Divadelní noviny > Názory – Glosy
Cohenův pohled na život a lásku v době „Koronaviru“
Jeho pohled na tuto problematickou dobu je samozřejmě jasný, pragmatický a ostrý jako skalpel. Vidí vše současně, a sice jak ze své osobní, tak i z celosvětové perspektivy. Ví, že se burzy celého světa řítí do řiti, že světové banky nebudou s to nás zachránit a že konec světa je nevyhnutelný… Ale právě proto je teď jeho kulturně-politicko-společenský instinkt zmobilizován. Je se sebou spokojen, protože výsledek průzkumu svého vlastního zdravotního stavu mu jasně říká: Tvá příslovečná odolnost a tvůj neurčitý věk tě z kategorie ohrožených definitivně vylučují.
Přesto teď ale Cohen radikálně omezuje potřásání rukama se svými spoluobčany a také polibky, které stejně nikdy k ničemu nevedly a které už od malička dost špatně snášel. Byl vždycky hypochondr a tato nynější „koronavirová situace“ mu od nich odpomohla. A protože se ústní rouška stala úzkoprofilovým zbožím, používá teď svou jarmulku místo ní.
Za svých toulek městem si všiml, že lehká děvčata nejdřív snížila ceny, ale později si vyvěsila na svá okna cedulku, že teď už přijímají jen ruční práci. To vzal jako výzvu a najal je na pletení ochranných roušek.
Cohen totiž neustále přemýšlel, jak by mohl lidstvu z této prekérní situace pomoct. Zakoupil si proto příručku, která byla vydána státním nakladatelstvím ČSSR v době normalizace pod názvem J.S.C.K.J.Ú.V.P. Ten název byl zvolen proto, že takové zkratky tehdy velmi frčely a s tak brilantním titulkem se tato příručka mnohem lépe prodávala. Poptávka po ní byla skutečně mimořádná. Žádné seriózní knihovny se bez ní neobešly a je dosud jejich pýchou. Titulek této brožurky je odvozen od jejího původního názvu: Jak se chovat, když jsme úplně v prdeli.
Její popularitě se nelze divit. K jejímu obsahu totiž přispěly politické kapacity jako Gottwald, Zápotocký, Novotný, Husák, Jakeš, Takeš a mnoho jiných. A všichni se do této příručky svými překvapivě vtipnými, razantními a originálními nápady nesmazatelně zapsali. Oni totiž přesně věděli, jak na to. Už tehdy si uvědomovali, že je nutné zamezit veškerému cestování za hranice, omezit zásobování potravinami, aby obyvatelstvo zbytečně netloustlo, což mělo jako logický následek také omezení výroby toaletního papíru. Tak jako dnes. Oni už tehdy hlásali: Nezoufejte, bude hůř, a věděli, o čem mluví… Zaplaťpánbůh se často nechávali zavézt k Blaníku, kde bušili na vrata a řvali: Kluci, nenechte se vyprovokovat, spěte dál, nejhorší doby ještě zdaleka nenastaly! Nato ti zklamaní blaničtí hoši smutně zasunuli své meče zpět tam, odkud je vytáhli, se slzami v očích se soucitně objali a usnuli vstoje.
Cohen byl a je pragmatik. Nenakupuje to, co chce, nýbrž to, co je. Tak to dělal už za Hitlera a Stalina. Pochopil, že když není možné jezdit za hranice, je lepší rýpat se ve své zahrádce. Zde je nutno poznamenat, že se často zamýšlel nad tím zvláštním slovem „zahrádka“. Tohle slovo totiž zní docela nevinně a hravě, až skoro dětinsky, ale není tomu úplně tak. Je patrně odvozeno od slova hrad anebo zahradit či ohradit se. Každopádně se ale vztahuje na to, ubránit se možnému útoku rozlíceného souseda, který se na tebe žene s obnaženým krumpáčem kvůli větvičce angreštu visícího přes plot do tvé zahrádky, jehož plody jsi neprozřetelně očesal, aby sis z nich udělal marmeládu.
Cohen se ve svém krátkodlouhém životě mnohému naučil: Když není dostatek toaletního papíru, je lepší zbytečně se nesrat. Když nejsou ochranné roušky, proč nepoužít podprsenky, rozstřihnout je a vzít si je jako náhubek. Další možností je nechat podprsenku vcelku a nabídnout ji jako „roušku pro dva“, a až ten „Koronavir“ přejde, je možné ji prodávat jako jarmulku pro dvojčata…
Cohen si nikdy nezoufal a zoufat si nikdy nebude. Rozhodl se, že si ve své zahrádce začne pěstovat řeřichu. Řeřicha je ten nejlepší lék proti lepře. Lepra teď sice neřádí, ale Cohen, který byl vzorným pionýrem, chce být na vše připraven – vždy připraven!
Psáno pro Divadelní noviny. Cohen je autobiograficky laděná postava procházející většinou Kyliánových povídek, které dosud nikde nepublikoval a posílá je pouze svým přátelům. Jejich výběr pod názvem Jiří Kylián: Narozen v cizině si lze v podání Jiřího Lábuse poslechnout v pražském Divadle Viola (režie Tomáš Vondrovic, premiéra 24. října 2016) – pozn. red.
Komentáře k článku: Cohenův pohled na život a lásku v době „Koronaviru“
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
