Divadelní noviny > Blogy

Čtení pro přátele (červen 2014)

Toto číslo Čtení pro přátele je značně osobní a je věnováno mému otci
Emilu Františku Burianovi k narozeninám (*11. 6. 1904).
Jan Burian

E. F. Burian: Moderní divadelník slouží, ale neposluhuje

Co je to posluha v umění?
Všechno to, čemu říkáme kýč: posluha nízkým pudům diváctva; nadnášení
nepravd“; sentimentální pozlacování nemravnosti; zamlčování třeba i
krutých pravda; falšování hodnot pro hmotný prospěch; výmluvy na „vkus
širokého obecenstva“; zbabělost ve vynalézání a v experimentu; zakrývaná
ziskuchtivost velkohubými výrazy; službíčkování denní politice; „kam
vítr, tam plášť“; a všechny ty bezplánovité tance bezcharakterů.
Co je to služba umění?
Především všechno to, co je opakem kýče: boj proti nízkým pudům
diváctva; odhalování lží; odsuzování nemravnosti; nebojácná přiznání
krutých pravd; objevování hodnoty i bez nejmenší naděje na hmotný
prospěch; snaha o kvalitní organisování „širokého vkusu“; odvaha k
vynalézání novot, nebojácnost třeba k nejriskantnějšímu experimentu;
odhození ziskuchtivosti a přiznání slabosti; odloučení kultury od denní
politiky; program ve velkém plánu, který může být dobou pouze korigován
a zlepšován, ale nikdy nemůže ztroskotati.1
(1940)

E. F. BURIANOVI K NAROZENINÁM
(dopis napsaný pro Týdeník Rozhlas v červnu 2014)

Kdyby ses byl nenarodil,
nic bys tu v celém světě nebyl ztratil.
Nemusils být, nemusils žít,
mohl jsi pod vodama tiše jen snít…

Milý otče,
píšu Ti k narozeninám – sto deset, to není špatný věk! Škoda že se ho
dožije tak málo lidí, hlavně těch, kteří by pořád měli co dělat, co psát a co
vytvářet. Tobě byla dopřána přesně polovina té doby, méně než náš dnešní
průměrný věk. Chci Ti ale napsat, že přesto jsi tu pořád s námi, což se zase
každému nepoštěstí. Minulý týden jsme Tvoje výročí oslavili společně s
přítelem Přemyslem Rutem, který je nejen excelentní klavírista a zpěvák,
ale také historik písní. S přáteli pořádá ve Vladislavově ulici v klubu
Troníček každý měsíc písňové hody ze svých sbírek. Tentokrát věnoval
dva po sobě jdoucí večery Tobě a já tam byl přizván jako host; taky jsem
měl zazpívat něco ze svého repertoáru, snad aby to bylo pro diváky
zajímavější. Za starých časů bych takové pozvání nepřijal, styděl bych se,
že jsem si tu cestu na jeviště v tomto případě neprošlapal sám, a pak –
někdo by si mohl myslet, že jsem komunista, jako jsi byl ty, a to jsem
opravdu nechtěl. Ale dneska už je mi o sedm let víc, než bylo Tobě, když
jsi umřel (tenkrát mi bylo zrovna sedm), a už je mi to všechno fuk, šel
jsem si tam hlavně poslechnout Tvé písničky. Také se v poslední době
stalo hodně věcí. Před deseti lety, kdy bys býval slavil stovku, se v Praze
hlavně propíralo, že jsi byl komunista, případně se o Tobě mluvilo jako o
trochu pomateném plukovníkovi, který vedl armádní divadlo. V Paříži, kde
tehdy na Tvou počest uspořádali slavnostní večer, s úctou a obdivem
konstatovali, že jsi změnil vývoj evropského divadla… V poslední době
snad ten ideologický pohled poněkud ustupuje. Na DAMU hrají studenti s
velkým úspěchem Tvou Vojnu a pětisetstránková knížka o Tvých
„nežádoucích návratech“, kterou předloni vydalo nakladatelství Galén, je
beznadějně rozebraná. V Holandsku vyšla na desce Americká suita nikoli v
tom známém provedení pro dva klavíry, ale kdosi objevil v antikvariátě
ztracené noty s avantgardním aranžmá z třicátých let… Tvoje výzva, že
umělec slouží a neposluhuje, je pořád aktuální. Když jsem ji nedávno četl
posluchačům – zejména tu pasáž o kýči jako „posluze nízkým pudům
diváctva, falšování hodnot pro hmotný prospěch, výmluvách na široký
vkus obecenstva, zbabělosti ve vynalézání a v experimentu a zakrývané
ziskuchtivosti velkohubými výrazy“ – musel jsem se smát, jak to je pořád
aktuální. Také často myslím na větu z Tvého deníku, kam sis někdy v
pětapadesátém roce napsal, že Ti maloměšťáci ukradli komunismus. Nic si
z toho nedělej, tatínku, maloměšťáci rozkradou úplně všechno – nedávno
jsem četl, že kdosi ukradl sametovou revoluci… Někdo prostě něco tvoří a
jiný zase krade. Měli bychom se z toho poučit a nebýt jako oni.
Takže jsem v Troníčku poslouchal Tvoje písničky a strávil s Tebou zase
jednou krásný večer. A když zazněla píseň Kdyby ses byl nenarodil, musel
jsem si říct, že by to byla opravdu škoda. Ten Tvůj život plný tvorby,
krásy, utrpení i omylů stál za to.

S díkem a synovskou úctou Tě zdraví

Tvůj Jan

PÍSEŇ O TUPOSTI
(E. F. Burian)

Když zvíře naporážku jde,
nic neví o svém osudu,
jen řezník, když se nestrefí,
má z toho pěknou ostudu,

ale když člověk k špalku jde,
ten všechno ví, ten všechno ví,
a než mu hlavu useknou,
jak bezhlavý je bez hlavy.

To, že se člověk o svůj krček třese,
jak vylekaně stále hrbí hřbet
a píská si jda večer sám po lese,
když poděsí ho netopýří let.

O pomoc volá úpěnlivě k nebi
v dětinské hrůze z čerta vylekaný.
Je proto šťastnej, když má prázdno v lebi,
a bezduchostí léčí svoje rány.

Nic nevědět! Nic nevědět! Jen proboha nic nevědět!
Nic neznat to je krása a bezpečnost a spása!
Nic nevědět! Nic nevědět! Jen proboha nic nevědět!
Hle, v čem je základ chytrosti? Jen v pohodlné tuposti!

/Z repertoirní hry D48 Císařovy nové šaty/

Důležité odkazy:

Zde najdete dosud nejúplnější přehled životopisných dat E. F. Buriana:
http://www.janburian.cz/index.php?GID=727

E. F. Burian: Vojna (verze natočena asi 1960) si můžete stáhnout zde:
http://www.uloz.to/xkZP3bC/burian-emil-frantisek-vojna-1954-rar

E. F. Burian: Láska, vzdor a smrt (natočeno asi 1970) rež. Zuzana Kočová,
můžete si stáhnout zde:
http://www.uloz.to/x5oK3A9/burian-emil-frantisek-laska-vzdor-asmrt-
1970-rar

E. F. Burian: Voicebandy zde:
http://www.uloz.to/x7wbQwZ/burian-emil-frantisek-voicebandy-rar

ROZHLASOVÝ ARCHIV s mnoha pořady najdete zde: http://hledani.rozhlas.czhttp://hledani.rozhlas.cz/iRadio/?
query=Emil+František+Burian&reader=&porad%5B%5D=

• Autor: Jan Burian (písničkář)
• Publikováno: 22. června 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Čtení pro přátele (červen 2014)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ