceňuji na něm, že přehledně, jasně a otevřeně popisuje neutěšený stav, v němž se první scéna nachází. Navrhované změny jsou věcné a realistické a – pokud se opět nestanou námětem „politického divadla“ – konečně snad i uskutečnitelné. Z mého pohledu je to od Listopadu první rámcová vize, která zvažuje budoucnost Národního divadla skutečně se znalostí praktických i uměleckých souvislostí. Nevidím důvod, proč by se na ní nemohla divadelní, odborná i široká veřejnost s politickou reprezentací shodnout.
Radmila Hrdinová publicistka
Je to koncepce spíš uklidňující než zneklidňující, spíš racionální než radikální, v některých ohledech až příliš opatrná (např. v otázce Laterny magiky). Věci, které pojmenovává, nejsou nové, o autonomii souborů a budov se mluví už léta. A v jejím konkrétním řešení koncepce spíš konstatuje očekávatelné problémy (hlavně v souvislosti s činohrou, jež postrádá vlastní budovu), než aby nabízela nějaké zásadní a nečekané řešení, což je vzhledem k dlouhodobě neřešené situaci souborů ND vlastně očekávatelné. Ale je to pokus o nastavení konkrétních možných kroků pro nejbližších pět let. Podstatný je akcent na nezbytnost transformace instituce z přežilé příspěvkové organizace a také vnímání situace Národního divadla nikoli jako výlučné organizace, nýbrž v kontextu ostatních divadel strádajících podobnými problémy.
Jiří Hromada prezident Herecké asociace
Koncepce české první scény vysílá srozumitelný signál, v jaké nekoncepčnosti se česká kultura a souvztažně české divadlo ocitá. Pojmenovává absenci podfinancování profesionální sítě divadel (a tím nedostatku prostředků na tvorbu) a plošný úpadek profesionality. V tomto kontextu koncepce dává (v souladu se strategií Herecké asociace) jasnou výzvu k systémovým krokům v podobě vícezdrojového financování divadel, a především ke schválení zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře a jeho uvedení do života. Prioritou HA je uchování tradiční vysoké kvality herecké profese. Akcent koncepce na vysokou úroveň interpretů v souladu s historickým specifikem Národního divadla a mezinárodním kontextem dává naději podpory těchto záměrům v širším celospolečenském konsensu. Věřme, že bez politických vlivů, ale s narůstajícím diváckým zájmem.
Petr Zuska umělecký šéf baletu ND
Celý materiál považuji za velmi kvalitní. Velice dobře nastiňuje dlouhodobou problematiku nejen Národního, ale i ostatních divadel v této zemi. Poukazuje na nezdravý stav kulturní politiky a dokazuje nutnost skutečně systémových změn. Drtivou většinu zde nastíněných strategických kroků, konkrétně ohledně ND a jeho budoucnosti, rovněž považuji za správnou, ne-li nevyhnutelnou.
Výjimkou je pro mne úvaha o přidělení jednotlivých budov pod umělecké vedení toho či onoho souboru. Z mnoha důvodů jsem přesvědčen, že jednotlivé scény by měly spadat pod centrální servis souborům, tedy podobně, jak tomu bylo doposud.
Naopak velmi podporuji širší autonomizaci jednotlivých souborů. Do budoucna již není možné hodnotit ND jako celek. Vzhledem k často výrazně odlišné specifice by se mělo mluvit o opeře, činohře a baletu striktně odděleně, aby nedocházelo k určitému zevšeobecnění.
A právě to mne vede k tomu, abych se vyjádřil k některým místům první části materiálu, které hodnotí minulost a současnou situaci v ND. Souboru baletu ND se totiž netýká:…nedostačující mezinárodní konkurenceschopnost, ztráta domácí umělecké prestiže, nedostatečná profesionalita, obtížné hledání diváckých adres či chybějící strategická rozhodnutí a úroveň kvality uměleckého řízení během fúze se Státní operou…
Balet ND je v posledních letech mezinárodním tělesem, s dramaturgií a repertoárem srovnatelným s významnými evropskými soubory. Svou interpretační úrovní odpovídá světovým standardům a ve svém portfoliu má přes 40 zahraničních hostování na prestižních scénách. Průměrná návštěvnost baletu ND se pohybuje okolo 85 % a soubor má dlouhodobě dobré ekonomické výsledky. Nejsem schopen zhodnotit, zda sloučení se Státní operou byl všeobecně rozumný krok, nicméně již téměř dvouletá praxe dokazuje, že v rámci baletu se to podařilo.
Věřím, že odvážná, ale potřebná vize Jana Buriana povede do budoucna naši první scénu tím správným směrem!
Petr Zuska FOTO ARCHIV ND
Jiří Šesták senátor PČR, ředitel Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, člen expertní komise pro ND
Jan Burian do značné míry potvrdil závěry expertní komise. Především revizí současného stavu Národního divadla poukázal na problémy, které my jsme ani nemohli dohlédnout, jak hluboké jsou. Potvrdil, že situace si žádá systémové změny. Národní divadlo je kolos, který už nelze řídit standardním způsobem, jakým se řídí vícesouborová divadla. Vize rozdělení na jednotlivá divadla, která budou existovat v rámci holdingu, je myslím nejen správná, ale životně nutná. Musí se však uskutečnit v právním kontextu, který v současnosti ani není k dispozici. Proto si myslím, že ministerstvo kultury jde správným směrem, když do legislativního plánu zařadilo navržení a projednání zákona o veřejnoprávní instituci, resp. takových legislativních změn, které by umožňovaly Národnímu divadlu i jiným velkým divadlům efektivně pracovat a existovat.
Josef Herman publicista
Text transformace nepřinesl nic nového – co je třeba učinit, je dávno opakovaně zformulované. Nová je společenská objednávka ministerstva kultury nezbytné kroky konečně provést, nová je podpora většiny umělců Národního divadla – a také společnost si na nedávno nepředstavitelné začíná zvykat. Což je zásluha Jana Buriana, který nenapsal kuchařku, ale se znalostí chodu divadla zdůvodnil potřebu postupných kroků, které budou trvat roky, a které uvnitř Národního divadla spočívají v zásadním přehodnocení systému řízení, na ministerstvu kultury pak zůstává zajistit odpovídající legislativu a financování. Cílem je odpolitizovat tvůrčí prostředí, zajistit prostor a klid k tvorbě. Jestli ministři budou zase naslouchat našeptavačům a mít Národní divadlo za politickou hračku, nezmůže Burian nic.
Eva Salzmannová členka činohry Národního divadla
Z velmi obsáhlého materiálu vybírám jedinou větu: Současná situace totiž ukazuje‚ že systém částečné autonomie vede k obtížně řešitelným konfliktům mezi požadavky uměleckého provozu a reálnými kapacitami divadla.
Jsem v ND dvacet pět let (už opravdu). Za tu dobu jsem viděla tolik zoufalých režisérů – jak domácích, tak hostujících, kteří nemohli vážně pracovat, protože je válcoval provoz takovým způsobem, že jim technika doslova pod rukama rozebírala scénu v nejcitlivějších hlavních zkouškách, neboť MUSELA stavět večerní inscenaci. Tolik stejné bezmoci herců…
Pak kritika tleská dokonale propracovaným inscenacím ze zahraničí (Pražský divadelní festival německého jazyka). Jeden český režisér se rozčílil a pravil: Dejte mi takové podmínky, jaké má u nás Robert Wilson, a pak mne známkujte!
Byl to Ivan Rajmont, mimochodem první porevoluční šéf činohry Národního divadla, který se o podobnou reformu pokusil…
Eva Měřičková ředitelka Dejvického divadla v Praze, místopředsedkyně Asociace profesionálních divadel
Jan Burian se návrhem transformace ND nechtěl zalíbit úsporností, ale poprvé se pokusil o komplexní zásadní změnu bez ohledu na stávající možnosti. Navrhl cestu s jasným cílem na konci, ne kosmetické změny, nebo nereálné fikce bez racionálního základu. Kromě řečeného je jeho koncepce ojedinělá i tím, že vychází z řádné a dlouhodobé analýzy a pracuje se znalostí nejen českého, ale i evropského prostředí.
Jde do hloubky podstaty Národního divadla, zabývá se prvořadě nejen jeho posláním, ale i potenciálem, či případnými omezeními. Nejsympatičtější na ní však je to, že za činností divadla ředitel nepřestává vidět umělce, tvůrce, technický personál i administrativu, jimž by koncepce měla přinést minimálně snahu o vytvoření důstojných pracovních, technických i finančních podmínek. Pochopitelně je s tím spojený požadavek na zodpovědnost jednoho každého, na plné nasazení, což může bolet jako třeba vytržení zubu. Ale všichni víme, že překonáme-li strach a necháme se – byť někdy bolestivě – zubařem ošetřit, úleva se dostaví a je nám opět dobře.
Myslím si tedy, že pokud bude tato koncepce po veřejné diskusi všech zainteresovaných přijata a bude-li ji moci Jan Burian za pomoci zřizovatele i všech lidí v divadle realizovat, výsledek se musí dostavit. Pochopitelně ne hned, možná v úplnosti ani za pár let, a možná u konce dnešní vize už Jan Burian nemusí být. Ale racionální, systémový a systematický základ změn je tu, a pokud bude celospolečensky akceptován, mohl by sloužit i jako vzor dalším koncepčním rozhodováním, kdekoliv.
Komentáře k článku: Co si myslí o transformaci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
