Divadelní noviny > Blogy Názory – Glosy
Čtení pro přátele: Sbohem, pandemie!
Před budovou očkovacího centra stála fronta. Lilo jako z konve, voda stříkala i od země vzhůru, a lidé v předpisovém zástupu dva metry od sebe se choulili do pláštěnek, schovávali hlavy pod deštníky, nebo si alespoň vyhrnuli límec a nad hlavou si drželi tašku. Po dlouhé době jsem použil kapuci na bundě, kterou jsem si ráno prozíravě vzal, a zařadil se do fronty.
To tady nemohli udělat nějakej přístřešek? Foto autor
To tady nemohli udělat nějakej přístřešek?, ozval se chlápek, který moknul dvě místa přede mnou. Za pár minut jsem ale byl vpuštěn dovnitř a vlídná sestra se omlouvala, že nás neměli kam jinam umístit. Oba jsme měli na obličeji respirátor, a tak jsme se na sebe snažili usmívat aspoň očima. Z tiskárny vypadl můj čerstvý certifikát o očkování a ve vedlejší místnosti mi jiná vlídná osoba vakcínu jemně vpíchla pod kůži. Sbohem, covide, napadlo mě, nebylo to krásné a bylo toho dost…
Člověk si samozřejmě nemůže být jistý, že nepřijde nějaká nová vlna se starým obsahem, ale já se zrovna nechtěl bránit optimistické myšlence, že všechno jednou skončí – tak i tato pandemie. Možná přijdou nějaké další mutace, ale mě teď děsí spíš mutace hlouposti a buranství, které se šíří stejně plošně jako coronavirus, jenže očkovat se proti nim nedá. Ráno jsem třeba spatřil na vlastní oči, jak premiér vyhlašuje, že nechápe, co lidé mají proti vládě, když je pár měsíců do voleb a oni zvládají pandemii a rozvolňují. Můj oblíbený komentátor Luděk Staněk to pak ve svém internetovém pořadu předsedovi vlády sarkasticky odsouhlasil a dodal: Pokud si ovšem odmyslíte čtrnáct posledních měsíců a nějakých třicet tisíc mrtvých, které nějakým bizarním způsobem považuje premiér za vizitku vlastního úspěchu. Jo, tahle česká mutace nás bude ještě minimálně těch několik měsíců do voleb deptat, ale – všechno jednou skončí.
Loučím se s covidem a snažím se srovnat si v hlavě, co všechno nám – kromě úmrtí blízkých i neznámých lidí, deprimovaných dětí, k smrti unavených zdravotníků či učitelů, zkrachovalých živnostníků a nesplatitelného státního dluhu – vlastně přinesl. Můžeme si z uplynulých měsíců vzít nějaké poučení?
Snad jsme si po delší době uvědomili, že nejsme neporazitelnými pány a veliteli větru a deště, na které jsme si hráli, ale že pořád jsme součástí přírody a ve svých mobilech nemáme na všechny její problémy nějakou
apku. Dovedu si představit, že na to spousta lidí zase brzy zapomene, ale díky alespoň za tuhle chvilku prozření.
Kromě toho bychom si také měli zapamatovat, kolik hlouposti a vypočítavosti zamořilo veřejný prostor. Šířili to nejen politikové, kteří propadli pocitu moci do té míry, že se rozhodli sami nedodržovat nařízení, která nadiktovali ostatním, ale i různí popírači vědeckého výzkumu a zdravého rozumu, zabednění byrokrati, odborníci na všechno a samozvaní věštci. Naopak jsme mohli s úctou a obdivem zaznamenat, že se kolem nás vynořila spousta obětavých, citlivých, rozumných a tvořivých lidí, kteří byli schopni kromě překonávání nečekaných překážek ve vlastním životě ještě pomáhat druhým a myslet nejen na sebe. I v době, kdy jsme byli „best of covid“ čili země s nejvyšší úmrtností na jednoho obyvatele na světě, se ukázalo, že pořád ještě je tu dost lidí snažících se o to, aby blbost nezvítězila nad chytrostí a pravda a láska to neprošvihla se lží a nenávistí. I když tentokrát to bylo o chlup.
Nemohl by tu někdo vybudovat nějakej přístřešek?
/Převzato – se svolením autora – z Burianova Čtení pro přátele No. 95; pro i-DN připravil hul/
Komentáře k článku: Čtení pro přátele: Sbohem, pandemie!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
